Humor a satira jsou jako kanárek v dole

24. 08. 2017 10:35:17
Lidé ještě vůbec netuší, jaké smrtelné nebezpečí jim hrozí, ale kanárek v kleci už je vzhůru nohama. Kdo to varování přehlédne, krutě zaplatí. Staří horníci to věděli, proto tam kanárky měli, a včas z dolu vypadli. Ale politici?

Už se zase útočí na pařížskou redakci Charlie Hebdo, povraždění kmenoví karikaturisté i redaktoři z roku 2015 jsou zapomenuti, nová karikatura reagující na útok bílou dodávkou v Barceloně s obětmi v kalužích krve a nápisem Islám, náboženství míru. Věčného už zase „pobouřila“ řady muslimů. A nejen jich. Připomenu ještě dávné výhrůžky všem, kdo např. otiskli karikatury proroka Mohameda z Dánska (včetně české Mladé fronty Dnes). Kolik násilností tahle kampaň uražených a rozkacených vyvolala – byl vypálen konzulát Dánska v Bejrútu, bojkotováno dánské a francouzské zboží v arabských zemích... A reakce mocných? Šéfredaktor France Soir byl tehdy dokonce vyhozen, že karikatury přetiskl. Bylo to přeci „zbytečné“, takhle urážlivě dráždit pravověrné. Vyletěl by i dnes, kdyby svolil k otištění článku proti teroristům, opásaným muslimskou vírou?

Jenže právě tam to někde začalo. Já si dobře vzpomínám, jak dokonce ještě i po útoku na redakci Charlie Hebdo se ozývaly hlasy, že si o to ti redaktoři vlastně říkali, že měli vědět, jak jsou muslimové na svou víru „citliví“, a měli to respektovat a ne se bezohledně vysmívat jejich posvátným symbolům. Vždyť jak k tomu přijdou ti umírnění, kteří útoky na svou víru trpí? Z pohledu roku 2017, kdy umírají v Evropě civilisté bez jakékoli předchozí humorné „provokace“ a záminky (a to i včetně nevinných muslimů) a dokonce už i příslušníci ozbrojených složek – vojáci, policisté, čili poslední instance státní moci, tahle maska padá a pravda je zjevena v celé své nahotě. O upřímnou a niternou víru v Boha nebo třeba Opeřeného hada nikdy nešlo, a není náhoda, že humor a satira jsou vždy mezi prvními oběťmi. Tak to v dějinách chodí, jako přes kopírák. Popravte šaška, urazil krále místo toho, aby dělal pitomoučkou legraci pro pobavení jak nějaký Kokoška.

Když nastupovali k moci nacisté, komunisté, jakákoli totalita, jako první zaútočili na „pobuřující“ výsměch, na ten rozchechtaný (protože ještě svobodný) náhled na svět, na to ukazování prstem na nahého císaře a plácání se do stehen. Věděli dobře, že to je to nejnebezpečnější pro jejich plány. Potřebovali strach, absolutní oddanost a úctu. Oslavné pajány, monumentální sochy, paláce pokory a svatyně malosti, na kolenou před Nejúžasnějším. A nastrkovali před sebe kvůli tomu modly všech bohů a bůžků, ideologií a ohlupujících manter. Odnepaměti. Ve zdech jimi budovaných velechrámů nové víry že by se měl ozývat řehot neuctivých klaunů a kousavých ironiků? To tedy ne! Věděli dobře, že právě smíchem palácové zdi diktátorů praskají nejúčinněji. A nejprve denunciovali, pak zavírali, mučili a také vraždili všechny, kdo se odmítli přestat smát, třeba i za dráty koncentráků.

Jak by asi skončil Charlie Chaplin po natočení Diktátora, kdyby ho Hitler dostal do svých drápů? Jak Voskovec s Werichem, kdyby včas neuprchli do USA (a odtamtud pak nevysílali své skvělé protinacistické skeče do evropského éteru)? A naopak, jak skončili Jakeš se svým projevem v Červeném Hrádku a Bilak se svým památným rozhovorem pro Rudé právo s mudrováním o pivu? Možná právě tehdy si Češi a Slováci definitivně uvědomili, jaké primitivní loutky jim vládly. Konečně, při pohledu na videa s Jiřím Paroubkem v nové roli „čínského cvičitele“ také trochu zamrazí, že tenhle člověk byl ještě nedávno naším premiérem a rozhodoval o našich životech.

Správně se diktátoři bojí jedné důležité vlastnosti humoru. Zapojuje obě hemisféry mozku, tu racionální, i tu emoční. Podle rad lektorů, kteří trénují lidem paměť, si totiž daleko intenzivněji zapamatujete to, co zaznamená i emoční polovina mozku. A úplně nejlíp, když si to, co si máte zapamatovat, zkarikujete a zesměšníte. Máte koupit připínáčky a máslo? Neukládejte to do paměti jako racionální seznam věcí, ale jako scénky: v jedné skáče vlk z Jen počkej, zajíci, s připínáčkem v zadku, a ve druhé obří zvětšené máslo stéká po hlavě politika (dosaďte si, koho chcete). Uvidíte, že nezapomenete koupit ani padesát takto zapamatovaných položek, když si je uložíte v mysli jako trasu po vašem bytě. Není lepší, než dlouze psát o tom, jak si podřezáváme pod sebou větev, nakreslit tenhle vtip:

Dnešní politici se také občas zasnaží být vtipní. Někdy jim to jde lépe, zhusta je to ale katastrofa. Většinou to dělají jen z přinucení před volbami, vzpomeňte jen na vrcholně trapné předvolební klipy z posledních krajských voleb. Ale abych byl spravedlivý, občas třeba v parlamentu zazní vtipné přirovnání, bonmot nebo humorná glosa. Všimněte si jednoho úkazu, že když se nějakému poslanci opravdu vtip povede, vybuchnou smíchy kolegové jaksi „napříč stranami.“ Při trapném vtipu se uctivě zasměje jen partička ze stejné stáje. Ale něco opravdu ostrého, peprného, žahavého? Ani to od nich nečekejte. Pletou si totiž inteligentní satiru s obyčejnými sprosťárnami, podpásovými pomluvami a hrubými nadávkami. A nejen oni.

Když už mluvíme o rozdílu mezi přívalem urážek a štiplavou satirou: jak je od sebe odlišit? Hranice byla vždycky tenká, ale určitě nikdy nevedla v místech, kde by ji různí mocipáni chtěli vidět. Za komunistů byla například tolerovaná tzv. komunální satira. Tepat do líných řemeslníků a nastavovat zrcadlo lajdáckým uklízečkám šlo, vždyť to byly „okrajové jevy.“ Jakýkoli vtip na KSČ, vedoucí úlohu strany nebo dokonce moskevské brežněvovské vedení, to bylo drakonicky trestáno. Můj tchán si například za jedinou kresbu opeřence s brejličkami (Husák) v podnikovém časopise zadělal na konec kariéry a živoření na dvacet let. Vlastně jediným velmi dobrým vodítkem, kdy se zasmát nebo se naopak třeba i bránit zákonem na ochranu osobnosti je VTIPNOST. Urážka má za cíl pouze znectít, zasáhnout na citlivém místě, pošpinit. Ale nemá to hlavní, co humor a satira musí mít: vtip, nadhled, odstup, lehkost a švih. Satira totiž není nikdy uslintaně podlá.

Co je důležité, nedejte nikdy na samotné terče humoru. Oni to přežijí – a nejen naivní blondýnky, natvrdlí policajti, lakomí Židi, spořiví Skoti, přitroublí politici nebo třeba vyhublí Somálci. A pozor: terčem může být někdo úplně jiný, než to na první pohled vypadá. Dám vám jeden vůbec nejostřejší příklad: vzpomínáte, jak svět obletěla fotografie malého utopeného chlapečka na pláži, který zahynul při plavbě migrantů přes moře? Jak všechny noviny psaly, že z něj mohl vyrůst lékař a zachraňovat lidské životy? Jenže satirický časopis Charlie Hebdo nakreslil, jak chlapeček roste a (s narážkou na znásilňování Evropanů migranty) místo toho honí s vilným výrazem ve tváři ječící něžné pohlaví? Takže, jaké je vaše hodnocení? Je humor nad smrtí malého dítěte vůbec přípustný, etický? Nebo stojíte v řadách těch, kteří na Charlie Hebdo snesli hromy a blesky a nyní znovu za barcelonský kreslený vtip? Odsoudili ho jako cynickou urážku mrtvých?

Tak za prvé, v humoru, a satiře zvlášť, neexistuje ŽÁDNÉ TABU. NIC není SVATÉ, to je úplný základ! Slyšíte tam to klíčové slovo „svaté“? Jsme zpátky na začátku článku. Protože jakékoli tabu je už krok k selekci, no a selekce je jen jiné slovo pro CENZURU. Toto ještě ano, toto už ne. Smějte se uklouznutí po slupce od banánu, ale nám nikdy. Jsme NEDOTKNUTELNÍ. My jsme totiž Generální tajemník, Vůdce, Císař, Bůh, Prorok. Mrtvé děti jsou tabu, hloupé blondýnky? - no ani náhodou, zakřičí feministky, Židi a cikáni? Ale vy rasisti! Policajti? Myslíte ty obětavé, co umějí jen pomáhat a chránit? Politici? Takovou urážku si tatíček Masaryk nezaslouží! Takhle ustupujete, chápete, omlouváte... no, a najednou vám zbyde zase jen ta komunální satira. Slupka od banánu. Krotká, nudná, neškodná a tedy vlastně žádná. Nejenže existuje celá kategorie černého humoru, který je cynický z podstaty (- Jaký je nejlepší dárek pro mrtvé děťátko? - Přeci mrtvé štěňátko). Nemusíte ho? Já také moc ne, ale o jeho právu na život nepochybuji.

Ale hlavně, Charlie Hebdo se tím kresleným vtipem přeci nesmálo mrtvému dítěti, ale něčemu úplně jinému: všem falešným propagandistům totálně zidealizovaného, a dnes vidíme, že i účelově vylhaného, obrazu armády válkou sužovaných doktorů a inženýrů, kteří jdou zachraňovat Evropu svým úžasným vzděláním a tolerancí. Tomu se vysmáli v Charlie Hebdo, a je fakt, že značně cynicky. Proto ta nenávistná reakce všech sluníčkářů. Charlie Hebdo jim rozšlapalo hračky a pokácelo modly! A ještě se u toho smáli, hajzlíci.

Na tohle téma vznikl i rozhovor s holandským komikem Hansem Teeuwenem v televizní muslimské show (to fakt existuje!). Perou tam do něj tři muslimské moderátorky – hádejte za co? Za jeho urážky. Ale Hans se nedá a argumentuje tak, že by mohl okamžitě přednášet na katedře humoru a satiry. Tady to je, s českými titulky:

To samé platí o všech blondýnkách, cikánech, Židech, atd. v humoru. Humor má totiž i jednu zázračnou vlastnost – OČISTNOU. On problémy mezi lidmi (rasami, národy, náboženstvími, ženami a muži, profesemi...) nezesiluje, on je právě naopak obrušuje. Protože smích je očistný jako lázeň po celodenním brodění ve výkalech lidské tuposti. Znevažováním odlehčuje, upouští páru v přetopených kotlech.

A rozdíl mezi humorem pivním, „lidovým“, i lehce přisprostlým, a tím inteligentním, který si žádá vyšší zapojení mozkových buněk a rozhled? Já to moc nerozlišuji, proti gustu žádný dišputát. Mám rád sice spíš ten suchý, chcete-li anglický, chytrý, překvapivý, hravý ve své logice, ale ten „americký“, drobet zupácký a řachavý, neodsuzuji. Hlavně, že se zasmějeme, ne? V posledních letech evidentně ubylo humoru laskavého (Voskovec a Werich, Horníček, Suchý, Šlitr, Cimrmani) a přibylo toho drsného, černočerného, řekl bych až beznadějného, ale to mi nevadí. Doba je také drsnější. V televizích ho nehledejte, od České sody ho tam v podstatě nenajdete. Na internetu ho ale Češi produkují kopce, a servítky si rozhodně neberou žádné. Bravo. Jsme pořád velice vtipný národ, ne že ne. Ale když i z tohoto posledního veřejného prostoru internetu zmizí zpátky za dveřmi našich příbytků, kdy ho přísní kazatelé a ctihodní cenzoři i odtud vypudí, tak bude zle. Kanárek s nožkama nahoře vám ukáže, že v dole je nebezpečný plyn. A už vraždí. Zatím jen kanárky humoru, demokracie a svobody. Vy přijdete na řadu ale hned poté.

Autor: Josef Prouza | čtvrtek 24.8.2017 10:35 | karma článku: 26.28 | přečteno: 679x

Další články blogera

Josef Prouza

Dámský přirození jako dopravní značka? V pohodě, voddělí to zrna vod plev

Tendle rok je v EU zaváděná nová dopravní značka s kosočtvercem. Začali s tím ve Francii. Tak buď jde o nechutný lobování Renaultu na francouzským ministerstvu dopravy nebo nám tadle značka má napovědět, pro koho je. Vyberte si.

30.11.2023 v 9:11 | Karma článku: 44.09 | Přečteno: 9619 | Diskuse

Josef Prouza

Tak a dost kopání do vlády! Přichází soucit

Kdepak jemné okopávání kotníků! Vláda dostává rány zleva, zprava, pod pás, do slabin. Místo pochval a potlesku urážky, smích nebo rovnou výsměch. A tolik dobrého již vykonala, což vám tu hned předestřu. Sledujte!

28.11.2023 v 9:43 | Karma článku: 45.57 | Přečteno: 8528 | Diskuse

Josef Prouza

O Zlatou mříž -vtipy do smutné doby

Vykročte do dalšího dne s úsměvem na tváři. Ale jestli vás rozesměje zrovna tohle, to tedy opravdu nevím. Ale doufám.

1.11.2023 v 9:47 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 1688 | Diskuse

Josef Prouza

Z elektromobility je elektroMo… -by Dick

Děva Evropa se zamilovala do černého galána a teď se diví, že ji veze do pekla? Jak se mohlo stát, že evropským automotive obchází strašidlo demotivace a i nejvýznamnější automobilky stahují kalhoty, když brod je ještě daleko?

30.10.2023 v 9:42 | Karma článku: 37.29 | Přečteno: 1119 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 27.43 | Přečteno: 303 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 24.33 | Přečteno: 1179 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 232 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.62 | Přečteno: 177 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 243 | Diskuse
Počet článků 277 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3397

Inženýr ekonom, choreograf, lektor tance a společenské výchovy. Příjemce kapesného od státu za celoživotní sociální a zdravotní pojištění proti přetížení peněženky. Docent spontánní dojmologie a rychlých polních soudů. Na hlavu vzatý odborník na mediální obluzování, mentor exekutorů ducha, travič politické blbé nálady a deratizátor zapouzdřených ideologií. Čtyři děti, pět vnoučat. Životní heslo: Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo (Kapka proráží kámen nikoli silou, ale opakovaným kapáním). Znamením štír. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...