Bláža je vůbec bezva kámoška a náš kroužek (říkáme si Rozchechtaný Artrózy – a sedí to teda perfektně) se schází každý pondělí u jedný z nás, která navaří a pak klábosíme u kávy a semeleme živý mrtvý. Když nám Bláža před měsícem oznámila, že se dočetla o dvou ženskejch, co putujou Amerikou za bílejma dámičkama, aby z nich během večeře dostaly všechny rasistický předsudky, úplně jsme koukaly, co je všechno ten rasismus zač a jak je to hnusný bejt v USA bílej. Já teda se snažím a za rasistku se vůbec nepovažuju, i když po ránu v zrcadle s eště zalepenejma vočima někdy vypadám jako Okamura a ten teda rasista je na kvadrát. Nebo teďka ten najustombudsman Křeček, ten, jak vidí nahnědlou kůži, může se prej pominout. Jaruna, co uklízí na základce, se přimotala k jedný přednášce neziskovky Dezinfoscéna, a tam dětem říkali, že islámskej rasista Konvička nejen že bije černochy, ale navíc koránem. A že to není správný. To je dobře, že to už dětem takhle vysvětlujou, mohly by z nich vyrůst morální zrůdy, co si myslej, že barevný menšiny maj mít jen stejný práva jako ostatní. Brrr.
My si v Artrózách teda jako rasistky vůbec nepřipadáme, ale to proto, že víme, jak se na tom musí makat. Všechny jsme členkama neziskovky Nepodej prst, ale celou ruku a pomáháme, kde to jen jde. Například já jsem adoptovala dva Afričánky a Kamča posílá každej měsíc upečenej koláč do Klokánka. Bohuna založila Černej kruh bezpečí a zve domů všechny Afroevropany a Asiatoevropany, co je v Praze potká. Doma je pak hostí kebabem a pijou kumys. Každej potomek vykořisťovatelskejch kolonizátorů by se měl červenat za ty bestiality, co jsme na porobenejch národech napáchali. Třeba naši husiti na svejch spanilejch jízdách vykořisťovali od Baltu po Uhry. A za to se teď musí platit a musíme na demonstraci Milionu chvilek zdůrazňovat, že Nechceme jít cestou Maďarska a Polska! Teda jako šli ty husiti k tomu Baltu a do Uher. Od toho je třeba se důrazně distancovat. Růža je trošku vlažnější, ale aspoň v zimě sype ptáčkům a podepisuje petice proti Izraeli. Nemáme prostě okoralý srdce. Teda to jsme si myslely, dokud Bláža nepozvala ty dvě koučky, co, jak jsme zjistily, uměj vodhalit rasistický předsudky i v koprový omáčce.
I když měly Jacksonová a Raoová v Praze nabitej program, tak si díky těm 57 tisícům, co jsme jim daly, na jednu véču u Blážy čas vyšetřily. Bláža byla štěstím bez sebe a uvařila rogan josh, aby se zalíbila Raoové, co pochází z Indie, a k tomu placky, aby udělala radost Afroameričance Jacksonové. Já jsem si dala práci s bramboračkou a Kamča přinesla upečenej koláč, takže děti z Klokánku měly tenhle měsíc smolíka, protože pečení Kamču hrozně vyčerpává. Jaruna donesla odlitou koprovku ze školní jídelny a Růža petici Hamásu Za hladký průlet raket na Tel Aviv. Vona je fakt trochu momentálně zavostalá. Úderem sedmé se u Bláži ve vile rozezněl zvonek. A naše hostky (jak to, že host nemá přechýlenou podobu, co to je za toxickou maskulinitu?!) byly tu.
Jen jsme se vzájemně představily, zapěly jsme na počest Reginy Jacksonové Salve Regina z filmu Sestra v akci. Taky trochu proto, že jsme si nebyly jistý, jestli Regina není příbuzná s Michaelem Jacksonem. Pak jsme usedly s hostkami ke kouřícímu stolu, Jacksonová nás pochválila, že u stolu není ani jeden muž, protože: „Bílí muži nikdy nic nezmění. Kdyby mohli, už by to udělali.“ Bílí muži prostě nemůžou, tak je to. S tím jsem musela v duchu souhlasit, protože můj Kája v posteli už dávno nic nepředvádí a taky půl roku nevyměnil prasklou žárovku pod schodama. Bylo jasný, že to zůstalo na nás, ženskejch, teda to měnění. Když jsem začala nalejvat svou bramboračku, Raoová upozornila, že „rasistický podtón může být i ve zdánlivě nevinných větách“. Tak jsem s ní hned nahlas souhlasila a vyprávěla příhodu s mým adoptovaným černouškem Bongosem, kterého ve škole zkopali bílí spolužáci se slovy: Ty kréme na boty, táhni zpátky do pralesa. „Ano zdánlivě nevinné škádlení, ale mého syna to rozplakalo,“ pokývala jsem hlavou. „A když si běžel stěžovat do ředitelny, tak ho pan ředitel vyslechl a pak mu řekl: „A teď už můžeš jít zase pást velbloudy, ty čmoude užalovanej.“ Zazdálo se mi, že Raoová zalapala po dechu, jako by jí zaskočila brambora z polívky, tak jsem jí dala herdu do zad, až vzala druhou čelem o stůl, ale dusit se přestala.
„Ha, a tohle je přesně ta internalizovaná oprese, kdy členové utlačované skupiny používají metody utlačovatelů vůči vlastní skupině,“ vyskočila ze židle Jacksonová. Byla jsem z toho pěkně opreslá, po stopečce aperitivu možná opravdu i trochu internalízlá:
„A to jako jsem udělala špatně, že jsem adoptovala dva černoušky?“ začala jsem natahovat.
„Ještě jednou řeknete černoušek místo Afroevropan a hodím po vás pepřenku,“ zahrozila Jacksonová a zakousla se do propečené placky. „Ano, jste white saviour – falešný bílý zachránce, co si léčí svůj rasistický komplex adopcí člena utlačované menšiny. To nepomůže, jen tak ukazujete svou pyšnou nadřazenost! A láska k bezbranným tokenům, to není láska, ale další rasistický předsudek, “huhňala Jacksonová s ústy, narvanými celou plackou.
„K tukanům?“ vypadlo ze mě.
„K tokenům čili lidem, co jste přijali do své skupiny, jen abyste mohli vzdychat, jak jste skvěle inkluzivní,“ běsnila už Raoová a z rozčilení si šla přidat rogan josh.
Bláža se snažila houstnoucí situaci zachránit a začala překotně vyprávět, jak ji nedávno v tramvaji obklopily Rumunky a ona si začala podvědomě přidržovat kabelku na břiše. „Byla to samozřejmě předsudečná nenávist, co mě vedla, uvědomila jsem si to, kabelku pustila a začala se na Rumunky usmívat. Zakořeněných předsudků jsem se navždy zbavila, i když tedy včetně peněženky, jak jsem pak doma zjistila.“
„Co to má znamenat?“ nasupila se Raoová. „Snažíte se tu o gaslighting? Tedy psychicky do nás zasít pochybnosti o našem přesvědčení, že jste tady samé bílé rasistky jak polena? Co takhle podívat se do zrcadla a přiznat si, že se jako bělošky aktivně podílíte na udržování bílé nadvlády,“ rozohnila se.
To nadzvedlo Kamilu: „Tak já se tady poctivě snažím, na sirotky jsem do Sýrie poslala pět stovek skrz naší neziskovku Nepodej prst, ale celou ruku, a teď tady mám poslouchat něco o mým latentním rasismu?“ bouchla do stolu Kamila, až jí knedlíky v koprovce nadskočily.
„Vy jste asi vůbec nepochopily, jaké poselství vám přinášíme, že jo?“ řekla Raoová. „Všechny bělošky jsou vinné, navždy, neodčinitelně. Horší než vy už jsou jen běloši. A navíc, jak už jsem psala na Twitteru, běloši nikdy správně nerozhodnou, co je rasistické. A když to nevíte, tak to nechte na nás. A přiznejte se a kajte se. Mohla bych dostat ještě kousek toho skvělého koláče?“
---
Když se návštěva zvedla k odchodu, ještě jsme chvíli zůstaly v obýváku a vychutnávaly si horký kafe. Najednou zničehonic Bohuna povídá: „S Černým kruhem bezpečí končím. Já už ty černý huby nemůžu ani cejtit.“ A Bláža po krátkým zamyšlení procedila skrz zuby: „Až zas někdy v tramvaji potkám nějakou Rumunku, skopnu jí ze schůdků, jestli se na mě jen podívá.“
Kamila si odplivla: „Ať pro Klokánek pečou ty, co si ty fakany upletly.“
A Jaruna dodala pevně: „Ty prachy, co jsme daly těm dvěma důrám, co tady byly, z nich vysoudíme, včetně všeho, co tu sežraly.“
Chtěla jsem prudce zavrtět hlavou, ale najednou jak ve snu slyším, jak říkám: „Ty mí dva černý parchanti pomažou do děcáku!“ A jak jsem to řekla, všechny jsme si slyšitelně oddechly. Latentní rasismus, tak schovaný kdesi hluboko v nás, byl pryč. Ty koučky to fakt dokázaly a dostaly ho ven! Obrátily jsme hlavy na Růžu. Ta jen zvedla oči od mobilu, se kterým si hrála i během večeře, a oznámila nám, že právě dala lajk Netanjahuovi na Facebooku. Vona je fakt momentálně zavostalá.