Ještě k té veveřici, prosím ... jak je to s výkladem verše z již zmíněné písně (výklad se týkal ptačí verze "a já sa udělám tů veliků vranů"), a to ve verši "a já sa udělám malů veveričků" ... ?

Profesor, v jiném verši jiné písně - "a ta děvčina má takovou veverku, ona skáče celou noc po lůžku", jasně demonstruje příměr veverky k feminnímu pohlavnímu orgánu ... Znamená to tedy, že zde máme již první náznaky lesbického vztahu, případně jak, resp. zda vůbec, lze tento verš komunikovat s jiným významem ... ?

Optal jsem se profesora Úprtěky na výklad tohoto verše. On ve verši “a já sa udělám malú veveričkú” nespatřuje náznak lesbického vztahu, ale autoerotiky, kdy zpěvačka plánuje dosáhnout orgasmu s pomocí odchycené veveričky, když nebyl k dispozici šohajův dúbek ni jedlička. Pochopitelně, naše prababičky si musely pomáhat různě, když v té době žádné robertky na baterky neexistovaly. Jako erotická pomůcka posloužilo kdeco, jak svědčí i příběh z Němcové Babičky, cenzurou nakonec z příběhu nemilosrdně vyškrtnutý, kdy slečna Hortensie v temné stodole narazí na voj žebřiňáku a spontánně vyhrkne: “To jste vy, pane mlynáři?”

Josef, už jsi měl lepší dny..Ale špatné to není..

Stát v úpadku, já v úpadku. Dobře už bylo, lepší dny už byly, až se mi oči z toho zarosily...

Dobré, ale Úprtěka vynechal vlka. I když ten možná nemá čas, protože nese domovníkovi psaní, jak je známo ze staršího filmu.

Nepůjdu z hospody za čtyry neděle, až ty stary panny všecky vlk pobere.

Dokonce znali i abortivni účinky některých bylin v případě “nehody”. Slovenska : ej čože je to za dolina ej ta borievka nietata , ej varujže sa moja milá, ej varujže sa dieťaťa (Chvojka klasterska - borievka nietata - způsobí potrat )

Fungovala by i na zbavení se břicha u mužů? Že bych vyrazil na “borievky”?

no teeeda!

Úprtěkovo badatelské úsilí by se dalo shrnout do této metody, Zuzano: A v té kapse byla švestka, a v té švestce byla pecka. A v té pecce bylo jádro, tu to máme, kmotře Vávro.

Díky za pobavení, pane Prouzo. Jo, takových a jiných podobných jinotajů je v lidové písni mnoho. A někdy to chce popuzdit uzdu svojí fantazii, jindy je to v nich řečeno téměř natvrdo... A těch skutečně rozpustilých, laškovných, je velké množství... Známé jsou například rozverné písně valašské, slovenské, nebo rozverné horňácké, z lidového soubotru Martina Hrbáče. "To staré vdovčisko jak stará halena, jak se s ňů oděješ, hned je pod ňú zima. / A tem můj Janíček, líčko podle líčka, on jako ten holúek a já holubička.. (Valašská lidová) " anebo slovenská - "Strelil na lišku, trefil Maryšku, Maryška už leží na bríšku." " Nechcu já maličké ženy, bo ju má pra y samé zemi... " atd. (Z Horňácka).

Opr.: ... bo ju má pri samé zemi... atd.