Tahle pohádka vydrží na dlouho. Budu ji muset přečíst ještě jednou, soustředila jsem se tolik na jazyk, až jsem na konci nevěděla, čím jsem na začátku vlastně začala. Rozhodně si ji čtenář užije.

Děkuji. Opravdu to není úplně na letmé přelousknutí, ale jazykoví fajnšmekři si snad pochutnají.

No sláva, konečně pořádnej blog, kterej se nedá číst rychleji než skripta z algebraické geometrie! A aby tento Majstrštyk hanácko-chodského Tolkiena jen tak snadno nezapadl do temnot, dovolím si jeho abstrakt přeložit do jazyka svého kmene.

+++++++++

DEFINICE: Dřevěná konstrukce K tvořená dvěma rovnoběžnými nosníky N1 a N2 a rozkládající se na rovnoměrně přímočaře rozloženém lešení L se nazývá "žilotýna" jestliže se souřadnice nosníků N1 a N2 transformují jako kontravariantní tenzor 1. řádu a jestliže akce grupy záseků na množině lidských krků vede ke ztrátě topologické souvislosti.

LEMMA: Mějme dvě osoby ženského pohlaví, B a H, jejichž kuchařské schopnosti splňují nerovnici k(B)>k(H). Pak pravděpodobnosti jejich nalezení kvalifikovaného manžela splňují stejnou nerovnost, tedy P(B)>P(H).

THEOREM: Nechť K je libovolný obor integrity, ve kterém nejsou netriviální dělitelé nuly, N je počet jeho prvků a ε>0 kladné číslo. Potom existuje pozitivně definitní matice A dimenze NxN taková, že aplikace kouzelného lektvaru po dobu ε vede ke zvýšení rozložení blaha na oboru K o hodnotu Ax, kde x je jednotkový vektor štěstí.

Za tenhle oborově mezivědní převodník velký dík, i když mimoděk ukazuje na fakt, že mezikmenová komunikace je předem ztracena v překladu, někdy i s překladatelem, občas i se ztrátou topologické souvislosti. Jen matematik dosahuje úrovně Boha, protože v žádné jiné vědě se nikdo neodváží pronést tak suverénně ono pověstné “nechť je...”, v podstatě synonymum božího “budiž...” Z těchto zdánlivě entropických tezí plyne ovšem silný postulát: Řeháček je bůh. Řád hanácko-chodského Tolkiena připínám na hruď s hrdostí hned vedle Řádu bílého lva salónů.

José můj oblíbený, to je blog určený mužům, že? Protože která bába má něco takového čas číst.

Tedy rebu mám v mrazéku.

Tím naznačuji, že jsem asi ve čtvrtině textu. Ano, muselo to dát fušku. Ale o vánocích čas bude na dočtení.

Tak hezké vánoce!:-)

No jo, je to hračkářská slovní houština, Marie, jen muži na to mají hromady času, flákači vánoční, netáhla neuklízecí, nepečící, jen kynoucí. Tak ať ti u toho louskání poudáčky z bůhvíkama ryba nezčerná na pánvi, salát se nezdrcne a vánočka nezašmodrchá. Pohodyplné až myšlenkově usebrané vánoce přeju, Marie.

Přiznám se, že najednou to nedám, ani náhodou. To si budu muset nadávkovat na víc dní.

Ale vánoce jsou dlouhé, předlouhé, Šárko, tak nespěchej, já při psaní téhle pohádky taky nespěchal, každé slovo přebíral, nářeční lahůdky z několika oblastí vysbíral, archaismy oživoval, staré germanismy, do češtiny kdysi hojně vplétané, potěžkával, novotvary vymýšlel a hnětl do nápověd, aby jen tak zlehýnka cosi připomínaly. Vím, že tuhle hru málokdo ocení, i když s tím bylo práce kopec. A kdo nemá chuť na luštění téhle slovní taškařice, taky dobře. Z pohádek se nestřílí, a když, tak švidravými bambitkami, žaludy ládovanými. Vždyť jsou vánoce. A díky za opět příjemný sraz u stolku blogerského, bylo to prima.

Josifko,

ja letos bodo met strasny Vanoce, protoze si nemozo dat ani deci romo, ale toz tobe prejo cas primo pohadkove a davam karmo :-)

I já tobě, Michale, přeju pohádkové vánoce, a že si nedáš ani deci rumu, to je přece dobrá zpráva, ne? Ať už je to dobrovolně nebo ne. Vždycky když se z blogu na delší čas vytratíš, trochu trnu, přiznám se. Vlastně hodně trnu. Tak tahle zpráva od tebe mě moc těší. Všechno dobré a v příštím roce jen to lepší až nejlepší přeju.

Geniální!

Jsem moc rád, že tuhle hříčku nářeční-nenářeční někdo ocení, tak tedy ať se vám o vánocích a v novém roce, milý pane Široký, daří, na co sáhnete, i bez čarodujného bejlí a bábrle Sákryšky.