Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Tak mně kluci z východu rozbili jen koš na prádlo a pak tvrdili, že to už bylo...;-O Nejhorší bylo to balení, všechny tašky už plné a ze skříní přitom nic neubylo. Po roce jsem našla mlíčka do kafe v moučkovém cukru. Po dvou letech rumunské magnetky v dóze na kafe.;-D

1 0
možnosti

Jó, Klárko, taky jsem měl často při vybalování pocit, že jsem při balení nebyl při smyslech. Ale za těch 20 stěhování už přece jen nějaké postupy (těžce získané praxí) mám vyladěné. Například lepím k sobě páskou “technologické celky”. Tedy přístroje s kabely, náhradními nebo výměnnými díly, návody na obsluhu, balíček kafe ke kávovaru, dokonce pytlíky do vysavače k vysavači. Až tedy na ten přívodní kabel od televize:-) A zvláštní, koš na prádlo mi kluci z východu zničili taky, naštípli. Nevíš, co mají Ukrajinci proti prádelním košům?

1 0
možnosti

Já se stěhovala 3x a jak se říká, 3x a dost. Stačilo.

Vyvolal jste ve mně úžasnou nostalgickou vzpomínku na Vidnavu, kam jsem jezdila jako malá holka do ozdravovny a v Husově ulici bydlel o něco starší mládenec, se kterým jsem si roky psala ... než všechno odvál čas do zapomnění. Jmenoval se Josef, stejně jako vy. :-)

1 0
možnosti

Tak to urcite nebyl nas Josef, ten by si s vami roky nepsal ;-D

0 0
možnosti

Jak se clovek stehuje z bytu do bytu, je to jeste v pohode, Josefe, horsi to je, kdyz se stehuje z garsonky do seniorboxu. Ja mam za sebou prozatim asi osmismenu a muzu ti rict, ze pri stehovani jsem spolehlivejsi nez Fazekašovi; doktor Radosta by ze me mel fakt radost! Kdykoliv me zena vyhodi (muj osobni rekord je mesic a pul), sbalim si bez problemu sve dve a pul igelitky a jdu. Jsem proste rychla spojka a nemusim aspon platit pokuty jako Jechova a spol. ;-DR^

1 0
možnosti

To je, Michale, jako to latinské Omnia mea mecum porto. Při stěhování si i já často uvědomím, jaké zbytečnosti člověk často vláčí sebou a jakými iluzemi, jak jsou pro jeho existenci důležité, občas žije. Na to je “stěhovací inventura” dobrá. A hlavně, když někam přicházíš, neměl bys zároveň hned přemýšlet, jak odejdeš. Protože jednou zažiješ pocit “odsud už nikdy neodejdu”. Myslím, že zkráceně se tomu říká láska.

0 0
možnosti
Foto

Velice tomu blogu rozumím,Josefe.R^

Někdy Ti povyprávím náš příběh.

Momentálně jsme se nastěhovali do baráku ke tchyni a za rok se budeme NAPOSLEDY stěhovat do nového domu.:-)

0 0
možnosti

Už se na tvůj příběh těším. A víš, že jsem si už u tří bydlišť říkal, tak odsud už mě vynesou jen nohama napřed? No jo, člověk míní... A to nové bydlení ti moc přeju, jak víš. Já si ten sen splnil a je to moc fajn. Odsud už mě vynesou...

1 0
možnosti

Josefe, ty vlastně takový českoběžník!:-))) Mě by tedy trefila Pepka...tolikrát se stěhovat. Je to balení děsnej vopruz:-)

Ten hudební počin, stejně jako doprovodné obrázky, se mi líbí. A moc pěkně nahrané.

1 0
možnosti

No lépe...ty jsi...

0 0
možnosti
Foto

J13a24n 76O11t43r81u26b23a

24. 11. 2020 12:08

Tak jsem si to právě kvůli vašemu blogu spočítal. Stěhoval jsem se jen desetkrát. V rámci jednoho okresního města. Jo, ženské.

1 0
možnosti

Když v rámci okresního města, tak to je na obejití všech bydlišť brnkačka. Zaujala mě však poznámka “Jo, ženské”. To vám vždycky partnerky z bytu vyndaly perka nebo jste byl dokonce devětkrát ženat?!:-)

0 0
možnosti

Stěhování jste popsal dokonale, ještě teď slzím smíchy. Znám to dobře, i když jen 8x. Jinak se nic neliší. Věci se zvcrkly na třetinu, z toho půlka je ve sklepě. Příbory jsem tedy nenašla nikdy a ani jednu poklici na hrnce, zato mám složenky dědečka od roku 1960. ;-D

4 0
možnosti

Mí stěhovaví ptáci mi rozumějí! Děkuji za líčení, poznávám v něm leccos.

1 0
možnosti

Je mi to povědomé, jen nevím, proč se pořád stěhuju, když moji rodiče byli velmi usedlí. Kam sedli, tam byli aspoň pár dekád. Taky jsem odešel od manželky jen s pár krámy, které se daly odvézt osobním autem a na zádech. Dnes mám 20 krabic věcí, nechal jsem je zabalené - stěhuje se jen se stěhováky, od té doby, co mám nábytek. Dřív mě stěhovali synové a někdo s dodávkou. Taky někdy závidím těm, co se někde usadili - ale musí to být nuda ne?

1 0
možnosti

Co naši rodiče, ale ti naši pra, pra, tam se vůbec kotvy nezvedaly celá staletí. Má jihočeská větev sedláků seděla na Strakonicku od 17. století. Zjistil to bratr, co vystopoval v třeboňském archivu (zachovalý, nikdy nevyhořel a digitalizuje se) předky až do pobělohorské doby. Před rok 1620, kdy začínaly na farách evidence sňatků, se dopátrají jen šlechtici. Stěhovat se nemohli, byli nevolníci. Jen se souhlasem pánů. Z početných potomků nejstarší syn dědil dům a políčko, další syn se stal vojákem, jiný knězem, dívky někam do služby za děvečky, občas jeptiška. Moc se naši pradědové do světa nepodívali, snad jen ti vojáci.

1 0
možnosti

Stěhovali jsme se několikrát,naposledy jsem se stěhovala právě proti, aby na mě vzpomínky nejukaly, do prázdného bytů kam jsem si koupila všechno nové. Vím, že už se nikdy do časů krásných vzpomínek nikdy nemůžu vrátit, proto už ta místa nechci navštěvovat, zůstaly tam jen naše, nebo moje stopy a ty nejsou vidět.

1 0
možnosti

Taky mě dlouho stopy předků netankovaly, ale čím jsem starší, tím víc mě to “ke kořenům” táhne. A s tím nákupem všeho nového do prázdného bytu vám můžu jen závidět. Vyhodit nebo prodat starožitný set nábytku Goerster z mahagonu a leštěného dubu po mamince jsem prostě nemohl. Až při posledním stěhování na jaře jsem ho konečně vnutil synovi, což už bude čtvrtá generace v rodině.

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS