...... hmmm, doma to u nás vodřídil klasickej natahovací budík,- sám padal ze sekretářu a nikdy sa nerozbil,- co pád, to úmrtí v rodině (děd měl 5 sourozenců, bába dokonce 11),- osobně sem to zažil pouze jednou, však nejméně třikrát sem to vodhadl podle nálady u rodinného stolu,- všichni byli nervozní, skleslí, v očekávání teho nejhoršího,protože "zase spadl budík"!- ...... a pak přišel telegram - bratr, sestra, sestřenice, strýc ?!? Záhadu sem po letech rozluštil,- když začal budík zvonit, vnitřní mechanismus ho rozvibroval natolik že sám cestoval po sekretáři a když se po x-tém zvonění přiblížil až ke hraně tak z teho sekrecu zkrátka spadl,- a k tomu už stačilo projít se kolem po houpavé podlaze, neopatrně zavadit o sekretář apod. Co mi ale nejni dodnes jasný, tak to neskutečný načasování ,- spadl vždy v okamžiku, když sa někdo odebral na onen svět (???)

Tak tohle také znám, i když ne s budíkem. Kdykoli jsem ve své umělecké tvorbě řešil téma smrti, nedejbože v humorné rovině, jako by se smrt naštvala, že si drze "beru do huby" její majestát a někdo z mých nejbližších zemřel. Stalo se to železným pravidlem na celá léta. Naposledy jsem třeba vytvořil choreografii, kde dokonce je pohybově v duetu využívána zavěšená oprátka jako symbol smrti. Po mnoha předchozích zkušenostech jsem si už předem říkal, co se zase proboha stane. Bohužel to nejhorší, umřel mi brácha. Tak jsem s choreografiemi skončil, ta zubatá je fakt hrozně mstivá, moc se jí do tváře nesmějte, neumí se přes to velkoryse přenést. A nakonec se vždycky směje ona. Má čas. Jak z nějakého horroru Nezvratný osud.

Pěkný článek

Zajímavé a taky oceňuju tu snahu po objektivnosti.

Jeden odběratel mi ještě za totáče vypravoval o návštěvě léčitele, jméno jsem zapomněl a bylo to myslím v Klatovech. Bylo mu nějakou dobu mizerně. A ten léčitel mu řekl, že vypil zkažené pivo a známý si vzpomněl, že skutečně si v podnapilosti otevřel flaškové a v tom stavu mu bylo lhostejné, že je zakalené. Dal mu nějaké čaje a ty mu pomohly. Na konec mu řekl, aby té paní, která na něj čeká v autě řekl, ať nenosí ty kalhoty z krimplenu, které má na sobě, že jí nedělají dobře. To auto měl zaparkované o blok dál, protože mu léčitel řekl, ať nezajíždí k jeho domu, že ho hlídají estébáci.

Ironií bývalo, že komunisté, kteří všechny "tmářské" inciativy pronásledovali, se často k léčitelům, když jim bylo zle, sami plížili zadním vchodem. To byl třeba případ slavného léčitele pátera Ferdy.

Moc pěkné. A to je kolem nás ještě spousta nepochopitelných věcí, které si ani neuvědomujeme. Zajímavé je, že tomu, že kolem sebe vnímáme pouze 4% toho, co nás obklopuje a že je nějaká temná (černá) hmota a energie, tomu věříme. Ale že by něco mohlo také ovlivňovat naše životy, tomu věřit nechceme.

Poté, co jsem se v tom trochu vrtal jsem došel k názoru, že teorii o černé hmotě věříme hlavně proto, že bez ní by ta naše fyzika tak nějak nefungovala...

Hodně zajímavé čtení. Karma.

Jednou za socíku, jako mladý, dvacetiletý kluk, jsem se příšerně ožral. Sotva jsem se potácel. Po půlnoci lesní silnicí mezi dvěma vesnicemi, kudy skoro nic nejezdí ani přes den. Vrávoral jsem a padla na mě strašná únava. Jen na chvíli se sednout. Jen na chvíli se položit. Jen na chviličku. Totálně ožralý jsem tam tak ležel, když ke mně přišel o trochu starší chlapík. Začal mi třást ramenem: vstávej, tady ležet nemůžeš. Přejede tě auto. Je zajímavé, že celou scénu jsem viděl ze shora. Tedy jeho, jak mi třese ramenem a sebe, jak tam tak ležím. Byl neodbytný, pořád opakoval to stejné. S námahou a neochotně jsem otevřel oči. Posadil se. A pak i vstal. Byl jsem sám uprostřed lesů. A v tu chvíli vžúúúm...jakýsi blázen projel kolem mě snad stovkou. Od té doby jsem ho ještě párkrát spatřil. Vždycky ve snu. A vždy vypadal stejně. Nestárne.

Tomu se kdysi říkalo “nad ním snad stáli všichni svatí” nebo “jeho anděl strážný se pěkně nadře”. A že váš zachránce nestárne, je logické. U některých nezodpovědných jedinců by jejich andělé strážní museli zešedivět po pár záchranných akcích a skončit v andělském invalidním důchodu. Já hodně dám i na intuici (co to vlastně je z materialistického hlediska, že), když mi vnitřní hlas říká: to nedělej, tam nechoď, tohle nedopadne dobře. Mockrát se mi to vyplatilo. A naopak, když jsem intuici neposlechl, vymstilo se mi to.

Jste přesvědčený ateista, který se přesvědčil, že existuje zároveň i "něco mezi nebem a zemí" (stejně jako já). Máte nějaké svoje vlastní soukromé "vysvětlení", jak by to mohlo fungovat? Nějakou svoji představu i kdyby byla nedokonalá, ale aby to dávalo logický smysl?

Co tím myslím: pokud se někdo začne bavit na toto téma, tak se automaticky vynoří dva extrémní názory:

- názory ateistů - "je to blbost, jen náhoda, to sis vsugeroval, logicky to není možné, atd..."

- názory nábožensky založených lidí - ti na to okamžitě napasují svá dogmata ze "svatých knih"a zahrnou vás naučenými poučkami, že to zařídil Bůh, co má syna Ježíše, kterého porodila panna... nebo to zařídil Alláh všemohoucí a slitovný... nebo Quatzalcoatl (Opeřený had) dle náboženských představ toho či onoho věřícího.

Ale je evidentní, že pravda bude "někde uprostřed". Že svět je ve skutečnosti mnohem úžasnější než si myslí ateisté, ale zároveň není tak naivně pohádkový a iracionální, jak tvrdí teisté.

Jaká jetedy vaše představa světa, ve kterém by fungovala racionalita spolu se "zázraky" ? Máte nějaké své "vysvětlení" ?

Jsou i lidé, kteří jsou věřící hlavně pro zkušenosti, ne pro dogmata, která nekriticky přijímají, aniž přemýšlí o jejich původu. Dogmata vznikají i nesprávným pochopením myšlenek. Z toho pak chybné či zavádějící výklady.

Jsou věci nevysvětlitelné mezi nebem a zemí, stejně tak, jako mezi židlí a klávesnicí, jak říkáme my ajťáci.

... a mezi napájením a zemí, jak říkají elektrikáři.

Josífku, předně všechno nejlepší - Vy sám víte co všechno si přát, ale za sebe Vám přeju zdraví a štěstí. Víc přát neumím :)

Ty dvojky...

Babička narozená 1922

táta Josef narozen 22.12.1942

můj syn narozen 22.2.1992

Moje věčně ledové ruce hřejí - když má někdo migrénu v začátku, dokážu mu ji přiložením rukou odstranit. Skoro deset let, jsem při domasírování člověka přikládala lidem ruce na zátylek levou, na čelo pravou a vypínala jim myšlenky... občas mě nazývali čarodějnicí.

Jsou věci, které nevymyslíte :))

Děkuju za přání, Jano. S těmi čísly je to hodně zvláštní. A že existují lidé, kteří mají schopnosti, nevysvětlitelné dnešní vědou (i tou nejpokročilejší), to víme všichni. Jestli k nim patříte, je to dar. Nemá ho každý. Já znám jak lidi, co umějí nabíjet, tak i energetické upíry, co vás naopak vysají do poslední kapky elánu k životu.