Škoda,Josefe,že se mezi vámi nevyskytl nějaký zvlášť cholerický kolega. Já bych vám ho tam přála.

Ale musím říct,že i normální rodičové a děti se občas vyskytnou. Nedávno přišly dvě rodinky s,asi pětiletými,dětmi. Už nás poléval pot,že máme po klidné večeři,ale děti zasedly a celou dobu seděly u stolu s rodiči.

Cholerický kolega, který by například dítě ukáznil fackou, by ovšem další léta vyžadoval, abychom mu do kriminálu nosili buchty. A k těm dvěma rodinkám s pětiletými dětmi. Je cca 5 možností:

1) na večeři si vyrazily rodinky Dušínových a Metelkových

2) před návštěvou restaurace obě rodiny zakoupily dětem do mobilu novou báječnou herní aplikaci

3) po večeři rodiče nafukovací makety svých dětí zase vypustili a odešli s dobrým pocitem, že to jde

4) přehlédla jste, že děti byly pod stolem připoutány želízky k nohám stolu

5) děti dostaly k pití odvar z makovic. Pak ano, Šárko.

...... v šalině na čtverce vydredovaná matka "hipí" s uřvaným faganem, kerej se choval jak vopica,- všechno si mosel vomakat, poplácat, plazil se po zemi, skákal po prázdnejch sedačkách a ve finále se dral do klína padesátníkovi, kerej seděl naproti a ječel u teho jak pavián ! Tento bodrý muž, jsa znaven z hokny, matku tuto svobodomyslnou slušně požádal aby si svého nevychovaného spratka vzala k sobě na klín a uklidnila. Suše mu odvětila, že je svoboda a demokracie "jestli ste si náhodou neráčil všimnout!" Borec to evidentně zaregistrovat musel, protože vstal a svobodně a demokraticky ji dal takovej záhlavec až ji sopel z frňáku vyletěl. Vostatní kolem začali tleskat a skandovat brávóóó,- ........ vypadla aj s děckem na první zastávce a ani necekla !

Jó, borci, co valej z hokny v šalině,... my změkčilí Pražáci jen tiše závidíme

Některé dnešní matky jsou prostě světové a přesvědčené, že jejich dítě se musí rozvíjet v maximální svobode. A běda, kdyby to někdo nechápal.

Já trpím v obchoďáku, kde se malé neřízené střely s rychlostí meteresku blesku objeví pod vašima nohama a běda kdybyste neriskovali vlastní operovana záda při manévru přeskoč, uhni, obejmi to dítě a upadni...

Josefe, nejsou tedy ti divní často spíš rodiče? Taky odcházím z kaváren, kde sedí debatící skupina matek, kolem kterých neřízeně pobíhají děti. Ale stejně si myslím, že pořád je víc těch, kdo si s dětmi poradí a v blbych obdobích a náladách jdou do lesa a ne do kavárny...

Ale rozumím vám zcela a ač rodič vlastní i nevlastní tichá místa velmi vítám.

Moje zkušenost říká, Jano, že děti milují řád, který má pravidla, tresty i odměny (a nemusí jít o tresty tělesné), prostě svět přehledný, v němž se vyznají a chápou ho. Musí cítit lásku i pozornost, ale také autoritu, o které se moc nediskutuje. Rodiče i třeba učitelé se někdy tváří, že jsou dítěti starším kamarádem a parťákem, jakýmsi spojencem proti vnějšímu nepřejícímu světu. Brání děti třeba i před přísným spravedlivým kantorem, podporují dítě v názoru, že si na ně kantor “zasedl”, ačkoli je příčina v jejich lajdáctví. Kdepak, i rodiče jsou pro dítě občas vnějším světem, a je to v jejich zájmu.

Oh, jak Vám rozumím, milý kolego v těžkosti. A napsáno je to pěkně a svižně.

Tady jde pochopitelně o osobnost matky toho roztomilého chlapečka. A pomatené "moderními metodami výchovy" v žádném případě nejsou jen matky.

Nedávno jsem v obchodě u pultu s lahůdkami viděl kloučka asi pětiletého, jak oběma pěstičkami do skla buší seč může a jeho taťka se na svého šikulu s potěšením usmívá. V okamžiku, když jsem se z obavy o čiperovu i svoji bezpečnosti (patálie s rozbitým sklem popsal již pan Prouza) chtěl ozvat, přišlo konečně tatínkovi vhodné malého trošku zbrzdit, a sice mu něžně fyzicky zabránit v kontaktu se sklem, nepadlo přitom ani slovo.

Může být, že mu u pultu posléze též koupil něco za odměnu, když tak hezky s pokusy o rozbití přestal...

L

Každý asi takové dítě a “laskavého” rodiče občas potkal. A pusa mu zacukala, někdy i ruka. Horší je, že často, když se odvážíte něco přeci jen říct, rodič se na vás oboří a svého potomka brání, jako byste ho na nože chtěli brát. A dítě to slyší.

Měli jste ho k sobě přilákat a dát mu něco napít. Po dvou třech frťanech by se určitě zklidnil.

Ale no tak, Dano, tomu se říká ohrožování mravní výchovy mládeže

Vskutku jsem se pobavil

Co s tím?

Přes hubu a zaracha bez mobilu a tabletu. Je třeba vytvořit zákon, který toto rodičům výslovně dovoluje! Nakašlat na mezinárodní smlouvy. Stvořili je blbci ze světa, který si neví rady sám se sebou, natožpak s dětmi a ještě se diví, že jeho obyvatelé děti nechtějí mít.

Je to mor, já mám v tomhle možná zase až přehnané názory, ale vadí to i matkám - těm ještě normálním

Jako obvykle perfektní. A i když jsou, Josefe, některé pasáže blogu úsměvné, je z toho spíš smutno.

Výchova se vytratila, ano, dítě vymodlené (a nejen) nezná žádné mantinely.

Taková divná doba...

Tahle nekritická “obrana” vlastních dětí za každou cenu, se, Marie, projevuje třeba i v tom, že polovina žáků nosí omluvenky z tělocviku, prostě jsou líní cvičit, ale výmluv, podepsaných rodiči i lékaři, mají milión. Od chronického čehosi až po skoliózu páteře a bolení hlavy. Mého tělocvikáře ze základky na ně. Taky jsme na něj zkusili občas nějaký trik s rýmičkou a za pět minut už jsme v trenýrkách a tričku startovali šedesátku v podzimní mlze.