Josefe, prosím, mohl bys mi napsat? Zmizel mi kontakt na tebe.

Dík.

skvělé počtení.

Výborné, připadá mi jako bych to už někde zažil

Móc hezký čtení.

Nejlepší příběhy píše sám život. Ta věta je sice ohrané klišé, ale je to tak Karma a hezký zbytek neděle přeji

Hezké čtení, pobavilo. Ovšem nejvíce mně zaujala věta: ...můj pověstný Bácsiho guláš, který se zahušťuje jen několika kily cibule..., nebyl by recept? Google zklamal.

Bácsiho guláš: 800 g cibule (!), 3 stroužky česneku, 1,2 kg hovězího (šál či plecko), 4 lžíce sádla nebo oleje, 5 lžic sladké papriky, vždy 1 lžička majoránky, tymiánu a kmínu, 1 lžíce octa, sůl, mletý pepř. Na kostky cibuli a česnek, maso na středně velké kousky. Zahřát tuk, osmažit na něm cibuli dohněda.Česnek, majoránka, tymián a kmín, 3 lžíce papriky, zarestovat. Přidat ocet a 10 lžic vody. Přidat maso, osolit, opepřit, zamíchat, přiklopit pokličkou, zmírnit oheň a dusit 1 a půl hodiny. Přidat zbylou papriku, povařit, vodou zalít, jen aby maso nečouhalo. Dovařit 15 min na mírném ohni.

Žádné zahušťování, guláš je skvělý, omáčka “skleněná”, hustá. Dobrou chuť, pane Alojzi.

Nežerou nic než dobroty.

Je to stejný rozdíl jako mezi gurmánem a gourmetem, Klárko, tedy jakýmsi lahudlařem a lahůdkářem.

Milé povídání, Josefe karma jako kýbl špaget

Dík za špagetovou karmu

do talíře si ji narvu

Po chutné těstovině

zavíří se v hlubině

(žaludku)

Josefe, mám ráda lidi, a zvlášť mužské, kteří drží slovo. Nejen, že jsi napsal blog, ale je opravdu exceletní a rychle. Četla jsem to téměř bez dechu, a pořád se usmívala. To je přesně to, co jsem si přála.

Pravda...s tím líčením na stařenu problém nemám, ale do baletky mám asi tak daleko jako vocaď pocaď:-)) Ale to stravování u tebe bych si dala líbit. Ne to sushi, ale to, co jsi připravoval sám.

(Jsi mi připomněl skvělé období, kdy Stáťas vystupoval o prázdninách na Žofíně, střídal se s Lučnicí. To byla paráda! V té době jsem na Žofíně pracovala a moc jsem si ta vystoupení užila).

Mě na konzervatoři pro lidový tanec získali manželé Rejškovi z Vycpálkova souboru. Nikdy jsem pak nezažil tolik energie, kolik z jednoho páru může sálat. I když jsme po jejich výuce lezli po čtyřech, z nohou měli “mateníky“, z rukou “pod šable” a mozek nám cifroval v rytmu zběsilého čardáše. No a vystoupení Sťáťasu a Lúčnice, to musela být vražedná kombinace, i skupina Elán ví, prečo každý chce tanečnice z Lú-, z Lúčnice

To jsi mel jeste dobre, Josefe, ze jsi obsluhoval tri rozjuchane baletky v rozpuku. To ja ve svem zamestnani nekolik let obsluhoval desitky baletek, ktere byly zestarene asi o 60 let, ale nemusely se kvuli tomu licit ani minutu. Jezdil jsem kvuli nim na nakupy do lekarny a na okruzni jizdy po nemocnicich, kde jsme byli peceni vareni a kde uz jsem si tykal s personalem. Misto instace jsme listovali lekarskym repetitoriem a misto televize jsme sledovali krevni tlak, pulz, saturaci, vydej tekutin, cetnost i konzistenci stolice, stav zubni protezy a invalidniho voziku, pocet inkontinencnich plen ve skrini a kasovitost stravy. Dneska "diky" tomu cely den hledim z okna nebo krmim holuby, popripade procitam letaky hypermarketu nebo faktury od tzv. smejdu a premyslim, ze by mi prospelo, kdybych sel pracovat na novorozenecke oddeleni. Hezkou sobotu

To novorozenecké oddělení, nevím, nevím, Michale. Nadále bys kontroloval počet plen ve skříni, výdej tekutin a stolice, tlak, puls... A navíc by tě přitahovala ňadra, občas bys hodiny prořval, cucal si palec, sledoval napínavý seriál Teletubbies a chtěl spát v inkubátoru.