Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Dovolila jsem si sdílet.

1 0
možnosti

Připojím drobný zážitek: vzal jsem si jednou v práci dovolenou kvůli nějakému bočnímu kšeftíku, vše řádně nahlásil v práci i doma. Jenže doma to nějak uniklo druhým uchem a manželka se rozhodla mi (kvůli nějaké ptákovině) zavolat do práce. Vzal to kolega, takový poctivý, zoufale upřímný blbec a když si to v sekundě spojil - já dovolená, manželka nic neví, napadlo ho to nejlogičtější, a v hrůze, že na mě něco prozradí, začal koktat, že ani neví, jestli jsem přišel do práce. Manželka obratem vytočila můj mobil a pozdravila mě slovy "Nazdar ty k .. r .. níku." Žádná tragédie z toho nakonec nebyla, vzpomněla si, že jsem jí to říkal, jen jsme se dobře pobavili na účet mého kolegy.

1 0
možnosti

Věřím tomu do puntíku...protože Josef:-D

A protože se NIC nedalo dělat, tak musím zkonstatovat, že jsi byl (a asi zůstal) úplně normální chlap:-)))

2 0
možnosti

Zůstat v dnešní době normálním chlapem je čím dál větší makačka. Snažím se, ale zároveň vůbec nevím, co pojem”normální chlap” dneska vlastně u žen znamená. Tuším jen, že něco úplně jiného než za mého mládí. Ale jak se dotahovat na ideál, když vůbec nevím, jak ten ideál vypadá!

0 0
možnosti

Mozna by nebylo uplne od veci, Josefe, poridit si takoveho toho umeleho dvojnika ala inspektor Trachta z filmu Rozpusteny a vypusteny a az zase priste nekam zaletite, vytahnete ho ze skrine a posadte ho k PC. Pokud jste zenaty dele jak 5 let, manzelka urcite nic nepozna ;-D R^

4 0
možnosti

V dnešní době stačí rok.

2 0
možnosti

Přidám jednu historku pro její pobavení, ač se nestala mně a bývá často dávána k lepšímu jako vtip. Manželé žijící v přízemním bytě u tramvajové trati si pořídili novou skříň s efektními skleněnými policemi. Bohužel kdykoli projela tramvaj, poličky vyskakovaly a hrozilo, že se rozbijí. Zavolali proto nějakého opraváře, aby zjistil, co a jak. Přišel, když byla doma sama paní domu, prohlédl si závadu a pravil, že to doopravdy nikdy v životě neviděl. Pak pronesl osudovou větu: "Paní, zavřete mě v té skříni, já počkám, až pojede tramvaj a uvidím, kde je chyba." Sotva za ním zapadly dveře, dorazil domů - nečekaně - manžel. Překvapená choť asi neodpověděla podle jeho představ, proto neomylně zamířil ke skříni, u níž se klepala. Otevřel a zařval na nebohého pracujícího: "Co tu děláš, chlíváku?" A on po pravdě řekl: "Vím, že to bude vypadat divně až nesmyslně, ale opravdu tu čekám na tramvaj."

4 0
možnosti

Pobavila jsem se, ale nemám žádný zážitek "to nevysvětlíš".

Zřejmě Bohu dík :)))

2 0
možnosti

A pak jsou zážitky jiné, typu: to vysvětlíš, ale nechceš nic vysvětlovat. A tady už bys, Jano, nějaký zážitek vyškrábla, ne?

1 0
možnosti

Přečtel, pobavil se, okarmoval, ale je si jist, že by se mu to nestalo...

Neumím si představit ani v nejdivočejším snu, že bych své paní nedal vědět, že jsem se seknul v Paříži. Byla by první, kdo by to věděl. I dnes, kdy jsme spolu. Takže buď jsem já nesamostatný, nebo vaše tehdejší manželství bylo chladnější už před tou služebkou.

1 0
možnosti

Je to příběh z poloviny 90.let, kdy telefonování z mobilu v zahraničí nebylo možné a to hotelové stálo hodně peněz, které bylo nutné složitě separovat z hotelového firemního účtu. Dnes už je to samozřejmě jinak. Ale s chladnějším manželstvím máte pravdu.

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS