S uzarděním se přiznávám, že některé s citovaných popěvků vůbec neznám a to su z Moravy. Nějaké východisko bych ohledně vzdálenosti Marse a Venuše viděl. Taky si pomohu příslovím "Jaký pán, takový pes." Výsledek je tedy buď Pes - pes nebo Pán - pán. Záleží jen na tom, kdo je pánem a kdo psem. Mars je planeta spíše studená, kdežto Venuše horká až vařící. Kompromisem by bylo nebýt ani studený, ani vřelý. Kýženým cílem by tedy asi bylo státi se teplým. Pokud jde o poslední větu, právě jste slyšeli slovo Boží.

Prof. Úprtěka používá citace z českých, moravských, slezských i slovenských písní a říkadel. Netřeba se rdít. A k té teplotě: Poznal jsem i některé ženy, které ke mně byly velice chladné až ledové, což mi (marně) vařilo krev žilách.

Celkem vtipne pocteni. Nicmene neni jasne, jestli ty pisnicky, ktere prisuzujete zenam, jsou ve skutecnosti "napsany" (vim, ze se jedna o lidovou tvorivost) zenami, nebo je to jen muzske pojeti toho, co si zeny mysli. Znam spoustu zen, ktere maji typicky "muzske" mysleni a naopak spoustu muzu, kteri maji mysleni "zenske". A napriklad zrovna minuly tyden jsem byl na "stand upu" jednoho muze, ktery byval zena, a podle vzhledu i projevu bych mohl prisahat, ze je to chlap, i kdyz se narodil jako zena. Takze muj zaver je, a muzete se mnou nesouhlasit, ze nic jako zenska a muzska logika neexistuje. Chlapi vysvetluji veci oklikou stejne jako zeny a zeny jsou primocare, stejne jako muzi. Zalezi na situaci.

Samozřejmě existuje teoretická možnost, že písničku Chtěla bych já býti ženou toho kováře, on má hezké modré oči, růžové tváře složil a dokonce před kovárnou zpíval muž, ale to už jinde jsme, je to jiná vesnice. A k té existenci-neexistenci mužské a ženské logiky: jak poznamenal profesor Úprtěka na výroční schůzi Spolku misogynů, ono je na světě spousta věcí, které neexistují, ale dovedou nás setsakramentsky potrápit.

Podstatné je, zda má jedinec vyrovnaný, resp. vyvážený mužsko-ženský princip. Znamená to, že obě hemisféry mozku, pokud je tento princip vyvážený, pracují souběžně, vzájemně spolupracují a žádná z nich není dominantní.

Pravá hemisféra je sídlem emocí, citů a empatie (snad lze shrnout slovem lásky) se schopností tyto pocity nejen intenzivně vnímat, ale zároveň je i předávat a také slovně vyjádřit. Bývá dominantní u žen.

Levá hemisféra je zaměřena na logické a analytické myšlení, racionalitu a technické schopnosti. Bývá dominantní u mužů.

U značně osobnostně vyspělých a vyzrálých jedinců jsou obě hemisféry dobře propojeny a vzájemně spolupracují. Takový člověk je pak zcela vyrovnaný, neboť je schopen v různých situacích používat zároveň obě hemisféry.

Ve výsledku to pak vypadá tak, že muž dokáže v danou chvíli uplatnit nejen výhody levé hemisféry (logiku, racionalitu, analýzu...), ale souběžně i pravé hemisféry (cit, emoce, empatie). A podobně je tomu u žen v opačném módu.

Př. Pokud je muž (nebo žena) ješitný, bezcitný, chamtivý, egoistický a agresivní - svědčí to o výrazné převaze levé hemisféry, tedy mužského principu, ovšem se značným oslabením výhod tohoto principu (logika, racionalita...)

Pokud je žena (nebo muž) zajata v emocích, a tudíž nedokáže věc(i) nahlížet racionálně, logicky a analyticky, pak je permanentně oddělena od rozumu a nelze s ní téměř vůbec věcně diskutovat. Zároveň však jsou tu oslabeny i silné stránky ženského principu (cit, empatie...), neboť tak jako v předchozím případě je takové chování vždy chaotické, nevyzpytatelné, odpudivé.

Aniž bych zabíhal do problematiky “pulsujících” 72 pohlaví, mám takovou teorii, že v každém muži je kus ženy a v každé ženě trochu muže. A jen tou částí opačného pohlaví, která v člověku je, jsme schopni, alespoň částečně, protějškům porozumět. Záleží jen na tom, jak je procentuálně velká. A zaplaťpámbů za to. Zřejmě to s hemisférami mozku úzce souvisí.

Já to tušil

:Tak dlouho sedlák se selkou líhá až spolu stejnou mysl mívá." říkávala moje babička... Pěkný čtení.

Sjednocování myslí je podmínkou pro úspěšné manželství. Problém je v tom, že muž-bačkora sjednocuje názory pouze ústupem, čímž se z žádoucího orla stává opovrhovanou oškubanou slepicí, muž-macho zase srovnává názory fackami, což je ještě horší. Vybalancovat nějaký kompromis je to vůbec nejtěžší.

Lapidárně to vyjádřil Jan Werich:

"Samosebou, že dlouholetým soužitím manželů dochází k takovému - řekl bych - k takovému srůstu. Názorovému srůstu. Názory, které původně jsou dosti daleko od sebe, se stále sbližují a sbližují, až konečně ty její nabydou vrchu."

Jo, Jan Werich, ten tušil, ten věděl.

Cituji autorův titul:

"Mužská a ženská logika jsou dva světy, které se nikde neprotínají"

K tomu já dodávám, když už ne, což nevylučuju, tak se ale můžou k sobě hodně přiblížit...

Jinak, podobné články nečtu, takže ani tento. Jsou totiž všechny na jedno brdo, vypovídají o mužské ješitnosti, jejich vlastní neschopnosti a bezradnosti :-)

Je potom tak jednoduché svést všechno na Mars a Venuši :-)

Naďo aspoň by ses zasmála