Prodám byt v Praze nebo vyměním za menší moravskou vesnici

Tenhle internetový vtip už dávno není vtipem. Za jeden hezký byt v Praze 1 (např. aktuálně jeden za bratru 80 milionů Kč) si skutečně koupíte třeba 93 velice zachovalých domů na Bruntálsku. A to už je vesnička má středisková. 

Protože medián počtu obyvatel obce v ČR je 382 (tedy půlka obcí má méně než 382 lidí), těch 93 domů na Bruntálsku při řekněme 4 obyvatelích na dům vyjde na 372 lidí. To by si mohl prodejce takového pražského bytu vybírat z téměř půlky všech obcí v ČR, kterou si koupí i s místní hospodou, hasičárnou a starostou navrch. Samozřejmě kromě Brna, tam by si radši haluzu šalinó nechali umignót, než by bóchli bévák cajzlovi z Práglu. Ale vážně, ve skutečnosti to s Brnem, skoupeným Pražáky, nebude tak horké, tam totiž ceny nemovitostí rostly ještě prudčeji než v Praze.

Příčin, proč ceny nemovitostí raketově narostly, jen za roky 2010-18 byty o 40%, domy o 29% a pozemky dokonce o 50%, je víc. Je to určitě hospodářská konjunktura, nezaměstnanost na historických minimech a tím pádem i tlak na růst mezd. Bylo to i nabídkou relativně levných hypoték, na pořízení bydlení tak dosáhlo mnohem víc lidí. To už je minulost, loni objemy poskytnutých hypoték klesly o pětinu a nyní podražily, i díky tuhé regulaci České národní banky. Jednou z mocných brzd je i stavební zákon a kupa navazujících předpisů, norem i nepsaných pravidel. Už jsem tu psal, jak na tom se stavebními předpisy jsme, že strašíme na 157. příčce ve srovnání 190 zemí. A právě tenhle zákon je nyní v běhu, tedy spíš v kulhavé chůzi. A je - u tak veledůležité normy – na můj vkus (a vkus třeba Astona z Neviditelného psa) jaksi ticho po pěšině. Když o této zákonné normě některé z médií na 16. straně přece jen napíše nebo po půlnoci odvysílá, tak je to zhusta jen vodopád nadávek: špatné, hrozné, neopravitelné, vyhodit, návrh odstřelit, navrhovatele zastřelit, ani o tom nediskutovat. Než všemi připomínkovacími místy návrh zákona prolezl, byl z něj otrhánek anorektik. Co z něj následně udělají poslanci v parlamentu, si nehodlám ani představovat.

Přitom se na rozdíl od všech moudrých připomínkovačů a rádců, co našli-nenašli, domnívám, že už prvotní návrh byl krotký jak májový deštíček a Augiášův chlív státního i neziskového stavebního dozorování jen nesměle kosmeticky zkropil. A přesto jsou všichni podotýkači v říji. Především proto, že to moře razítek, povolovaček, komplexních vyjádření a závazných stanovisek návrh jen těžkopádně racionalizuje, samozřejmě za vytvoření nového Úřadu, který bude pracovat rychleji. Ale základ všeho je přeci jinde: v totálním osekání, zrušení, odmítnutí a zahození těch předpisů, které už se nakupily za léta dobrých úmyslů, které tu cestu do povolovacího pekla vydláždily. Ve jménu nanebevzetí ekologie, úzkostné hygieny, skvostné architektury, památkové pečlivé hibernace, požární samosprašnosti a lidskoprávní ochrany až po právo dusit smogem milióny obyvatel ve městě kvůli jedinému majiteli pozemku, který odmítl obchvat, vedený posvátnou půdou jeho předků.

 A tak mám pro mladší generace smutnou zprávu: stavební předpisy se nikdy nezjednoduší. A víte proč? Protože na radikálním zjednodušení nemá ve skutečnosti (ne ústy) zájem NIKDO. Sami úředníci? Asi jako Brusel by chtěl zrušit Evropskou unii. Politici? Kde by byly všechny vzletné řeči o ochraně zájmů bezbranných před ropáky, od žabiček přes dravé chamtivé kapitalisty až po zjevně týrané klima? Ekologické organizace? Tomu přeci sami nevěříte. A dokonce ani stavebník, jakmile tedy ten svůj domeček upachtěně po létech postaví, už nemá zájem, aby stavěl vedle někdo jiný a rušil jeho odpolední grilování.  Naopak, stane se přesný opak zjednodušení. Stále další a další barikády předpisů přibývají a ještě přibydou, to si buďte jisti. Z Evropské unie i z hlav politiků a úředníků jen prýští další a další „nápady“: nutnost zadržovat vodu v krajině – bez retenčních nádrží už nic nepostavíte, nedostatek vody – naprosto nezbytné znárodnění vašich studní, úspory energií – už jen pasivní domy s rekuperací, olepené soláry a větrníky, hygiena – likvidace starých staveb už jen na úrovni dekontaminace Fukušimy, pronájmy už jen „zastropované“ proti hamižným vlastníkům, krátkodobé pronájmy jako airbnb zakázat (tedy dětský pokojíček po z hnízda vylétlém potomkovi možná ano, pokud pan pražský primátor Hřib laskavě kývne), znárodňování vykořisťovatelských developerů (vítr vane z Berlína), růst daní z nabytí nemovitosti, katastrálních zápisů, povolení, a pokut až do nebe, a vůbec poplatků za vaši slizkou uhlíkovou stopu.

Ještě jste překvapeni, že je k návrhu stavebního zákona vedena diskuse jen jaksi v duchu indiánských válečných pokřiků? Já tedy ne. A vy, mladší ročníky, počítejte s tím, že pokud nezdědíte nemovitost po movitých předcích, nevyhrajete superjackpot nebo nezaujmete nějaké královsky placené místo od generálního ředitele výše, bydlet ve vlastním nikdy nebudete. A i z nájemního bydlení se vám budou protáčet panenky, protože to jsou nádoby více než spojité. Ale pokud budete v této době vlastnit byt ve vnitřní Praze, jó, to si budete moct, když ho prodáte, koupit… třeba moravskou vesnici, na jakou si ukážete!