Prezident Pavel má IQ 107, moje švadlena 154

Když šťouraví novináři vypátrali, že IQ Petra Pavla je 107, hned se stal terčem narážek (urážek) a cimrmanovských otázek typu: „A není to málo, Petře Pavloviči?“ Tak se na tu inteligenční (ne)dostatečnost prezidenta podíváme. 

Byl jsem kdysi scénáristou televizního pořadu IQ test národa, a přestože šlo o převzatý formát, dělal jsem na tom tři měsíce a byl i na studijní cestě u autorů formátu. Musel jsem spoustu věcí konzultovat s šéfem Mensy a dalšími, co vlastní test do pořadu vytvářeli. Proto asi o IQ vím trochu víc než běžná populace. Mimo jiné se ukázalo, že naše inteligenční stereotypy ohledně třeba blondýnek nebo policistů jsou opravdu jen předsudky. Pořad tenkrát sledovaností a share smetl všechny konkurenční televize a byla to práce, kde jsem se mnohé dozvěděl i já sám.

Vezmeme-li v potaz, že průměrné IQ je obecně 100 a IQ občanů ČR podle výzkumu z r. 2006 v průměru 98, nejsme na tom s 8. příčkou ve světovém žebříčku vůbec špatně. Ve srovnání s Afrikou (prům.IQ 70) dokonce skvěle. Ale na Singapur a Hongkong si vyskakovat nemůžeme (prům.108). S vyjádřením Miloše Zemana, že: „… třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní, nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt," to tak úplně nekonvenuje. Jistě má polovina obyvatel podprůměrný intelekt (to tak číslice průměru přináší), ale druhá musí mít tedy nadprůměrný. Je to pohled na sklenici, zda je z poloviny prázdná nebo plná. Znám však několik lidí, kteří jsou alkoholici, ale na jejich IQ si ani při stoupnutí na špičky nesáhnu. Jak by se asi Miloš Zeman coby prezident Republiky Rovníková Guinea vyjadřoval o svých občanech, když je tam průměrné IQ 59? Trudno jen pomyslet, to by byly hodně smutné bonmoty. A jeho projevy by začínaly slovy: Milí debilové, dementi, imbecilové a idioti, vopovažte se ještě navíc chlastat!

Víme tedy, že prezident Pavel má IQ na úrovni průměru obyvatel Hongkongu. Zní vám to líp? Slaboduchý náš prezident určitě není (70-89 bodů), natož mentálně retardovaný lehce či těžce. Dobrá zpráva, při novoročním projevu mu nebudou z pusy kapat sliny a když začne při kladení věnců padat sníh, spontánně nezačne poskakovat radostí. Posměváčkové, mávající jeho IQ testem, však narážejí na něco jiného. Měl by být prezident inteligenčně vysoce nadprůměrný? Měli by mít přístup k prezidentskému stolci jen členové klubu Mensa (pro vstup do Mensy je podmínka IQ vyšší než 130)? A na tuhle otázku odpovídám jednoznačně NE. Představte si jen, kdyby to byla podmínka pro volby do Sněmovny nebo Senátu! Kolik našich zákonodárců by beznadějně zůstalo trčet před branami?!

Ona totiž vysoká inteligence není vůbec zárukou – téměř ničeho. Měl jsem kdysi v práci jednoho podřízeného a jeho IQ bylo z oblačných výšin. Opravdu. Vysoké školy studoval jak na běžícím pásu, jednou vlezl do jedné televizní vědomostní soutěže a strhal tam všechny rekordy a získal tučnou odměnu. Přesto jsem brzy po jeho nástupu zaznamenal, že ho kolegové nesnášejí. Dumal jsem nad tou záhadou, ke mně byl totiž neuvěřitelně servilní (což mi dost vadilo). Moje sekretářka ho ovšem nenáviděla, a to bylo jinak velmi mírné a komunikativní stvoření. Jednou jsem ho poslal s jinou mou kolegyní na zahraniční cestu do Kanady. Vrátila se a řekla, že nikdy, ale už NIKDY s tímhle individuem nikam nepojede, styděla se prý za něj celou dobu až do morku kostí. Nechal jsem si od obou vyprávět, jak cesta probíhala. A slyšel dvě diametrálně odlišné verze, jako od Eskymáka, co navštívil iglú souseda a australského aborigince na lovu krokodýlů. Jen dva příklady. Verze kolegyně Y: X nastoupil do letadla, vytáhl z kapsy nůž a dobýval se do kabiny pilota. Zpacifikovali ho, nůž mu odebrali. Verze X: Nastoupil jsem do letadla a měl jsem hlad, tak jsem vytáhl kapesní nožík, že si otevřu konzervu z batohu. Pro jistotu jsem se šel dopředu zeptat letušky, jestli můžu konzumovat vlastní potraviny (tohle je samozřejmě příběh před teroristickými útoky na letadla, dnes by ho s nožem na palubu nepustili a když ano, byl by z toho bezpečnostní skandál, kde by putoval z letadla svázaný do kozelce). Nebo: Verze Y: Po ubytování na hotelovém pokoji X okamžitě sexuálně napadl uklízečku, žehlila jsem to na recepci půl hodiny. Verze X: Po ubytování na hotelovém pokoji jsem si dal sprchu a nahý odpočíval v posteli. Když zaklepala uklízečka, řekl jsem Dále. Když mě viděla, zase odešla, ani jsem se jí nedotkl. Atd., atp. Začalo mi svítat a vyzpovídal jsem důkladně sekretářku i další spolupracovnice. Pan X byl prý neuvěřitelně arogantní (ke mně ne) a sexuálně je prý oplzle obtěžoval. Pana X jsem se rychle zbavil.

Proč to říkám? Vysoké IQ opravdu neříká vůbec nic o SOCIÁLNÍ inteligenci člověka. Ostatně leckteří nacističtí pohlaváři jako Hermann Göring měli IQ velmi vysoké (138) - a do jakých služeb svou nadprůměrnou inteligenci napřeli? A teď se dostávám ke své švadleně s IQ 154 (oblast geniality!). Ona je opravdu i švadlena a s šicím strojem umí neskutečné kousky, tam, kde já bych si třikrát prošil ruku a zlomil čtyři jehly, ona vykouzlí nádherné šaty. Ale je hlavně skvělou kostýmní návrhářkou a v Praze vlastní moc pěkný butik, kde si vždycky vyberu a nakoupím. Tu švadlenu jsem dal do titulku, protože – znáte mě – pro chytlavý titulek bych prodal i vlastní babičku. Jaké má IQ jsem se dozvěděl před pár týdny úplnou náhodou. Známe se desítky let, byla kdysi i tanečnicí v mém souboru, ale nikdy to proti mně nepoužila. I když příležitostí, kdy mi to nechat sežrat, bylo habaděj. Jsem někdy trochu za kousavého intelektuála a když někdo pronese něco hodně hloupého, jsem schopen mu říct: No ne, Azor má názor! Však pravidelní čtenáři mých blogů vědí. Byl jsem u ní v butiku a řešili jsme jednu textilní rekvizitu do mé nové choreografie a přišla řeč na Íkvé tykve našeho společného známého. Řekla, jen tak mimochodem, že ona má IQ 154. Byli jsme v té chvíli v místnosti dva muži, oběma nám sklaplo. Musel jsem jí před napsáním tohoto článku požádat, aby mi ukázala certifikát, protože ověřování zdrojů je moje zásada číslo jedna. A ona mi ho fakt ofocený poslala.  Potvrzeno, orazítkováno, má švadlena má fakt IQ 154.

Nejen že je inteligenčně od prezidenta Pavla vzdálená o 47 bodů, ona je mu vzdálená na hony i svým životním příběhem. Jak se génius stane švadlenou? Třeba tak, že matka geniálního dítěte umístí do vitríny klubu KAN v osmašedesátém roce karikaturu pejska. A je vyhozena z práce a odsouzena do vězení (psal jsem o tom zde).  A její dcera si může o prestižní škole – obří IQ neobří IQ – nechat leda zdát. Na oděvní průmyslovku ji však komunisti milostivě připustili. Tak mám alespoň geniální švadlenu, když už ne prezidenta. Tady by štiplaví investigativci se svými vtípky na IQ rychle zmlkli. Jenže osudy se píší do knih životních drah velmi křivolakým písmem. Já si mezi prezidentskými superkandidáty nevybral a volit mezi předsedou KSČ a členem KSČ jsem odmítl. Abychom si ale rozuměli, nechodím po ulicích a nevykřikuji, že Pavel není můj prezident. A na rodičovské schůzce mé dcery se ve třídě nevrhnu na jeho portrét na stěně a nevyhodím ho z okna. Petr Pavel totiž JE i můj prezident. Ne zrovna svou minulostí komunistického rozvědčíka, ale kvůli mému respektu k volbě občanů v demokratických volbách. Volila ho i má švadlena. Protože ona má i vysokou sociální inteligenci a umí odpouštět, i když právě jí komunistické „kádry“ té doby zle zatopily a otočily její životní dráhu o sto osmdesát stupňů. Mám se ještě od ní co učit. Snad mám se svým IQ, byť podstatně nižším, než ona, snad ještě naději to pochopit.