Čeští emigranti v zahraničí? Jedna velká ostuda. Zachrání nás dříč bulváru Pavel Novotný?

Tak nám Madlenka Pradlenka Albrightová zase vyprala žrádlo. Velkorysost při přijímání českých běženců na Západě jsme brali, ale oplácet stejnou mincí, to ne. Styďme se, protože právě Češi se v emigraci chovali doslova jako zvěř.

Je co splácet, jak správně Madlenka tvrdí, a ani vítací vagóny s chlebem a solí nejsou s to vše odčinit. Pokora a soucit by nás měly zdobit, protože Češi napáchali sami jako emigranti tolik zla, že drobné excesy dnešních arabských a afrických běženců v Evropě jsou proti tomu šimrání na patičce. Vzpomeňme si, jak jsme vždycky nový domov v zahraničí ničili a pomocnou ruku, nastavenou laskavými dobrodinci, ještě poplivali. České emigrační hordy zaplavovaly vyspělý Západ po statisících, přepadávaly, okrádaly, znásilňovaly a vraždily své nové spoluobčany, odmítaly se integrovat a naopak vytvářely no-go zóny a tyranizovaly svou primitivní kulturou všechny, kdož jim zkřížili cestu. Nejvyšší čas zahájit cestu pokání a nápravy. Ještě není pozdě, stačí přiznat vinu a očistit se přijetím několika set tisíc zubožených uprchlíků – a budeme opět platnými členy chápavé a soucitné západní rodiny a ne za xenofobní spodinu, jíž jsme teď.

Výčet řádění Čechů v exilu je dlouhý. Třeba Jan Ámos Komenský, a tím to zdaleka nezačalo. Jak mu doma začala kvůli mafiánským praktikám v Jednotě bratrské hořet půda pod nohama, vzal roha do polského Lešna. Netrvalo dlouho a proměnil mírumilovné Lešno v mafiánskou zónu. Lidé se báli v noci vycházet, v ulicích řádily polovojenské oddíly Didactica magna, vyžadující pro všechny včetně dětí přísný řád, rozuměj dodržování mafiánských pravidel. Jeho demagogické slogany typu „Když nemáš peníze, nezatouží nikdo tě vidět“ nebo „Čeho oči nevidí, toho srdce neželí“ způsobily rozvrat. Řádění Komenského skončilo požárem Lešna, protože jeho mafie přivítala sesterskou mafiánskou strukturu Heja-Heja-Sverige a otevřela jí brány města. Polští partyzáni museli Lešno do základů vypálit, aby se té zlotřilé havěti zbavili. Pro Amsterdam, kam se Komenský přemístil, to ovšem znamenalo polibek smrti. Nejprve rozvrátil tamní skvěle fungující byznys nevěstinců svým heslem: „Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.“ Masově rozšířená onanie způsobila hromadný bankrot veřejných domů, takže tam dodnes nezavadíte ani o jednu prostitutku a i ty dnešní ve výkladních skříních uličky lásky jsou jen masérky.

Západní školství, do té doby nesmírně vyspělé, totálně rozvrátil tvrzením o škole hrou, takže se úplně přestalo vyučovat a děti si od rána do večera ve školách jen hrály. Jeho přednáškové turné po Anglii pak zničilo do té doby plně funkční monarchii jeho formulkou: „Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.“ Od té doby se Anglie utápí v bezbřehém parlamentarismu, kde všichni od služek po podomky rozhodují i o tak stěžejních otázkách jako je dnes třeba brexit. Pracovní morálku západního světa podlomil svým demagogickým: „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest.“ A jeho machistické „Baby se schází, drby rozchází. Kde husy, tam štěbety, kde ženy, tam klevety“ položilo základy vzdorného feminismu od sufražetek až po MeToo. A neintegroval se v hostitelských zemích ani o píď, do konce života mlel svoje: „Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu.“ Skutečně zářný příklad asimilace, že. A to ani nemluvím o tom, že všude, kam nos vstrčil, jen čerpal sociální dávky od neziskových organizací, jedno, či šlechtických nebo univerzitních.  

Jak vypadá takové české exulantství v praxi, dokládá i takové Chicago, kde Češi vytvořili celý czechtown, po jehož vzoru daleko později začali Číňané zakládat své chinatowny. Hlavou místního českého klanu byl Tonda Čermák z kladenské odnože mafie Rudá záře, který to dotáhl až na starostu Chicaga. Nevídaný rozkvět českých kmotrovských praktik od vnucování becherovky a starorežné vzorně abstinujícím Američanům až po síť nevěstinců, známou jako Sole (česky Šlapka), to vše měli na svědomí Češi. V Chicagu vybudovali rozsáhlou no-go zónu, kam policisté vstupovali jen pro fasování úplatků. Vcházelo se do ní branou, spletenou z několika obřích pomlázek, na níž byl odkaz na prvního českého mafiána Komenského v podobě nápisu Brána jazyků otevřená. Myšleno samozřejmě jazýčky na alkohol a prodejnou lásku mlsné. Páchlo to tam romadúrem a neřestí.

V nelegálních palírnách se tam stáčelo kdeco, v tančírnách se provozovaly jinak zakázané nemravné tance jako vrtěná, skočná nebo dokonce militantní verbuňk. Všichni muži tam museli chodit jen v sokolských čamarách a ženy v moravských krojích. Za nepovolený oděv vás okamžitě zbila bdělá hlídka valaškami, vážnější prohřešky byly trestány sto ranami tatarem. Když taková Američanka, propadlá alkoholu v podobě pálenice z Plumlova (tzv. Plum brandy), chtěla jít nakoupit do czechtownu, musela vstát za kuropění. Než na sebe nasoukala všechny ty spodničky, rukávce, kanafasky, zástěry, kordulky, obojky, čepce a holinky, byl večer. Jak tělnaté Američanky v kroji vypadaly, darmo mluvit, byly takové, no, jak říkají na Moravě, vytrčené. Nejoblíbenější v USA se stal za prohibice nápoj, který vyráběl jistý Boura z Boňkova. Jeho bourboň si Amerika zamilovala. Stejně jako další nápoje z jeho rodné vísky (v angl. přepisu whisky). Ostatně Johnnie Walker nebyl nikdo jiný než vyhlášený ochlasta Jan Kráčalík z Vizovic. Kdyby život Čermáka neskončil vraždou na objednávku jiného konkurenčního českého mafiána Aloise Kapouna (pokládaného mylně policií za Itala Al Caponeho), kdovíjak by dnes Chicago vypadalo.

Nebo takový Jaroslav Hašek. Jen vycestoval do Ruska, hned se tam v Bulgumě stal rudým komisařem a řádil tam jak černá ruka, tedy vlastně červená ruka. A přitom paradoxně rozkládal bojovou morálku Rudé armády výkřiky v zákopech: Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi. Ještě horší paseku napáchali čeští emigranti v Itálii, kde se z původně nevinného karnevalu, italsky carne revale- tj. dát pryč maso neboli masopustu či fašanku, pořádaného v Římě v české no-go zóně Nuovo Cervo Ungherese (Nový Uherský Brod), vyvinulo celé fašankistické hnutí, vedené Benediktem Myšolínem ze Strání, známým mezi Italy jako Benito Mussolini. Benediktovi skakúni a bobkovníci pak sužovali Itálii i další země po celých dvacet let.

Ani současná doba nic nezlepšila, spíš naopak. Čeští imigranti dál v civilizovaném světě šíří zmar a nenávist. Tomáš Baťa se po celém světě obul do poctivých ševců pásovou výrobou, takže se hromadně na tkaničkách věšeli. Kvůli Jiřímu Voskovcovi nyní v Americe volí rozhněvaní muži konzervativce, i když jich bývalo dřív maximálně dvanáct. Miloš Forman tam zase přispěl k rozkladu nezřízenou propagací drog a poživačného hnutí hippies filmem Hair, v Přeletu nad kukaččím hnízdem zase přiložil ke zvýšení rasistických nálad, napadání pokojného zdravotního personálu a oslavě drastických léčebných metod, protože tam chudáka Nicholsona oblaží lobotomií zdravotní sestra a nakonec ho zadusí polštářem Indián. Ani Josef Škvorecký v Kanadě nám ke slávě nepřidal, protože právě od něj pochází termín sexuální harašení, kterým se pokoušel znectít důstojné ženské hnutí proti sexuálnímu násilí a tak muselo později zákonitě vzniknout hnutí MeToo, když mužům tak sprostě nadával do Zbabělců. Na takového inženýra lidských duší tam tedy čekali.

Milan Kundera zase řádil desetiletí ve Francii, díky němu Francouzi dodnes nerozumí Žertu, protože jejich staletími osvědčenou moc ideologií nahradil mocí imagologie. Proto už na Západě nikdo nevezme do ruky nic jiného než komiks a vznikl Instagram, kde už se komunikuje jen obrázky. Zhoubně, účinně vymyšleno.

Jestli si myslíte, že zahalování obličejů žen přinesli do Anglie muslimové, tak jste na omylu. První tam s tím začala naše exulantka - zpěvačka Jana Kratochvílová. Pravda, chytlo se to tam nad očekávání dobře. A vůbec obličeje. Komu prospěje Bohdan Pomahač, plastický chirurg v USA, když někomu našije nový obličej třeba Donalda Trumpa, když se ho konečně podaří zastřelit nějakým fanatikem od Demokratů? Nezničí tomu pacientovi spíš život?

Tak není divu, že naše bývalá exulantka Madeleine Albrightová, jediná, která nám nikdy v zahraničí neudělala ani ždibíček ostudy, má naprostou pravdu, že přijímáním uprchlíků můžeme alespoň trochu očistit naše xenofobní jméno ve světě. Příležitost se nám, zaplaťpámbů, naskytla po komunálních volbách. Konkrétně ve volbách do pražských Řeporyjí, kde konečně zavládl albrightovský hlas rozumu. Na post starosty zde nezadržitelně pretenduje fachman bulváru Pavel Novotný, který veřejně slíbil, že sám si vezme domů 4 uprchlé sirotky. A navrhuje přijmout deset tisíc uprchlíků. Myslím, že i bez jiných částí Prahy to Řeporyje zvládnou samy. Obyvatel mají cca 4000, to znamená, že na každého Řeporyjce vyjde pouhých 2 a půl uprchlíka, tedy řekněme dva dospělí a jeden sirotek.

Bohužel, tento jasný plán lehce narušilo první povolební jednání vítězných stran, na kterém Pavel Novotný navrhnul zúčastněným partičku pokeru a obehrál všechny o poslední kalhoty, dokonce Piráta o dřevěnou nohu a papouška, Zeleného o právě zachráněnou žabičku a člena ANO o volnou poukázku na sex po telefonu – hádejte s kým. Pak spustil kalhoty a ukázal budoucím zastupitelům obnažené pozadí, jak je zvyklý. Načež to zveřejnil ve všech bulvárních plátcích. Tak to jeho starostování ještě není tak úplně tutové, ale my, albrightovci tělem a duší, doufáme. První holubice míru a soucitu vzlétá z Řeporyjí. Madlenko, mělo to všechno smysl!