Krutopřísná pravidla pražských silnic – příručka pro burany

Na skandální posměšky blogerky Medkové stran džungle v pražské dopravě musím rázně odpovědět. V Praze naopak platí, sice přísné, ale naprosto přehledné zákony silničního provozu! Že vidláci tápou, není naše vina.

Jak praví klasik: Yetti není zlý, je jen přísný. Pokud vůbec v Praze vznikne nějaký dopravní chaos či nehoda, vždy je bez výjimky zaviněn vjezdem venkovských křupanů. My jezdíme se stoprocentním dodržováním pravidel. Že si je burani předem nenastudují, je jen jejich vina. Jako znak dobré vůle jim přispěchávám tyto regule osvětlit, ale jestli to bude co platné, si vůbec nejsem jist.

Celé území Prahy podléhá tzv. PRAPORu, zvláštní místní vyhlášce, upravující PRAvidla POzemní Regulace. Není tu místo na jejich kompletní výklad, tak jen ta nejzákladnější. Jakmile uvidíte tuto značku, je jasné, že jste v Praze a začíná platit pravidlo absolutní přednosti v jízdě Pražanů. Nezapomeňte na to!

Budu pokračovat vyvrácením nejčastějšího mýtu, že Pražáci jezdí zásadně na červenou. Absolutní lež! Pražáci jezdí na všechny barvy semaforu a mají pro to speciální dopravní značku, viz napravo. Je jim to přirozené jako dýchání a k žádným hromadným srážkám na křižovatkách nedochází, samozřejmě, pokud se tam nepřiplete vidlák. Komu tedy dávají Pražáci přednost, aby se nesrazili? Je to jednoduché, pravidlo pravé ruky sice v Praze neplatí, ale platí pravidlo silnějšího. Platí zásada, že jakékoli venkovské vozidlo je považováno za žebřiňák a nemá přednost nikdy. U pražské přednosti v jízdě rozhoduje pouze hmotnost vozidla, protože každý Pražák ví, že s Trabantem válku s kamionem nebo tramvají nevyhraje. V případě vozidel stejné kubatury i hmotnosti rozhoduje doplňkové pravidlo ceny, tedy že dražší vůz má vždy přednost. Ano, tak jednoduché to je.

Na druhou stranu, vypjatá ohleduplnost Pražáků vůči buranům se projevuje tím, že některé značky varují Pražany před venkovany na přechodech raději předem, zvláště v blízkosti nákupních center. Ano, aristokratická tolerance je nám vrozena.

V Praze, a to je poměrně častá chyba venkovanů, že to nechápou, platí absolutní zákaz používání blinkrů kvůli světelnému smogu. Jedinou výjimkou je zapnutí tzv. stromečku a to pro případ, že řidič, jedoucí po magistrále, spatří na chodníku známého, zastaví a jde si s ním pokecat. Maximálně však na 2 hodiny, je to časově přísně omezeno. Velice často jsou kritizováni pražští řidiči za chování v zácpách. Tak za prvé, zácpy jsou v Praze absolutně výjimečné. Když k nim přeci jen dojde, okamžitě nastupuje KUŠ (Kritické uvolnění špuntu). Zahrnuje okamžité oprávnění k jízdě po tramvajových svršcích včetně nástupních ostrůvků, železničních kolejích (zde pak mají auta přednost před vlaky), vyhrazených pruzích pro MHD, chodnících, zebrách, pěších zónách, cyklostezkách, v protisměru v jednosměrce i na kruhovém objezdu, přes trávníky a parky a po schodech. Zároveň platí, že v takovém případě jsou všichni pražští řidiči oprávněni po uvolnění zácpy takzvaně nahnat čas, ztracený trčením v zácpě, a padá tak automaticky jakékoli omezení rychlosti na silnici a je možno jet jakoukoli rychlostí, kterou dovolí výkon motoru.

Doslova lživé legendy se vyprávějí (burany) o parkování Pražanů.

Dokonce si na to vymysleli hanlivý pojem „parkování na Pražáka“. I zde se však vše řídí tvrdými pravidly. Vlastníte-li drahocenný vůz, je jasné, že musíte kdekoli zaparkovat našikmo přes dvě parkovací místa, aby vám vozidlo nějaký křupan při parkování těsně vedle vás neodřel. O parkování platí řada dalších pravidel, pouze Pražanům je dovoleno parkovat na zastávkách MHD, opět na tramvajových svršcích (musí však do půlhodiny průjezd tramvajím uvolnit), zebrách a přechodech pro chodce, na chodnících, v průjezdech a podjezdech. Velice důležitá regule zní, že pokud jsou všechna parkovací místa v daném místě obsazena, okamžitě nastupuje pravidlo PPP (Prohlášení Parkovacího Pruhu). Řidič, který již zaparkovat nemůže, slovním prohlášením (nejčastěji Se*u na to) vytvoří automaticky další parkovací pruh z pruhu jízdního nebo z chodníku, případně z obojího (viz příslušná značka níže). U výjezdů sanitek a hasičských vozů je možné výjezdní komunikaci pouze zúžit na nezbytné minimum v šířce sanitky či vozu + 5 cm.

Z potřeby rychlé dopravy po Praze platí též absolutní volnost při předjíždění, a to včetně vodorovné plné bílé čáry. Samozřejmostí je předjíždění zprava, pokud je to pro Pražana výhodné, konečně cyklistické pruhy nejsou určeny k ničemu jinému. Pouze u dvojité bílé čáry je nutné před předjížděním zatroubit, protože se kupodivu stále řada buranů domnívá, že je v takovém místě předjet nelze.

Samostatnou kapitolou je odrazování invazních křupanů k cestě do Prahy.

Už při vjezdu do Prahy se setkáte s touto značkou (napravo). Je to poslední varování. Určili jsme pro vidláky také několik záchytných parkovišť, většinou v polích, s minimální dochodnou vzdáleností od vlaku či tramvaje do 5 km. Nejlépe je na takovém záchytu zaparkovat, cca dvě hodiny si užít pocit, že jste navštívili metropoli, a zase odjet. K regulaci počtu vidláků v Praze je určena řada dalších značek – ty hlavní naleznete rovněž níže.

Velice důležitý a častý dotaz křupanů je, zda Pražan svých výsadních práv pozbývá s výjezdem z území Prahy. Samozřejmě že ne, Pražákem nemůžete chvíli být a pak na chvíli nebýt, vrozené asertivní pražské řidičské chování pilně vyvážíme a učíme (odrazujeme) tak vidláky, co je v Praze čeká.

Aby si Pražan uvědomil, že opouští území Prahy a může tak být

vystaven vidlácké šikaně, slouží tato značka (napravo).

Na závěr jsem si nechal výklad gest, jimiž se Pražáci v autech dorozumívají. Opět kolem toho panuje mnoho nejasností a fám, tak na závěr edukativního materiálu připojuji i výklad gest, alespoň těch nejpoužívanějších.

Tak co, blogerko Medková, je to konečně jasné?