Mileniálům jde sex jako psovi pastva

Zdálo by se, že generace Y (už to písmeno evokuje ženský klín), bude sexuální dračicí. Všude kolem se sex na ně valí jak na pornoveletrhu, z internetu, z reklam, selfíček, videí. A mileniálové nic. Láska a sex už netáhnou. Nuda?

Výsledek je paradoxně tristní. Mileniálové a generace následující – Z – se už nepáří, oni už jen paří – na netu. Průzkum University College London ukázal, že každý osmý mileniál ještě v 26 letech neměl holku (kluka) v posteli. A když už se milují, tak 4 – 5x za měsíc. To je zhruba jednou týdně. Chápete to? Žijí ve svých singles bytech, pohodlíčko, teplíčko. Postel bude pořád rozestlaná, řekli byste si. Houby, zatímco my jsme mrzli na mezích, milovali se v parku, na půdách, ve sklepích, prostě nouzovka na nouzovku. Já třeba i v Trabantu, a ten v zimě topil asi jako svíčka v promrzlém chrámu. Tedy minichrámu. Byly to prostocviky na úrovni hadí ženy.

Mileniálové začínají se sexem daleko později než jejich rodiče. Tedy jako my. Jó, kde jsou ty časy, kdy z naší generace v šestadvaceti byli panici (pannami) jen Quasimodové s bacilofobií. Ti z nás, co ještě dodržovali, že „až po svatbě“ (moc jich nebylo), se prostě vzali (ve dvaceti). Průzkum tvrdí, že v naší generaci byl nepolíbený do šestadvaceti jeden z dvaceti, to je oproti mileniálním 1:6 sakra rozdíl. I to beru s rezervou, to víte, průzkum je z Anglie, ti britští suchaři za námi vždycky v sexu kulhali. Stačí se podívat na průměrnou vysušenou Angličanku a pak na naše slovanské krásky.

Jako jednu z příčin katastrofálního sexu mileniálů uvádí průzkum „strach z intimity“. Jo, tak strach z intimity? To měli za nás tak leda naši rodiče. Věděli, že jak nám umožní někde o samotě důvěrnosti, budeme do hodiny ležet na sobě. A vynalézavě nám v tom bránili. Na školním výletě naší gymnaziální třídy, kde jsme přespávali na ubytovně v jedné ratejně s holkami, třídní objednala u správce alespoň oddělující závěs a postel měla hned za tím hadrem, aby nás ani nenapadlo jít v noci na návštěvu. Myslím, že pro jistotu oka nezamhouřila. A věděla, proč. Kdyby tehdy hlídala mileniály, mohla by je v postelích naskládat na sebe kluk-holka-kluk-holka jak hamburger a přesto usnout s mírem v duši.

Proč se mileniálové bojí dotknout jeden druhého? Nedejbože se před druhým svléknout a něco s ním provádět? A jak to výzkum zdůvodňuje? Budete se divit, ale hypersexualitou, která prý mileniály zahlcuje. Jako byste si každý den dávali ke snídani,  obědu i k večeři kaviár. Je to velká pochoutka: ale kaviár v tangách, kaviár s vykouklým ňadrem, kaviár v minisukni v reklamě na kapotě auta, kaviár v průsvitné blůzičce, kaviár divoce souložící, kaviár sado-maso, přednáška o kaviárové tantře, kaviár, co si neuhlídal rozkrok, kaviárová blogerka a kaviárový youtuber… leze vám to za chvíli i ušima.

Tak v tomhle dávám psychoterapeutce Susanně Abse za pravdu. My jsme narazili tak leda na ohmatané časopisy, ukradené otcům, a viděli maximálně v kině Bohdalovou v kombiné nebo povinný sexuálně vzdělávací východoněmecký film Helga, kde nám odvážně ukázali výsledek noční poluce na prostěradle. Fantazie nám ale pracovala na plné obrátky, a když jsme přítelkyni svlékli ze zcela asexuálních střihů značky Triola, Jitex, Makyta či Elite (bože, ty švy na punčochách), nějaké povislejší ňadro nebo bříško nám rozhodně sexuální apetit nenabouralo. Nehonila se nám v hlavě slečna Dokonalá ani pan Božský, v reklamě na nás útočil jen neforemný pan Vajíčko, nabízející přebytky šroubáren, kterého jsme v estetických křivkách hravě překonali. Kdežto toho dnešního viktórijasíkryt andílka už ne.

A právě toho se prý mileniálové bojí. Že nebudou tak dokonalí jako ti modelové a pornoherci z internetu (které mají nastudované velice podrobně, to si buďte jisti). Se skvělými ženskými křivkami a obřími penisy s trvalou erekcí. Bojí se, že selžou, že to nebude dokonalé, úžasné, zázračné, že v téhle sexuální gymnastice zklamou na bradlech, skoku přes koně i v prostných. Natož na švédské bedně. A to ani nemluvím o návodech v ženských časopisech na „přípravu“ (neplést s předehrou), plnou dokonalých depilací, zvláčňujících krémů a ústních sprejů, vonných svíček, sladěného osvětlení, svůdného krajkového prádélka a tiché hudby. Než bychom tohle kdysi s partnerkou vyladili… tak by se přece vrátili rodiče domů! Každá minuta byla dobrá.

A k tomu všemu mají ještě mileniálové navíc panický strach ze sociálních sítí jako Facebook, že by tam následně po „nedokonalém“ sexu mohli být vystaveni výsměchu „skupiny“. To není od věci, stačí si pustit tohle video, o němž jsem tu už psal, jak jakási zoufalá Markéta smaží svého bývalého partnera na youtube. Tak to je opravdu hrůza, kterou jsme neznali. Zrovna jako jsme neznali ty tisíce báječných pomůcek, které se podobají spíše těm pornohereckým penisům než realitě, a dovedou věci, které se svým nádobíčkem ani ve snu nenapodobíte.

Nemyslím si, že by u mladých mileniálů fungovaly bouřící hormony jinak než u nás, příroda je hodně konzervativní inovátor. Mají však daleko více možností použít náhražky. Tolik náhražek, že na reálné akce milým mileniálům zřejmě nezbývá čas. Ano, mají ty pomůcky spousty výhod: nejsou zdravotně rizikové, od počítačové myši a onanie chytnete leda zánět šlach). Za našich časů také neřádil AIDS, ale jen tzv. „soběslavská chřipka“ (tj. syfilis, údajně jeden čas rozšířený v tomto městě). To možná také k odporu k sexu přispívá, to vědomí smrtelného risku. Na internetu si dnes lze vybrat slečnu s dokonalými tvary, prostopášnou i „cudnou“, bledou či snědou, hubenou, macatou, prostě uživateli „do ruky“. Jenže virtuálně ideální. Evidentně ale tahle nabídka boduje. A také podle průzkumu působí jako pomocný asexuální prvek. Tedy jako odrazovač od toho pravého sexu.

S tím se prostě muselo urychleně něco dělat. Naštěstí se píše rok 2020 a už je rok v platnosti nový zákon, přijatý v parlamentu napříč všemi stranami, který zrušil propadák o inkluzi a nahradil ho tzv. intimním zákonem. Konečně potřebná praktická výuka zaplavila školy. Na plošné výsledky si musíme ještě počkat, ale pojďme nahlédnout do jedné třídy gymnázia Giacomo Casanovy v Dejvicích.

(Třídní učitelka, dále jen TU, vchází do třídy)

TU: Sednout! Dnes si v hodině intimní výuky probereme ňadra. Dvořáková a Kadlec k tabuli.

Dvořáková: Proč zase já? Minule jsem se musela cicmat u tabule s Koudelkou.

TU: Netahejte mi do školy ty vaše slangové výrazy, Dvořáková, intimní výuka je vážná věc. Musím vám připomínat, že při líbání jste ani nevěděla, co je francouzský polibek, a píchla jste nosem Koudelku do oka? Berte to jako šanci si tu nedostatečnou opravit.

Dvořáková: Dyť už jdu.

TU: Tak, Kadleci, čím začínáme u ňader?

Kadlec: Prosím, hlazením přes textil.

TU: Správně – tak do toho.

(Kadlec nesměle přejíždí předpaženýma rukama Dvořákové přes blůzičku, TU po chvíli vyletí)

TU: Já se z vás zblázním, Kadleci. Ňadra jsou prvním intimním místem, kterého se dotknete teprve když…?

Kadlec: Když… když…

TU: …když odvedete pozornost. A tu odvedete jak?

Kadlec: Líbáním?

TU: Samozřejmě líbáním.

Dvořáková: Už zase?

TU: Bez poznámek, Dvořáková, slovní komentáře intimních akcí vašeho chlapce jsou co?

Dvořáková: Zakázaný?

TU: Přesně tak. Nežvanit a držet!

(Kadlec přistoupí ke Dvořákové, ta ho divoce začne líbat)

TU: A helemese, najednou to jde, Dvořáková. Minule leklá ryba, dneska konečně trochu vášně. Co se stalo?

Dvořáková (mumlá): Brácha nechce, abych propadla, tak mě doučoval.

TU: Vida, co dělá váš bratr?

Dvořáková: Právě se vrátil ze studijního programu Erotosmus z Amsterodamu. Píše seminárku Uličky lásky a jejich význam pro nácvik intimity.

TU: Zase nás zachraňuje Evropská unie. Nevím, co bychom si bez ní počali. Asi nepočali. Tak, Kadleci, neflákejte to, nemáme na to celé dopoledne.

Kadlec: Já už, prosím, hladím.

TU(diktuje): Ne po přímce, krouživé pohyby, zmáčknout, pustit – a rozepínáme blůzičku.

(Kadlec rozepne Dvořákové blůzku, svlékne ji a nemotorně šátrá po knoflíčcích podprsenky na jejích zádech)

TU: Tak dost, Kadleci! Jak dělíme zapínání podprsenek?

Kadlec (sype ze sebe): Na zadní, přední a sportovní bez zapínání, na knoflíčky, na háčky,...

TU: Tak v čem je problém, vy teoretiku?

Kadlec: Já, já, …aha, tady je to.

(Kadlec si všimne předního zapínání podprsenky Dvořákové a rozepne ji)

TU (obrací se ke třídě): Studenti, tohle je hrozně důležitá fáze. Musí proběhnout rychle. Nemotornost dává dívkám jasný signál, že jste-li v rozepínání podprsenky neobratní, asi toho moc nepředvedete ani v sexu. A mohou tady vaše snažení rázně ukončit. Pozor na to!

Dvořáková: Já bych to teda ukončila.

TU: Co jsem řekla, Dvořáková?! Dívky nesmělému chlapci co, no co… Dvořáková?

Dvořáková: Nedaj.

TU: Já ty vaše drzosti už přestávám snášet, Dvořáková. Dívky chlapci pomůžou a rozepnou se samy. Nebo si prostě na rande podprsenku nevezmou. Pokračujte, Kadleci, než mě z Dvořákové trefí. Máte tady obnažená ňadra, tak co s nimi?

Kadlec: Hladit.

TU: No samozřejmě, to už jste dělal přes blůzičku. Co dál?

Kadlec (tápe): Cucat? Šmrdlat jazykem?

TU: Už toho mám dost, ty vaše výrazy… cicmat, cucat, šmrdlat… tohle je seriózní výuka a bude se tu mluvit spisovně. Líbat, sát, dráždit jazykem. Tak jedem.

Dvořáková: Au, von mě kous.

TU: Kadleci! Sadomasochistické praktiky máme za týden. Mimochodem, nezapomeňte si bičíky, řetězy, kukly, latexové doplňky a pouta. Vopičko, přečtěte Kadlecovi ukázku ze světové literatury, jak má postupovat (TU hodí šprtovi v první lavici kus papíru).

Vopička: Patrick Ryan: Jak jsem vyhrál válku… Jednou se mi zdálo, že vidím vojína Droguea, jak zabloudil v překypujících vnadách té své házečky břemen. Nebyl jsem si však jist, že je to opravdu Drogue, poněvadž měl obličej zabořený do vzdutých bílých vln jejích prsů, které hnětl se zručností pekařského mistra, až mu vykynuly přes uši.

(Kadlec mechanicky napodobuje vojína Droguea, zazvoní zvonek)

TU (naštvaně): Tak, a zase jsme ňadra pořádně neprobrali. Dvořáková, Kadlec, sednout, oba za čtyři. A na příště k tomu sado-maso máte uloženou povinnou četbu – Markýz de Sade: Justýna. V úterý si na exkurzi do muzea erotiky nezapomeňte svačiny. Nějaké dotazy?

Jak říkám, není to ideální, ale někde se začít muselo. Vyškubnout ty mladé z virtuálního světa není žádná sranda. Hlavně, že se začalo. Protože šedivá je virtuální teorie, sexuální praxe strom zelený.

-A teď trochu vážněji. Stejně si myslím, že hlavní příčina je někde jinde. Láska a sex s konkrétním člověkem je totiž závazek, odpovědnost, omezení –  a zrovna tohle je prý jedním z největších strašáků mileniálů. Bojí se o nezávislost (dokonce i tu virtuální), a chrání si ji i za cenu reálné samoty. Bojí se odpovědnosti, mají prý starostí sami se sebou až nad hlavu. Prý odpovědnost nezvládají, nestíhají, hroutí se. Netuší, že spoustu těch starostí jim generuje právě ta vysněná nezávislost, právě ta nezávaznost, to „svobodné“ neomezování. Vlastně si jen namlouvají, že si hlídají osobní svobodu. Hlídají si hrdou samotu, a samota není svoboda. Ubližuje – a dost. Člověk je odpradávna tvor společenský především kvůli tomu, že bez společenství jen přežívá, a v minulosti ani v boji s přírodou přežít dlouhodobě nemohl. Dnes žijeme v iluzi, že to jde. Skutečně v současnosti můžeme – materiálně zajištěni – přežít ve své uzavřené „hrdě nezávislé“ bublině. Jen přežít, materiálně, ale duchovně ne. Protože i ten „materiální“ sex by měl mít duchovní rozměr – lásky. Virtuální svět se jen tváří, že umí uspokojit duchovní potřeby. Ve skutečnosti umí jen vytvářet náhražky, lhát, protože slovo virtuální je vlastně jen synonymum k nepravdivý, neskutečný, snový, neexistující. Je to jen cikorka, náhrada za pravou kávu života, také z jakési „čekanky“, čekání na dokonalost, co ve skutečném světě nepřichází. Opravdový život se nedá tvořit jako profil na Facebooku, a nejde ho jedním kliknutím smazat, když se nevyvede. Závazky – partnerství, rodina, i ten sex, jsou skutečně pouta jako hrom. Jejich výhodou je ovšem mimo jiné to, že s „pouty na rukou“ jste sice „méně svobodní“, ale když se propadnete, právě ta pouta vás možná udrží nad hladinou. I když bez záruky. Ale už jen vědomí, že máte o záchranný kruh více, je posilující. Každý totiž někdy zakopne, propadne se, selže, zklame, udělá fatální chybu. Nemluvě o zdravotní indispozici, byť jen přechodné. A internet vám sice dnes možná i nakoupí až do ledničky, ale nepohladí. Slzy neosuší, ruku nepodá, nenabídne náruč ke schoulení. Jen ta schopnost se vzájemně partnersky podpírat, je k nezaplacení. Včetně toho „obávaného“ sexu. Ještěže máme ten rok 2020 a ty kurzy intimity, že. Nebo nemáme?