Dalí byl velký obdivovatel a podporovatel politiky generála Franca a osobně mu děkoval, jak zatočil s levičáky... Co na to Msgr. Tomáš Halík?

Nejen Franca, dokonce svého času i Hitlera, což mu právě surrealisté vyčítali a proto ho vyloučili ze svého středu. I když Dalí si dobře uvědomoval, jak by s ním Hitler jako s dekadentním umělcem zatočil, protože viděl, co se dělo s avantgardními umělci v té době v Německu.

Josefe, toto je brilantní "dílko". Po roce 1989 se fakt Halík převtělil. Ta změna se nedala přehlédnout.

A jestli si myslí, že "Bůh je velkorysý, a má velký smysl pro humor", tak to je přesně to, co on postrádá.

Zato je ze sebe zcela, jak to jen napsat:-D ...to...no, paf!

Ty "paralely" těch dvou jste vystihl bravurně, a zábavně tak, jak to umíte.

p.s. písnička Kamarádi od J.Suchého, je moje velmi oblíbená.

K blogu se vrátím později. Jen, co mi čas dovolí.

.....Podal jste to vyčerpávajícím způsobem. Rozšířil jste moje kulturní obzory, budiž Vám za to velký dík!

Jsem už takový obzorový kulturista

Pane Prouzo, jaký je smysl a cíl této dehonestace? Zatím jsem četl dehonestace jen z ruky těch, kteří Tomáši Halíkovi nesahali ani po kotníky. Proto se ptám po smyslu Vaší dehonestace. Čeho se bojíte? V čem Vám překáží?

Pokud opustím odlehčený "reinkarnační" tón, na panu Halíkovi mi vadí některé jeho postoje, v článku mnou "dehonestované". Jsem například velkým zastáncem humoru a satiry, a to i v její nejostřejší podobě. Je suis Charlie, pan Halík rozhodně ne. Omezování a vykazování satiry do mezí neškodné bezzubé "komunální satiry", jen aby se "citlivé" duše necítily dotčeny a pohoršeny a nezačaly kvůli tomu "oprávněně" vraždit, to je podle mne jen signál nastupující totality, která skončí na poli humoru i zákazem vtipů o blondýnkách a policajtech. I proto jsem zvolil tuto satirickou formu, kterou můžete považovat za urážlivou. Já ne, koneckonců je to přeci jen, i když drsná, jen legrace. Dále se například vůbec nedomnívám, že dnešní konflikty s náboženským podtextem, především politickým islámem, lze vyřešit nějakou společnou meditací nebo omýváním nohou jinověrců. To je podle mne zcela pomýlená vize. Ano, je nutné hledat alespoň minimální shodné rysy a zájmy a na nich budovat jakýsi opatrný pakt o neútočení, snažit se o dialog, ale představa, že si třeba někdy Palestinci s Židy padnou na hranici pásma Gazy do náruče, je jen a jen přání otcem myšlenky. Nikdy se to nestane, i po desítkách let pokusů o smíření jsou výsledky nulové. Pokud cílem jedné strany bude smetení druhé strany do moře, tak se nikdo nepohne ani o píď. A také mi vadí i některé osobní rysy pana Halíka, především vycítitelné pohrdání "prostými" lidmi (jako v jeho vyjádření o brexitu), neúcta k hlasu většiny, apod. To také nesvědčí o pokoře. A to je vše.

Dalí nebo Halík? Dalík!

Balík!:-))

Jeden z výroku pana Halíka zněl, že menšina má vždy pravdu. Nevím jakými cestami myšlení k této zajímavé konstrukci dospěl, snad se to někdy dozvím a následně třeba i přehodnotím mé stávající stanovisko. Většina společnosti rozhoduje moudřeji než jakkoliv skvěle vybavená menšina proto, že se ve většinovém rozhodnutí vyváží egoismus s idealismem, pragmatismus s vizionářstvím, naivita s cynismem a hloupost s přemoudřelostí. V úsudku většiny se rozplynou intriky skrytých nepřátel, fanatismus aktivistů, zaslepenost čísly posedlých technokratů, bezmezná hrabivost bohatých a pasivita těch, kteří se nejraději jenom baví. To je tajemství moudrosti většiny a hlavní přednost demokracie.(toto není z mé hlavy, ale převzal jsem to a podepisuji to).Karma autorovi za článek.

Ano, pan Halík skutečně prohlásil, že menšina má vždy pravdu. I zde je však vysvětlení s pomocí dalíovské reinkarnace prosté. Salvador Dalí, i když jeho obrazy jsou prosyceny erotikou a sexuálními symboly, považoval své vlastní pohlaví za nepatrné. Jak jinak by se tedy prosadil v lese dominantních ohanbí, než tímto postulátem o menšině. Jinými slovy, tvrzení, že menšina má vždy pravdu, je vlastně jen obměnou starého moudra, že i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo.