Jsem ještě – nebo už nejsem xenofob?
Zážitek 1 – Každý rok jsem pracovně jezdíval do Francie na festival v Cannes. Ne na ten filmový, na ten reklamní, který se koná každoročně po tom filmovém. A na canneské kolonádě je spousta nádherných restaurací s letními zahrádkami. Každoroční rituál při návštěvě tohoto přímořského turistického skvostu jsem začínal v jedné z nich. Vrchní už mě po letech znali, ani objednávat jsem svou oblíbenou bujabézu už později nemusel. Přivítali mě jako dobrého známého, pak se zeptali, jestli jako obvykle, já kývl a po konzumaci řekl opět: magnifique, excellent, superbe – a šli jsme pracovat. Ve vedlejší restauraci se během mé poslední návštěvy usadil na zahrádce spolek arabských migrantů. Vousatí, zamračení, ale… každý jsme nějaký, že. Kolem zahrádek na vozíku projížděl francouzský žebrající invalida. U každé restaurace směrem k hostům natáhl ruku. Někde dostal pár drobných, jinde ne. Pak ale udělal obrovskou chybu. Svou prosebnickou ruku natáhl i k tomu hloučku sedících Arabů ve vedlejší restauraci. A to neměl dělat, což už i on dávno ví. Okamžitě vstali, začali mu hlasitě a hrubě nadávat, pak ho mlátit, a nakonec ho strhli z invalidního vozíku a skopali. Brutálně, málem zpátky do svého vozíku nevylezl. Nutno dodat, že všichni hosté, francouzští lufťáci i jiní cizinci vyděšeně hleděli do svých talířů. Nikdo z číšníků nezavolal policii, a ta také vůbec nepřijela. Ani po pěti minutách, ani po půlhodině. Arabové se v poklidu zvedli a do restaurací se opět vrátila ospalá líná atmosféra lázeňského městečka. Dlužno říct, že až po hodně dlouhé chvíli.
Zážitek 2 – Moje známá, říkejme jí třeba Jana, dlouho hledala partnera, neměla na ně moc štěstí. Když jsme se potkali po pár letech, oznámila mi šťastně, že je vdaná – za Araba, muslima. A mají spolu dvojčata. Moc jsme jí to přál a také řekl. Pak jsme si zase na pár let sešli z očí. Když jsem Janu náhodou opět potkal – a ptal se samozřejmě i na rodinu a děti, řekla, že je už dávno rozvedená. Prý naštěstí odolala vábení s manželem a dětmi navštívit jeho rodinu kdesi v arabské zemi. Soud jí děti přiřkl. To víte, že jsem se zeptal, co bylo příčinou rozvodu. Pil, nedejbože bil ji? To, co mi odpověděla, mě velice zarazilo: Manžel se po svatbě změnil (to mě ještě nezarazilo). Z laskavého, pozorného, až dvorného člověka se proměnil v někoho jiného. Víš, řekla mi, on po svatbě už NIKDY v ničem neustoupil, žádný, byť sebenepatrnější kompromis. Jaký každé manželství vyžaduje. Diskuse končily vždy po jeho, ve všem, absolutně, nikdy se ani nepokusil o jediný vstřícný krok. Ona věčně ustupovala… a ustupovala. Najednou jsem byla v koutě, řekla mi Jana, úplně zahnaná v koutě, nemohla jsem ani dýchat. Bezcenná, o sebemenším detailu nerozhodující, zoufalá… nicka.
Zážitek 3 – Můj kamarád, velmi schopný obchodník, jezdící za prací po celém světě a obchodující s různým zbožím, hlavně textilem, mi jednou sdělil osobní zážitek se svými arabskými přáteli. Byli opravdu víc než obyčejní obchodní partneři. Chodili spolu na pivo, klábosili o všem možném. Prostě přátelé. Když toho piva ovšem bylo víc, říkali mu: my víme, že jsi bezvěrec. Neber si to osobně, ale naše muslimská víra tohle netoleruje (to říkali nad tím pivem, ale do české pivnice prý Alláh nevidí). Jednou, až přijde čas, budeme tě muset podříznout. Jsi kamarád, tak to uděláme rychle, bezbolestně, ale tak to prostě je. Nemůžeme jinak, KAMARÁDE, pochop to. Mrzí nás to, vždyť jde o tebe, našeho přítele. Teď si ještě objednáme další pivo, dneska to ještě nebude. Podivil jsem se nad jejich způsobem „žertování.“ Ale oni nežertovali, odpověděl mi kamarád zcela vážně. Nikdy o své víře nežertují. Nevěřil jsem mu.
Zážitek 4 – Francii jsem si zamiloval, jezdil jsem tam od sametové revoluce každý rok. Když jsem tam byl na delší dobu jako novinář na stáži v pařížských denících, chodil jsem na jídlo i do příměstských čtvrtí. Bylo tam citelně levněji než v centru a já moc peněz neměl. A také jsem v centru každý rok vystoupal na Eiffelovku, chodil po muzeích, posedával na schodech kostela Sacré-Coeur a dopřával si na Champs Elysées své „šokola šó,“ vynikající horkou čokoládu. Nemohl jsem si nevšimnout, že každým rokem Paříž citelně černala, v té okrajové čtvrti, kde jsem měl jednu oblíbenou čínskou restauraci, tam už jsem se po pár letech neodvážil. A nejsem zrovna strašpytel. A potom už ani na tu Eiffelovku, protože se kolem ní srocovaly africké gangy, rumunské zlodějské tlupy, apod. Viděl jsem imigranty, kteří byli schopni za pár metrů chůze přímo na chodník vytrousit všechno, co nepotřebovali. Kelímky, papíry, nedojedené hamburgery, cokoli. Nikdy do koše, i když před teroristickými atentáty byly v Paříži na každém rohu. V metru přeskakovali turnikety, nikdy nezaplatili. Ze zvědavosti jsem navštívil jeden improvizovaný imigrantský tábor v parku na předměstí. Neuvěřitelná špína, kadili přímo do oprýskaných lavorů. To byla ovšem ještě zlatá devadesátá léta. Tohle nedopadne dobře, říkal jsem si už tehdy každou další návštěvu. O žádném atentátu ještě v novinách nebylo ani slechu, ale o hořících automobilech na předměstích už ano. Přestal jsem do Francie úplně jezdit. Nemiluji tu zemi méně, abyste mi rozuměli.
Zážitek 5 – Moje dcera vyhrála s baletním souborem evropský pohár a kvalifikovala se tak na mistrovství světa – letos ho pořádají v Německu v Offenburgu. Když jsem se 12. března dozvěděl, kdy a kde baletní šampionát bude, hned jsem otevřel internetové stránky, abych pro nás zarezervoval v Offenburgu ubytování. Vloudila se ovšem chybička. Mám jako úvodní stránku nastavený jeden zpravodajský portál. Už jsem se chystal přepnout na vyhledávač ubytování, ale jedna z hlavních zpráv, které jsem jen přelízl očima, mě zaujala. Na první dobrou, jak se říká. V perexu toho článku totiž bylo slovo, které jsem se právě snažil naťukat do klávesnice. Offenburg. Déja vu? No nezačtěte se. Začetl jsem se. Psali tam, jak právě německá policie zmařila na poslední chvíli pokus o teroristický atentát s islamistickým pozadím – v Offenburgu. Tak právě tam povezu v červnu svou dceru a dva syny, kteří jí budou fandit. Nejedeme tam už jen soutěžit, jedeme tam „hrdě čelit“ strachu, jak mi poradili Hollande s Merkelovou. Držte mi palce.
Už vidím, jak nade mnou sluníčkáři a vítači kroutí soustrastně hlavou. Takové náhodné střípky, „účelově“ poskládané do vykonstruované litánie. Nemocný xenofobní chudák! Jenže všech těch pět zážitků je naprosto pravdivých. Mých osobních zážitků. A padesát dalších, kterými nechci unavovat. Tak jsem já xenofobní chudák nebo ne? Mám strach z neznámého? Ze známého? Mimochodem, víte, že jeden z brouků, kteří způsobují velké škody, se jmenuje bázlivec? Foto v ilustračním obrázku k tomuto článku. Jsem broukem nebo nasazuji brouky jiným do hlav?
Josef Prouza
Dámský přirození jako dopravní značka? V pohodě, voddělí to zrna vod plev
Tendle rok je v EU zaváděná nová dopravní značka s kosočtvercem. Začali s tím ve Francii. Tak buď jde o nechutný lobování Renaultu na francouzským ministerstvu dopravy nebo nám tadle značka má napovědět, pro koho je. Vyberte si.
Josef Prouza
Tak a dost kopání do vlády! Přichází soucit
Kdepak jemné okopávání kotníků! Vláda dostává rány zleva, zprava, pod pás, do slabin. Místo pochval a potlesku urážky, smích nebo rovnou výsměch. A tolik dobrého již vykonala, což vám tu hned předestřu. Sledujte!
Josef Prouza
O Zlatou mříž -vtipy do smutné doby
Vykročte do dalšího dne s úsměvem na tváři. Ale jestli vás rozesměje zrovna tohle, to tedy opravdu nevím. Ale doufám.
Josef Prouza
Z elektromobility je elektroMo… -by Dick
Děva Evropa se zamilovala do černého galána a teď se diví, že ji veze do pekla? Jak se mohlo stát, že evropským automotive obchází strašidlo demotivace a i nejvýznamnější automobilky stahují kalhoty, když brod je ještě daleko?
Josef Prouza
Experimentální dvojvideoblog Trizuljak-Prouza: Já jsem zapomněl
Občas na blogu idnes spojí své síly někteří blogeři. Většinou dvojblog. Tento příspěvek jde ještě za tuto hranici a vzniklo společné video, kde promlouvá excelentní fotograf a výtvarník M.Trizuljak a textem a zpěvem J.Prouza.
Josef Prouza
Naši rodiče nás schválně ohrožovali na životě i zdraví
Co já to měl za zploditele! Cynické, k našim křehkým životům lhostejné a bezohledné. Vystavovali nás nebezpečí, jak jen to šlo, hnali nás do náručí vrahů, prznitelů a jiných hrozeb. A bylo jim to fuk. Dnes je to jiné, ufff!
Josef Prouza
Vždycky jděte proti proudu – i když je to fuška
Já to dodržuju absolutně, jedině zády k masám, deru se jen proti davu, zásadně jinam, než zástupy. Občas to, pravda, ženu do extrému, ale nemůžu si pomoct. Každou chvíli sice trpím, ale pro přesvědčení se trpělo vždycky.
Josef Prouza
Povinností krásných žen je podělit se o svou krásu s co nejvyšším počtem mužů
Tohle řekl, tuším, kdysi Franta Ringo Čech. A jak znám Ringa, neměl na mysli fotku z dovolené na instagramu nahoře bez, ale „podělení“ se vším všudy. I vy můžete mít jakoukoli krásku, protože je tu nové hnutí No women unavailable.
Josef Prouza
Tak ale teda! Hranolky s kečupem za 259 Kč? Komu tady hrabe?
Zajeďte do Českýho Krumlova a dejte si do nosu. Peněženkou. Úplně prázdnou to prej moc nebolí. Když mi kamarádka sdělila, že na Lipně je k mání svíčková za 957 kaček, nevěřil jsem. Ale mail vod bráchy mě už totálně vochromil.
Josef Prouza
Něco ilustrovaného humoru do lustrovaného Mordoru
Aktuální vtípky na nekorektní témata. A neberme se vážně, protože kdo sám sebe si hluboce považuje a vnímá se přísně a vážně, jen nevidí, jak je směšný.
Josef Prouza
Dnešní mladý zkazily písňový texty
Přišel jsem na to, proč mladý jsou dneska tak přízemní, s primitivníma depkovejma názorama. Za to můžou dnešní písňový texty, soukaný do jejich hlav horem dolem. Psychologický poradny a psychiatrie praskaj ve švech.
Josef Prouza
Kvíz: jak znáte novotvary z poslední doby?
Kdekdo tuší, co znamenají nové výrazy jako „chcimír“, „dezolát“ nebo „kremlobot“. Ale tak snadné to nebude. Odlehčený kvíz pro znalce novotvarů z poslední doby. Rozumíte jim? Vyzkoušejte si vše v malém kvízu, který vás otestuje.
Josef Prouza
Jak mi lékařka z pobytu u moře udělala tábor hrůzy
Když tu kolega bloger Ravek líčil děs letošní dovolené v zahraničí, zvednul jsem hozenou rukavici a štafetu „je to šílený, ale aspoň zas bude o čem psát“ posílám dál. Pokud právě balíte na dovolenou (nedejbože do Itálie), nečtěte.
Josef Prouza
769 dotačních titulů a 769 korun důchodcům ve valorizaci
Sdělit občanům, obývajícím českou kotlinku, že jim musíme „udělat škodu ráznou, uřezat jim kapsu prázdnou“ dle dávné říkačky, je tabu. I když i prezident NKÚ M. Kala prohlásí, „že země zdegenerovala z tržní ekonomiky na dotační“.
Josef Prouza
Vtipy O Zlatou mříž - kudy premiér neprojel
Dnes se z nové hrsti fórků dozvíte, v jakém jazyce je třeba zveřejnit volební programy, kdo zvýšil poplatky na WC nebo na co je třeba dávat pozor při prohlídce Hradu. Také okusíte vzpomínky na budoucnost, co si špitají mladí, atd.
Josef Prouza
Běž domů, Ivane, čeká tě Michailidu, žena z lidu
Pirátský šéf Ivan Bartoš označil „jako zcela nevhodné“ účinkování Pirátky Michailidu na Dnech antikapitalismu marxistické Nadace Rosy Luxemburgové. Znamená to, že se v pirátské straně rozpadá významná frakce Společenstvo dredu?
Josef Prouza
Mladý vám nerozuměj? A jak s nima mluvíte?
„Ten náš mladej vůbec nerozumí, co mu řikám!“ rozčiloval se v tramvaji jeden postarší chlápek. Musel jsem se zasmát. Taky jsem míval občas pocit, že na potomky mluvím svahilsky. Ale to všechno po přečtení tohodle blogu bude jinak!
Josef Prouza
Zavržení, Pochyby, Tolerance, Respekt… a pátým jezdcem je Strach
Těchto pět pojmů má k sobě blíž, než by si možná někteří připustili, a hranice mezi nimi jsou překvapivě tenké. Možná i proto jsou tak lehkovážně zaměňovány, i když důsledky mohou být tragické. Čtyři nebo 5 jezdců z Apokalypsy?
Josef Prouza
Já rád Karla Třetího, to je něco lepšího…
... ušije mi šněrovačku ze samýho zlatýho. Mediální šněrovačku, samozřejmě. Kdo si na sobotu 6.5. nenaplánoval meditaci v poustevně, odstíněné od elektronického smogu, musí počítat s tím, že skončí v mediálním britském závalu.
Josef Prouza
O Zlatou mříž - jak se Horymír ocitl na demonstraci
V dnešní sérii obrázkových fórků se dozvíte, jak se vladyka Horymír ocitl na protivládní demonstraci, kdo škrtá v příjmech státního rozpočtu, proč nová grafika digitální kalkulačky odchodu do důchodu propadla, co je UPŠOUK atd.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 277
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3399x