Hele, diskuze dostala umělé dýchání!:-))

Tak to byla dovolená ve smyslu "politické" školení otcovstva:-D

Jo, rodič puberťáka, pardón, teenagera, ten tvrdý chleba má.

Musí se hóóódně učit.

Ale je to hezké období, že?

A jediná dcera! Tedy poklad...

Tedy poklad... Asi to přes mé “chlapácké” komentáře přeci jen prosvítá, že svou dceru moc miluju. Víte, Marie, po třech klukách se na závěr dočkat dcery, to je něco jako po třech svítáních na východě zažít ještě jedno svítání na západě.

Josefe, každý to štěstí nemá. Můj táta, velmi toužící po synovi, to po třech dcerách vzdal. Každé oslavy ve famílii absolvoval v tomto složení: manželka, tři dcery, tchýně, a teta.

A ten statečný muž nesl svůj osud statečně:-))) My dva jsme si moc rozuměli...moc mi chybí.

U nás to bylo přesně opačně. Byli jsme tři kluci, takže máma měla čtyři chlapy v chalupě. Já jako nejmladší jsem už konečně měl být ta vysněná Helenka. A zas nic. Matka, obklíčená mužským živlem, to ale nesla statečně. Když pekla, tak rovnou čtyři obří štrůdly, a stejně ani jeden nestačil vychladnout. A jídlo skoro v prádelních hrncích. U řezníka skupovala celé háky masa a u pekaře celé plechy pečiva. A látala takové hory jejími raubíři rozedraných ponožek, tepláků a punčocháčů, že darmo mluvit. Moc na ni vzpomínám, a čím jsem starší, tím víc.

Tedy vařím ráda, ale mít doma "závodku", a zadělávat knedlíky v rokli, to by bylo nad moje síly!

Vaše maminka zasloužila metál!

Ale jinak...klucí jsou fajn.

(ještě, že nejste Helenka - viz kniha:-D)

Zadělávat knedlíky v rokli... Vy máte, Marie, básnická přirovnání! Víte, mého otce bylo lehké bezmezně milovat, byl můj mužský vzor, pan profesor ovládající deset světových jazyků, s černým plnovousem jako deka, moudrý a laskavý skoro jako starozákonní prorok. U matky to bylo trochu těžší, rodinný fullservice děti moc nevnímají, naopak řezání mého nejstaršího bratra vařečkou za to, že “jen” s partou vykradl kostelní kasičku, to jsme vnímali moc dobře. To až teď si matky vážím, dokonce o fous víc než otce, jako toho rodinného tahouna a nekonečně trpělivého pracanta s její všeobjímající láskou a popotahuju u jejího a otcova hrobu. To si člověk uvědomí až se svými dětmi.

Ono toho člověku s věkem dochází víc. Měla jsem blíž k otci, byl to velmi inteligentní, a hlavně přívětivý, vlídný člověk, který i přes své pracovní vytížení byl ochotný, každému kdo se na něj obrátil, pomoc. Rozhodně netrpěl nadutostí z funkce, kterou zastával.

Všechno co vím, znám od něj. Měl výborný přehled.

Matka byla pracovitá, ale s tou vařečkou nás honila víc, než bylo zdrávo. Trochu nervák...

Proč matky nepoužívaly místo vařečky třeba prachový smetáček. Taky to byl jejich pracovní nástroj, ne?

No...protože ten by nedělal hrůzu rámusovou! Měla vařečky mezi poklicema, a schválně tam hrabala, aby nás poděsila:-)

Anebo se po dvou dcerách dočkat syna... to je také adrenalin.