Já bych jedl, až bych brečel, Josefe.

No a k té fúrii s lůžkem. I když se to možná zdá, že přehání, pamatuji dobu, kdy mi jistý 150 kg vážící pacient skutečně zrušil sklápěcí sedadlo u přístroje. Omluvil se, ale mně nové stálo 8 litrů a to bylo ještě v dobách, kdy to byla docela hromada bankocetlí. Takže - když pominu strašení smrtí a zákazem všeho, co má člověki rád - v tomto bodě stojím statečně na její straně.

A já, Tomáši, zrovna přemýšlel, že se u tebe objednám na další kontrolu. No tak nic (ale já bych ti to zrušené lehátko zaplatil)

Pěkný report a langustýnky bych si dal hned....

Filipe, s lidmi jako ty chci jezdit na dovolenou!

Zdravím Vás. I já mám rád Itálii. Takhle hezky však svoje zážitky popsat neumím. Díky.

PF

I já vás zdravím, pane Friedo. V Garganu bylo opravdu (pro mě) krásně, a to i když se kempem valily proudy vody a zaplavily i taneční parket, kde mí bývalí tanečníci a tanečnice tančili. Snad jen myšlenka na evakuaci ze střechy bungalovu vrtulníkem mě lehce znepokojovala. Nevíte, jestli střechy italských bungalovů mají větší nosnost než česká zdravotní lůžka?

Ona se Vám, vlastně, dovolená povedla. Sice asi jako jediný učastník zájezdu jste byl spokojený, Vy jste nejel za sluníčkem, Vy jste jel pouze přežít a to vyšlo

Každý den ráno, Ivano, posílám vzdušnou pusu a poděkování soše anděla na zahradě, že jsem se ještě probudil do nového dne. Ano, v určitém věku se život navždy promění na adrenalinovou show Survivor.

Na Gargano mám krásné vzpomínky. Až tedy na jednu, kdy nás z pohodového slunění s dobrým vínem vytrhl hukot přelétajících , plně vyzbrojených vrtulníků z nedaleké americké základny , které letěly nad námi přes moře směr Jugoslávie. To se člověk nějak najednou "probral"...

Tak to jsem nezažil, tedy přelet amerických vrtulníků, vzduchem létali jen surfaři na kajtech. Ať to tak zůstane.

S počasím se nic nedá udělat jen trpělivě koukat zda se na nebi objeví sluníčko. Mě se líbí to rčení " To tady padesát let nebylo" myslím že o místních se s ním setkal každý. Nám se vloni stal v Dolomitech pravý opak. U nás celý týden zima, pršelo po telefonu z domu jen nadávali jak je možné takové počasí v polovině září a tam nádherně, sluníčko, modrá obloha ..

Ano, i opačný scénář je možný, proto přeci jezdíme “za teplem”. Já vedra nemám rád, tak jezdím s partou skvělých přátel za hraním, zpěvem, středomořskou kuchyní, vínem... Slunce nevítám, ale přeju ho ostatním.

Itálii miluju, strávil jsem v ní asi měsíc svého života.

Prvně v roku 1974, kdy jsem zcestoval její sever. Milán, Janov, Benátky, jezero Lago di Como, projel jsem se po okruhu v Monze, pro dvanáctiletýho socialistickýho kluka prostě zážitek.

Do Itálie jsem se vrátil roku 1999. Týden jsem byl na Ischii a protože nefandím pobytovým, ale poznávacím zájezdům, vylezl jsem na Vesuv (fakt je tam ta síra cítit, nemluvím o kouřících, které ze skal vystupují...), prošel jsem se Neapolí a žasnul nad Pompejemi. Capri je pak fantastickej ostrov, kde se nekonala žádná siesta (jako všude jinde), takže i v jednu po poledni jsme běžně nakoupili.

Špatné zkušenosti s Itálií prostě nemám. Mám rád antiku, starověký Řím - a tady to na mne dýchalo.

Já mám s Itálií také jen dobré zkušenosti, proto jsem se tam letos zase vrátil. Grazie za příspěvek.