Moc pěkný příběh, kterému naprosto věřím. Přesto se domnívám, že jste ho zde neměl zveřejňovat. Jednak se domnívám, že Vaši bývalí kolegové tanečníci (a zejména kolegyně tanečnice) už vědí, a druhak - co na to Vaše paní? Pro mě zůstane jedničkou příběh, jak jste na služební cestě kvůli zpoždění tančil v Paříži a byl zachycen v televizi. Čas od času si ho znovu s chutí přečtu.

A ještě jedna věc mě napadá - existují osudové lásky, které zůstanou osudovými i po svém naplnění? Ona se totiž osudovost v běžném denním provozu jaksi vytrácí. Přesto bych se upřímně rád o nějakém takovém případu dozvěděl.

Děkuji za obsáhlý příspěvek. Jestli nějakým bývalým tanečnicím něco dojde, možná ano (nechodil jsem nikdy s “Brigitou”), ale je to po těch desítkách let jedno. Vše se odehrálo velice dávno, byl jsem mladý a svobodný a moje žena dobře ví, že mou pravou a časem nezidealizovanou osudovou láskou je ona a nějaký (navíc čistě platonický) vztah z hluboké minulosti nic neohrožuje. Kdyby mi tyhle vzpomínky vyčetla, bylo by to stejné, jako bych jí já vyčetl nějakou dávnou studentskou lásku.

A vím, že existují i naplněné osudové lásky, kdy se ti dva vzali a žili šťastně až do smrti. Že se jejich ryzí vztah časem trochu obrousil a ztratil na bezhlavé vášni a naléhavosti, neznamená, že nebyl naplněn po okraj, s absolutní věrností a oddaností jeden druhému. Není těch příkladů mnoho, ale znám takové páry, dokonce takový, že paní, když jí její manžel zemřel v náruči na infarkt, do hodiny steskem zemřela také.

Josefe

Dovolila jsem si sdílet na svůj Fb

rozumím- veľmi

Mé Diany mi rozumějí

Pěkný příběh, moc pěkná melodie i text a krásná dívka ve videoklipu.

Děkuji, ta kráska ve videu je herečka Jennifer Connelyová, a záběry z filmů z 80.-90.let, kdy jí bylo podobně jako mé osudové lásce, ve dvou dokonce úplně stejně-19 let.

+. Za příběh i video. Obé vhodné možná i do scénáře filmu, či i seriáluSice již leccos bylo i na toto téma již zpravováno, jiní třeba, vč. mé maličkosti i cosi podobného zažili. Např. i setkání po sedmadvaceti letech, aby ani jednomu ani vzpomínky dodnes nezmizely, ba o sobě stále i věděli

P.S.: i přesonu sedmadvacetiletou ,,mezeru".

Díky, Viléme.

Josefe, kdyby to bylo v Česku, bude mít spoustu nových a spolehlivých přátel

Jestli myslíš na ty peníze, Jaromíre, tak určitě. Jen bych takové lidi nenazýval přáteli, ale třeba “přísavkami”. Konečně, určitě se najde dost lidí, pro které velkou a jedinou “osudovou” láskou jsou právě peníze. Ty je možné jen politovat.

Osudová láska je jen jedna v životě.

A to je velká pravda, Šárko. Snad jen s výjimkou, když se člověk zamiluje do identických jednovaječných dvojčat