Mladý jsou líný, flákaj se a eště držkujou

Tak téhle věty, mnou odposlechnuté v jedné jihočeské hospodě, bude ten staroch, co ji vyslovil, litovat. Nepochopil, kam kráčí svět a kdo v posledních volbách drtivě zvítězil. Zmateným starochům vyrvali vládu mladí.

Začalo to již před mnoha lety hnutím hippies, které navždy odhalilo základní pravdu, že mnohem lepší než práce jsou sex, drogy a rokenrol. Ale muselo být vykouřeno ještě mnoho jointů, než se tyto převratné myšlenky prosadily u mládeže masově. Naštěstí už Karel Marx, zvaný dnes uctivě Velký flink, protože nikdy nehrábnul a nechal se vydržovat Béďou Engelsem a ten zas papínkem-textilním továrníčkem, stanovil jako hlavní cíl osvobození od práce a shození jejích okovů. On jako jeden z prvních pochopil, že práce jen člověka vykořisťuje a tím ho ničí. Nic na tom nemění pozdější zkreslený výklad jeho učení Leninem. K vítězství myšlenky konečného osvobození od práce, formulované ostře ruským guerillovým sociologem Vsevolodem Nemakačenkem ve studii ?????? ?????????? ????? (Práce zotročuje mysl) nebo esej amerického kulturního antropologa Ronalda Workrefuse Lazybones and his role in society (Povaleč a jeho úloha ve společnosti), přispěla řada výzkumných prací z posledních let. Rozsáhlé pozornosti se dostalo například bakalářské práci Veroniky Štítivé z nově otevřené fakulty sociálních běd UK, která prováděla anketní výzkum mezi workoholiky (a samozřejmě i workoholkami, je genderově korektní). Dospěla k šokujícím závěrům, že práce jim sice přináší nějaké statky, ale ty si workoholici neumí užít. A přesto cítí nevysvětlitelné uspokojení. Tento jev pojmenovala výstižně permanentně hákujícím libidem a definovala začarovaný kruh, později v odborné literatuře známý jako working obsession.  

Aby probádala i ničivé následky manuální práce, přihlásila se odvážně jako brigádnice do továrny na zpracování kuřat. Její následná šokující odhalení, že nejenže se v takové fabrice stále pracuje, ale navíc v otřesných podmínkách, plných zimy, krve a mrtvol, mladou generací hluboce otřásla. A to na balícím pásu pracovala pouze půl hodiny, pak ji vynesla omdlelou na nosítkách záchranná služba. Snímek jejích rukou, bezvládně visících z nosítek a pokrytých mokvajícími mozoly, obletěl všechny sociální sítě rychlostí blesku. Známý influencer s nickem Sluggard dokonce napsal, že je v TikŠoku. Popularita ovšem slečně Štítivé přinesla zvolení osobností roku časopisu Time out (dříve Time). Následně pak své zážitky vylíčila v rozhovoru pro britský podcast No job-no stress. Například, jak k ní přistoupil vedoucí směny a hrubě ji urazil, že balí spodní stehna s křídly a vyrábí tak podle jeho slov zmetky. A to nesnesitelně ponižující machistickou urážkou: „Děvče, děvče, takhle si nevyděláš ani na slanou vodu!“ Okamžitě ho zažalovala za šovinismus a bossing a vysoudila na něm srážky z jeho platu ve výši 70 % na dvacet let. Tak i mnozí váhající pochopili.

 Radikální zlom však nastal až ve chvíli, kdy jako houby po dešti začaly růst politické strany jako Leháro, Veget, Flákanec a Ruce dozadu, které volili mladí masově, a získaly v parlamentu takový vliv, že prosadily nepodmíněný základní příjem ve výši 100 000 Kč měsíčně (pravda, jen pro mladé do 30 let, ostatním jen 5 000), odnětí volebního práva lidem 60+ a snížení věkové hranice pro voliče na 12 let. A prezidentské funkce na 15 let. Načež byl aklamací zvolen nový prezident, student brněnského gymnázia Volšový ruce Adam Chrupal. Jakým bude prezidentem ještě nevíme, protože se v práci stylově zatím neukázal, jeho rozbory kvality pláží a barů na Seychelách a Maledivách ovšem na Instagramu sklízejí miliony lajků. Pak už nové partaje volili skoro všichni. Hesla jako Práce je noční můra, Kdo nepracuje, ať se má, Nedělejte z nás voly-mozoly zatraceně bolí, Svobodní jsme jako ptáci-i ty bys měl seknout s prací, nebo Každý si rád dáchne, neboť práce páchne, bodovala. Strana Zelené mozky dokonce přišla s rozsáhlým výzkumem, že práce nevytváří nic než devastující uhlíkovou stopu o šíři dálnice, a její předsedkyně Karin Klímová, zvaná Klimamáma, v televizním pořadu Odfrky Václava Mudrce vysvětlila, že ne nadarmo naši předkové používali rčení pracuje, až se z něj kouří nebo dokonce rasistické maká jak barevnej. Kouření nedovolíme, rasismus už vůbec ne, uzavřela rezolutně.

Zvláště razantně si počínalo hnutí Exworking Rebellion, jehož militantní bojůvky pronikaly do fabrik a živností a tam mlátily pracovníky holemi po vzoru čínských rudých gard. Za zpěvu jejich hymny: Halí hola, od lodi k lodi/od fabriky k fabrice jdem,/ s nedělníky ruku v ruce/prapory relaxace/po celé zemi rozvinem. Není divu, že to začalo jít s odpůrci nezásluhovosti z kopce, protože, kdo přesto chtěl pracovat, sice mohl, ale měl nárok pouze na mzdu zafixovanou na částce 10 tisíc. A ještě mu strhávali peníze za přesčasy a práci o víkendech a svátcích jako mimořádně škodlivém jevu. To už si každý setsakra rozmyslel, ukájet se v pracovním procesu.

Přesto se takoví našli, byli vláčeni médii a nazýváni posměšně bouchači, zařezávači, píchačkáři nebo Ferda Mravenec. Strana Ruce dozadu prosadila, prozatím alespoň pro státní úředníky, povinné kvóty na pracovní pauzy, kdy 80 % pracovní doby musely bílé límečky věnovat poslechu hudby, tanci, sledování zábavných videí, odkrvení nohou na stole nebo aspoň lakování nehtů a přepudrovávání. Podrobnou analýzou bylo zjištěno, že výkonnost takových úřadů se po zavedení kvót nesnížila ani o procento, což používali politici jako jasný argument, že práce je naprosto zbytečná.

Za hnutí mladých proti práci se postavila celá kulturní fronta. V rádiích trhaly žebříčky hitparád hity jako popový posměšný Dacan pracant nebo metalová pecka Nemakám já, nemakej ty, opři se o násadu lopaty. Vracely se ovšem i některé retronahrávky, Peter Nagy opět bodoval s dávným hitem Sám s nohami na stole, rovněž Zichův song Je to paráda, lehnout si na záda opět promlouval k širokým masám, zrovna jako píseň od Chinasek Tabáček se srdcervoucím textem jako Polevim z vysokejch otáček/Pohoda, klídek a tabáček/Půl dne noviny číst a pak cigáro/Pohoda, klídek a leháro promlouvala k srdcím mladých posluchačů daleko naléhavěji než dřív. V Praze na Letné, v místě bývalého Stalinova pomníku, byla vztyčena obří kinetická instalace sochaře Vincenta Netáhla s fiktivní postavou prince Pecivála, dřímajícího v pouťové houpací lodičce, kývající se rytmicky ze strany na stranu.

Českého lva za nejlepší film si odnesl snímek Jáchyme, hoď si šlofíka, zachycující poklidný život v relaxačním centru, v hlavní roli s hercem Zahálkou. U dětí vítězily pohádky jako Šíleně líná princezna, o dřímajícím serafovi Anděl v Pánu, nebo příběh o slečně, obrážející ochutnávky vín Dívka na koštu. Bestsellerem se stal román Veroniky Utahané Ručičky nebojte se, vy makat nebudete. V kasovní trhák se proměnil remake filmu Pelíšky, nově ovšem zachycující partu mladých hrdinů, kteří se celé dny válejí v pelechu. Skvěle bodoval i burcující dokument Svantovíta Flusáka V houpací síti, kde nastrčené internetové volavky kladly nachytaným pracujícím úchylákům stále dokola jediný dotaz: A nevadí ti, že si hodím dvacet? Ve filmech pro pamětníky zavládly filmy jako Dovolená s andělem, Bony a klid nebo Flákač. Naopak na indexu se ocitly filmy oslavující práci, což znamenalo, že prakticky všechny snímky z 50. let skončily v trezoru. V Americe získal Oscara film Coffee break s Georgem Cloonym, kde si hlavní hrdina celé dny jen vychutnává vonící šálek a klade jediný dotaz: What else? Film Zahulíme, uvidíme se dočkal desátého dílu. Na nově digitalizovaný pětihodinový film Spáč od Andyho Warhola se tam prý stojí u kin fronty.

Všeobecnou politickou i společenskou idylu v Česku narušoval jen web Zpustlík.cz, který neustále uveřejňoval články s provokativními titulky jako Kde na to válení vezmete? nebo zesměšňující video Podíl práce na polidštění opice. I když byl ministerstvem vnitra jako dezinformační a sprostě rozdělující společnost zrušen, a jeho majitel vyfasoval pět let na Čestpráci (dříve Pankráci), byla ve Sněmovně k tomuto tématu svolána mimořádná schůze. Zvláště ministryně financí Hojná, se na zasedání rozohnila, že zdroje jsou. A to hned tři: státní dluhopisy, na něž už objednala nové tiskárenské rotačky, a také dotace z Evropské unie. „A tím třetím zdrojem jsou roboti, kteří zajistí chod státu i hospodářství. A věřte, že roboty zdaníme tak, až se jim budou čidla protáčet. A kdyby to přece jen nestačilo, mám přichystán pro důchodce přídělový systém elektřiny a plynu a také poukázky na ošacení a potraviny. Oni jsou na to z minulosti zvyklí, elektřinu jim vypínali při každý bouřce a na šatenky a potravinový lístky si rychle taky vzpomenou. Mladí se omezovat nebudou.“ Sklidila bouřlivý potlesk, ale pak se omluvila, že pádí do školy, kde ji prý má třídní „tasit z dějáku“. To na chvíli vyvolalo mezi poslanci diskusi, zda není vzdělávání až příliš podobné práci, ale přivolaný ministr školství Dutý tuto diskusi rázně ukončil slovy, že školy a třídy v nich už byly dávno přeměněny na besední kroužky se zrušenou klasifikací, která jen brzdila inkluzi a žáky a studenty neskutečně frustrovala. To poslance uklidnilo.

Slova se ujala pohledná poslankyně Romana Zápecná, zvaná Spící krasavice, protože se proslavila zejména prosazením výměny poslaneckých křesel za lehátka. Pochválila kolegyni Hojnou a na příkladu své neziskové organizace doložila, jak jsou dotace z EU blahodárné. „Když jsme zjistili, že dotace lze získat vlastně pouze na digitalizaci a záchranu klimatu, rozhodli jsme se zdvojnásobit pravděpodobnost úspěšnosti naší žádosti a předložili jsme projekt na digitalizaci klimatu. A přiklepli nám miliardu,“ dodala vítězoslavně. V komisi to obdivně zašumělo. Schůzi ukončil až předseda Sněmovny Tudor Lehkoživkov, když zjistil, že všichni přítomní usnuli. Takhle ostatně končily všechny schůze, někdy i po čtvrthodině.

Ptáte se, jak skončil důchodce z úvodu článku? Protože takových pochybovačů, peciválofobů a pracantských fašistů bylo pořád dost, byly pro ně zřízeny tábory nenucených prací, izolované od zdravé společnosti vysokým plotem z ostnatého drátu. Byly založeny podle osvědčeného vzoru německých internačních táborů Arbeit macht Sklaverei. Tam mohou chovanci i pracovat, když chtějí, ale na jejich fixní odměnu za práci to nemá žádný vliv. Navíc musí povinně absolvovat převýchovné programy, aby si osvojili negativní vztah k práci: různé gurmánské hody, ochutnávky vín, masáže, opalování či koupele v bylinných lázních. Mladé dobrovolnice je odvádějí od zhoubných myšlenek na práci nabídkou svůdných tanců a erotických hrátek a ženám zas vlídní maséři poskytují večery a noci při svíčkách.  Někdy je prý člověk po takovém povinném školení tak unavený, že se mu ani nechce ráno vstát k milovanému obráběcímu stroji. Byl ovšem znám i odstrašující případ, že se dráty prostříhal jeden švec, kterému za trest, protože odmítl pleťovou masku, sebrali verpánek. Utekl do Číny, kde ještě ignoranti nových trendů tvrdě pracovali. Občas zavřu oči a představuji si, jak v táboře důchodce z jihočeské hospody trpí. A jestli ho vůbec někdy pustí, on už si příště zatraceně rozmyslí říkat, že mladý jsou líný, flákaj se a eště držkujou.