Umění ve službách hovadství

Zbrusu (zbruselu) nový umělecký směr – hovadismus – mě zcela pohltil. A že se mi, pamětníkovi, krutě stýskalo. Už jsem propadal zoufalství, že se přímočarých agitek, sochání nového člověka, úderných písní nedočkám.Dočkal jsem se.

Zašel jsem za novými evropskými umělci, ba vlísal jsem se. Neodmítli mne. Začali, a to já už dobře znám, heslem: Mládí vpřed. Hovadistické umění musí být černobílé, to je jeho atribut, čili česky řečeno neodpáratelný znak. A mladí jsou tak krásně černobílí: fotr je debil, kámoška boží. Justin Bieber idiot, Ed Sheeran k sežrání. Piráti jsou sexy, Zeman prase. Nic mezi, ani škvírka pro úvahy o složitosti věcí a dějů. Antifa nebo skin? Přivážeš se ke stromu nebo chceš totálně odvařit planetu? Žereš mrtvá zvířata nebo jsi obdivuhodný vegan? Nerozumíš, jak je to jasné, přehledné? Rozuměl jsem.

     A žadoním o příklady, třeba k uprchlické krizi, nějaké argumenty, řízné jako dechovka. Je kolem mě tolik pochybovačů, skoro už mě stáhli do propasti xenofobie. Máme s tebou trpělivost, dodávají umělci nové doby – a já už blahem teču. Ještě mě neodepsali, mám šanci! Co mám udělat? Zatím zhlédni tohle video, řekli:

Protože jsi zmatený, jak to s těmi zuboženými uprchlíky OPRAVDU je. Evropská unie ho vyrobila, aby se ti rozsvítilo konečně ve tvé fašounské makovici. Dobrá víla na létajícím koberci zachraňuje celou Afriku. Osamělého vlka-teroristu hned prohlédne ještě u plotu (!) do Evropy a pošle ho nekompromisně zpátky. A odlétne jen s těmi správnými (neomylně vybranými) trpícími na východ Evropy. Ale tam jsou takoví jako ty. Málo rozesmátí. Zatuchlí pochybovači. Tak hurá do západní Evropy, tam to klape a hned ty chudáky vítají jak o život. A ty jsi jeden z těch pochybovačů z Východu. A jeden z těch umělců hned řekl: My chceme jen upřímnou  kritikou dosáhnout toho, abys uznal své chyby a napravil je. Jsem přesvědčen, že si neuvědomuješ všechno, co děláš. A jako rasista a jako starý xenofob musíš uznat, že jsi na nesprávné cestě. Jen se na migraci podívej kriticky a chlapsky, jako soucitný člověk!

     Ano, odpovídám nadšeně. To znám! To je přece ze hry Parta brusiče Karhana z mého dětství. Až na pár slov to tam říkali doslova stejně: My chceme jen upřímnou bolševickou kritikou dosáhnout toho, abys uznal své chyby a napravil je. Jsem přesvědčen, že si neuvědomuješ všechno, co děláš. A jako dělník a jako starý odborář musíš uznat, že jsi na nesprávné cestě. Jen se na to podívej kriticky a chlapsky, jako bolševik!

     Umělci se začali trochu kabonit, Partu brusiče Karhana evidentně neznali. Ale pak řekli: My máme s tebou kopec trpělivosti. Ale ukaž snahu. Pohádku o Hnědurce, bývalé, ale napravené rasisticky sněhobílé Sněhurce už jsi slyšel? Jak skrze sňatek s hnědým princem k ohnivzdorným dětem přišla? Super zpracováno, Donutila obdivuješ, ne, je to páprda jako ty. Ano, ano, volám hned. Znám takové pohádky. Třeba multikulturní princezna Anna. Žila v bludu, ale prohlédla, osvobodila se. Dala se dohromady s Toníkem z podhradí, já tedy nevím, jestli byl zrovna muslim, ale pevnou víru měl jako skála. A taky ji prosadil. A jeho Anička na výhrůžku jedné buržujky (to byly takové zlé čarodějnice) Madly, že do nich budou střílet, odpověděla srdnatě: „Budete do nás střílet? My také, paní!“ A pak některé ty buržuje fakt postříleli. A princezna Anna Proletářka byla ráda, že se vyčistil vzduch.

     Ani Aničku noví umělci neznali. Po dlouhé pauze mi řekli: Tak mrkni na tohle:

Tihle tvůrci vědí, jak zabrnkat na emoce! Jen nasvícené tváře, muzika jak pohlazení, hlasy vemlouvavé, syté, ale neochvějné. A jejich výpovědi jednoznačné, žádné pochybnosti! Oni mají jasno. Já neumím švédsky, namítám. To je jedno, jen vnímej tu sílu hlasů, tu rozhodnost, postoj. Je to čisté, úderné. Podíval jsem se na to video. A byl trochu zklamaný. Proč nepoužili to, co znám já? divím se. Je to ještě údernější, úžasné, tančí tam v jednolité shodě společně všechny národy, bílí i černí, muslimové, Asiati. Sluníčkáři mladí, staří, společně tu hospodaří! Stačilo sáhnout do archivu a ušetřit peníze, které mohly putovat na humanitární pomoc strádajícím.

     Podívali se na to video se mnou. Myšlenku, tu noví umělci ocenili, to ano, ale nelíbila se jim kvalita, nebylo to dost HáDé. Bojovat proti nenávisti a rasismu se musí i kvalitou zpracování. I plakáty musí mít úroveň, vysvětlili mi. A ukázali, jak na to. Zajásal jsem a hned jeden návrh mého vlastního plakátu dle jejich vzoru jsem připojil.

Nelíbila se jim ale propagace komerční značky. Ale vždyť ten plakát z Lidlu s černochem taky propagoval komerční značku, ale zároveň i krásnou myšlenku promíšení národů, argumentuji. Na to neodpověděli a převedli řeč na pódiové umění. Jak dovede být burcující, když umělec sdělí do mikrofonu, jak se věci mají. Tady jsem byl doma. Vy určitě myslíte ten koncert Ariany Grande v Manchesteru, že? To bylo skutečně burcující. Ještě kdyby jim tak komunistický básník Majakovskij řekl z toho pódia svou báseň, která začíná slovy: Dívám se rád, jak umírají děti. To už by nemělo chybu, povídám nadšeně. To už se po sobě noví umělci (já jim stejně budu říkat postaru angažovaní umělci, to víte, vzpomínky) podívali - a pak mě vykopli. A přitom jsem jim mohl tolik pomoct, tolik peněz ušetřit recyklací dávno namalovaných, nafilmovaných, zkomponovaných a zveršovaných uměleckých klenotů. Na recyklaci ODPADU přeci jindy tak dobře slyší! A ještě bych je vyškolil, jak umění ve službách hovadismu špičkově tvořit. Je to jednoduché, musíte jen:

1) absolutně zploštit a zjednodušit sdělované, až na úroveň pohádky o hloupém Honzovi (blbci by vás totiž jinak nepochopili a nežasli)

2) rozdělit svět na absolutní Dobro a Zlo (protože svět tak funguje), a Dobro nechat slavně zvítězit

3) celé to zabalit do barev a světel, až z toho bude barvotisk stříkat a konstrukce trčet jak péra z gauče

4) přidat špetku plačtivého sentimentu, dva stroužky idiotského pokusu o humor, polévkovou lžíci bezbřehého optimismu, kýbl monumentality, rozklenuté nad zástupy, a nakonec to zahustit rosolem prázdných slov, otřepaných frází a „klíčových“ hesel.

A můžete to vzít i doslovně, že jdete vařit. Pak vznikne skutečně hovadistický šperk jako ten volební spot z minulých senátních voleb pro Václava Bělohradského (který nakonec "nezabral"). Tam aktéři Bělohradský, Sobotka a Stropnický skutečně (tedy jakože skutečně) vařili. Pane profesore, já kdysi s některými vašimi myšlenkami i souhlasil ( u těch druhých dvou aktérů ne), ale potom, co jste se zúčastnil tohoto vypjatého hovadství, kde padá perla za perlou typu: …rajčata. Můžou být i oranžová? (ČSSD), A teď už, Václave, taky něco zelenýho (Strana zelených), už ne. Opravdu ne. A volby se zase blíží. Mýlím se, když čekám tsunami hovadismu? Ne. Snad vidíte, že už to začalo.