Vliv německých romantických filmů na žehlení prádla

Při žehlení musím mít puštěnou televizi. Tuto otravnou činnost si zpříjemňuji sledováním filmů. Akční trháky jsou zcela nevhodné, než znovu zvednete oči od prkna, bývá zabito i několik postav. Za to německá romantika – ideální!

A nevyčerpatelná studnice. Jen u Rosamunde Pilcher, vlajkové autorky předloh německých romantických filmů, jsem napočítal přes 140 zfilmovaných děl, a to seriály počítám za jeden kus. Tomu říkám filmografie! Vieweghu, styď se, lenochu. Vhodné k žehlení jsou samozřejmě i další pořady jako Sama doma, jenže jsem pořád odbíhal od žehlení si zapsat nejnovější recepty na dětská zeleninová jídla a rady ohledně urogynekologie, někdy jsem nevyžehlil ani utěrku. Pokorně jsem se vrátil k Rosamunde Pilcher, Utte Danelle, Inge Lindström a Katie Fforde. To jsou prostě moje holky!

O anglické či švédské přírodě, výjimečně i alpské, už vím všechno. Tu trávu v těch filmech snad dobarvují nebo co, nad přírodními panorámaty by i Homolkovi stanuli v úžasu. Co je ale nejdůležitější, nikdy neztratím dějovou nit, i když dlouhé minuty zápasím s krabatým límečkem košile. Jen občas vzhlédnu k obrazovce a jsem hned v obraze. Pedofilové asi spíš žehlí při koupání dětí ve filmu S tebou mě baví svět (to by Američani nenatočili), ale já potřebuji něco jiného. Hlavní hrdinky německých romantických filmů jsou vždycky ve věku cca 35 až 45 let, vedlejší hrdinky 60 až smrt. Obojí často zklamané dosavadním životem, některé i s potomky, aby hlavní klaďas měl na kom ukázat chlapácky něžný vztah k dětem. Rozpoznat hlavní postavy? Na to nepotřebuji být očima přilepený k obrazovce. Mrknu – a vidím. Hlavní hrdinku rozpoznám tak, že je to vždycky ona, kdo se vrací z velkoměsta, případně až někde z USA po letech, vždy však na venkov do přírody. Buď do svého rodiště, aby se kolem ní mohly začít motat lásky z mládí a otevírat „staré rány“, někdy pro dořešení dědictví, případně znechucené velkoměstským klokotem. Její povolání je vždy takové, aby ho mohla nadále vykonávat i na venkově (lékařka, architektka, restaurátorka, fotografka, redaktorka lokálních novin, spisovatelka, či zvěrolékařka). Občas je alespoň talentovanou cukrářkou, což jí ani stínem neubere na hrdosti a nezávislosti, jen přispěje k otevření skvělé cukrárny, v malém městečku tolik postrádané. A pokud ne a je třeba galeristkou v Londýně, ujímá se dědictví a zachrání rodinnou firmu, většinou koňskou či ovocnou farmu, nikdy však zemědělský podnik se specializací na pěstování řepky. Nejprve různým strýčkům a tetičkám nezištně pomáhá s rozběhnutím jejich krachujícího byznysu s rukodělnou výrobou bot či květinářstvím, protože má skvělé marketingové nápady.

Kladný hrdina a samozřejmě budoucí partner hlavasky je také jasný po prvním záběru. Stejně jako hlavní záporný hrdina. Oba jsou sice zprvu sympatičtí, což by diváka-laika mohlo zmást, zvláště když občas hlavní hrdinka nejdřív mylně zahoří láskou k tomu nepravému. Ale mně stačí pohled na jejich oblečení či informace o jejich povolání. Muži jsou všichni v oblecích nebo alespoň saku, vždy však v košili, neformálně rozhalené. A to i tehdy, když seskakují z traktoru. Ale klaďas má na sobě vždy sako ze „starobylých přírodních“ materiálů, manšestr, tvíd či plátno. Záporák se okamžitě prozradí LESKLÝM, draze vyhlížejícím oblekem. Informace o povolání je ještě lepší indicií. Klaďas je lékařem, pracuje v realitách, je správcem nemovitostí zděděných klaďaskou či vlastní nějakou opět starobylou firmu, např. loďařskou. Záporák pracuje jako burzovní makléř, právník nebo developper. I když vystupuje jako bohatý muž, vždy se později ukáže, že se topí v dluzích nebo je vydírán zločinnými gangy. Samozřejmě s nečistým úmyslem v panenské přírodě postavit krabicové sídliště, padesátipatrový hotel pro boháče, vykácet les našlapaný srnkami kvůli sjezdovce nebo ukrást dědictví důvěřivým majitelům ze starobylého rodu. K tomu potřebují bourat útulné penzióny, klučit panenskou přírodu, případně přestavět textilní továrničku na výrobnu plastového hnusu či mohutně rozšířit přístav pro přistávání ropných tankerů.

Kromě úžasně zelených pahorků, bouřícího mořského příboje či tiché hladiny jezera jsou významným dějotvorným prvkem německých romantických filmů nemovitosti, v nichž se děj zhusta odehrává. Je to přehlídka luxusních, avšak vždy opět starobylých kousků, od zámků, zámečků, naducaných starožitným nábytkem, uměleckými díly a koberci s vysokým vlasem a honosných venkovských sídel až po zemědělské farmy, kde se dá jíst i z podlahy ve stájích. Případná zanedbanost takových sídel se nikdy neprojevuje opadávající omítkou, ale třeba přerostlým růžovým hložím, nad nímž vedlejší hlavní hrdinka-vlídná stařenka hořekuje, že už ho nestačí prořezávat. Ačkoli hlavní hrdinové mají zdánlivě vypjaté ekologické myšlení, novoty ekologických aktivistů u nich nikdy, ale opravdu NIKDY nenajdete. Kdybych spatřil v nějakém německém romantickém filmu zámeček se solárními panely na střeše nebo na břehu útesů stožáry větrných elektráren, propálil bych v naprostém šoku nejeden ručník. Ani kontejnery na tříděný odpad nespatříte, natož nějakou demonstraci za odsíření místní elektrárny. Zrovna tak zapomeňte, že by hrdinové německých romantických filmů řešili jakékoli genderové nebo rasové problémy. Postavy jiné než bílé pleti se v těchto filmech vůbec nevyskytují, ani zábavný černoušek-zmrzlinář. Jen jednou jedinkrát jsem zahlédl muže černé pleti, jak v pozadí za hlavními hrdiny kdesi ve Štrasburku přechází náměstí, ale tady zřejmě filmaři prostě jen šetřili na záboru místa k filmování a ten africký neomalenec jim do záběru vlezl omylem. A kdyby nějaký z hlavních hrdinů na obrazovce nahlas řešil změnu pohlaví, to bych si asi v úžasu při zazvonění mobilu přiložil žehličku k uchu a řekl Haló. Pravda, jednou se ukázalo, že jeden z hráčů o srdce hlavní hrdinky je homosexuál, ale to jen autorka potřebovala rychle zúžit počet jejích nápadníků a nechat si ulehčeně oddychnout hlavního hrdinu, že má o soka míň.

U každé košile (ty mě štvou při žehlení nejvíc) se těším, v čem budou filmové postavy jezdit. Vím, že to budou z devadesáti procent otevřené kabriolety, buď starožitné, nebo zdařilé repliky, a budou na venkovských polních cestách (vždy nasnímáno z ptačí perspektivy) kroužit malebnými zatáčkami. Občas sice hlavní hrdinka přijíždí na venkov vozem se střechou, ale to jen proto, aby zabloudila nebo se jí porouchal motor (a mohla být zachráněna hlavním hrdinou), protože tahle odporná městská vozítka nic jiného neumějí. Auto už použije dál jen tehdy, když veze dědečka do nemocnice s infarktem, protože přehozený přes rám kola by vypadal blbě. Jakmile se ubytuje, už ji uvidíte jen v sedle koně nebo na kole, s nímž jezdí nakupovat do městečka. Avšak nikdy, ale fakt nikdy do rozlehlého supermarketu, ale vždy do malého krámku s místními produkty. Také schůzky s hlavními hrdiny probíhají jen v útulných kavárničkách nebo malinkatých restauracích, v drtivé přesile na vzdušných terasách s mořem v pozadí.

Nechápu, jak je to možné, že v těchto filmech nikdy neprší, když se tyto krásné příběhy odehrávají převážně ve Skotsku, Anglii či ve Švédsku. A když už, tak jen proto, aby byla hlavní hrdinka promočena na kost a klaďas jí mohl u sebe doma nabídnout teplou sprchu a sklenku na zahřátí u hořícího krbu, který se následně stane němým svědkem jejich pohlavního aktu, končícího zatmívačkou po svlečení hlavní hrdinky do podprsenky. Celý akt je velice něžný, na divokou kopulaci zapomeňte. Za skandální považuji, že v nejnovějších romantických filmech jsem občas i zahlédl prsní bradavku, tak tohle tedy ne, milí filmaři! To bych musel přesedlat na americké romantické komedie, nejsem zvědavý na popáleniny třetího stupně při sledování televize. Kde tenhle váš pokrok skončí, ha? U náznaků orálního sexu?  

Když končím žehlení, těším se na happy end při skládání ponožek. Délka německých romantických filmů je totiž přesně určena vyžehlením dvou prádelních košů. Hlavní hrdinka se odmítne vrátit k lukrativní práci ve velkoměstě, i když původně přijela jen na otočku, a prohlédne, kdo je mužem jejího srdce. Případní manželé hlavních hrdinek či jejich partneři z města, kvůli nimž trpěly výčitkami při milování s novým přítelem, odhalují s ulehčením své milenky a odlétají do Austrálie, aby nehrozilo, že se ještě někdy objeví s nárokem na dítě nebo s milostnými návrhy. Samotné děti hlavní hrdinky odhopkávají z obrazu s nově nalezenou malou kamarádkou (kamarádem) ze sousedství. Žádná úžasná nemovitost není prodána, i když už to měla někdy nahnuté, ale je naopak zvelebena, hlavní hrdina se ukáže jako finančně zajištěný partner do nepohody, který často nezištně sanuje krachující rodinný podnik hrdinky rozsáhlými úsporami. Záporák ostrouhá a odjíždí navždy zpět do velkoměsta, odhalen ve svých zlotřilých plánech na těžbu uranu v srdci přírody, nebo je rovnou zatčen pro falšování závěti. Nemocný dědeček, dříve zatrpklý vdovec, konečně po uzdravení nachází svou lásku u rodinné kamarádky, jinak oné vlídné stařenky. Hojně se pokleká na kolena se snubním prstýnkem v ruce a polibky prší z prosluněné oblohy. Když běží titulky, často pro slzy nevidím na ty ponožky a skládám modrou k černé. Tak u příštího žehlení zase na shledanou, mé úžasné německé romantické filmy!