Kdo je dneska nejšťastnější? My, důchodci!

Sedím takhle ve svým baráčku, v beranici a kožichu, protože mi právě došlo dříví do kamen, co jsem je přitáh ze smeťáku, abych svý starý kosti trochu vohřál. Koukám na zahradu na hrobeček, kde mám pochovanej elektroměr.

Pietně, krabici vod bot jsem mu vystlal nezaplacenejma fakturama ČEZu, aby se mu hezky spalo navěky. Kamarádi z naší vosady Potlach mu dokonce zapěli Svěrákovu-Uhlířovu píseň na poslední cestu: Byl to ten slavný den, kdy nám byl odstřižen ééélektrický proud,… A chytla mě strašná chandra, jak taky jinak ve tmě jako v pytli. Poslední svíčku, který taky svinsky zdražily, stejně jako petrolej, si šetřim, až budu hledat brejle.

Musim špórovat světlo i nervy. Při poslední návštěvě supermárketu mě z cen chytla taková klepatůra, že jsem se sotva dovlek domu. Jen pecínek chleba, a kus tý flákoty jsem chtěl. Kupuju jen hodně tučný vodřezky z nucenýho výseku, co se zase vobjevily, když evropský hujeři vymlátily skoro všechny prdlavý krávy. Volej nebo máslo už dávno nekupuju, s cenama se úplně protrhli, tak abych moh grilovat maso rovnou na plotně bez tuku. Chleba za 2 450 kaček jsem ale koupit musel. Jenže než jsem došel k pokladně, zdražil ten pecen vo dvě stovky. Vyvedla mě vochranka, tak jsem na tu pokladní řval. Vochranky maj teď všechny krámy posílený, lidi rabujou jak smyslu zbavený. Tudle chytli jednoho zloděje s dvaceti vejcema v kapse kabátu. A to byl bejvalej šéf pekárny na plyn, co nám už dva roky bivakuje v místním lesoparku v zemljance.

Musel jsem se doma vopláchnout ve džberu ze studně, vodu z obecního vodovodu už taky dávno nemám, i když tu zdražili jen vo 500 %. Ale do baráku bych jí stejně nedostal, zamrzla by, když tam mám věčně mínus pět. U toho šplouchání mě ale nachytala vobecní lítačka. A bylo zle. Studně, i když tu mou kopal eště můj dědek, byly totiž vyhláškou EU převedený do vobecního fondu UHOZENO (Udržitelné HOspodaření dle ZElených NOrem). Prostě mi studnu znárodnili. Když mi to voznamovali, byl jsem jak ve 30 případech majora Zemana toho večera poněkud neklidný... Ale sekeru jsem na ně nevytáh. To až na souseda Konopáska. Vyhlíd jsem si na svý zahradě soušku, že si jí porazim a drobet se doma vohřeju, ale ten parchant mi přelez plot a byl tam dřív. Majznul jsem ho sekerou, jen topůrkem, nejsem žádnej vrah, že jo, a lehnul jak popel. Si to příště rozmyslí.  Vůbec teď musim bejt bdělej, každou chvíli by mi někdo krad hrušky nebo jabka. Střílim po těch zoufalcích nasolenejma brokama. Přitom je ovoce a ředkvičky ze skleníku to jediný, co můžu nabídnout ve směnnym vobchodu, a ten teď jenom kvete. Tuhle jsem vyveksloval kilo jablek za holicí strojek. A za tři hrušky mi Pagáčová poskytla takový sexuální služby, že se mi rolovaly ponožky.

Jen jednoho politologa jsem nechal, ať si dvě jabka narve zadáčo. Na kost vyhublej, bylo mi ho líto. Prej dělal eště před rokem předsedu vlády. Jenže pak na demonstraci na Staromáku radostně voznámil, že stát sice zbankrotoval, ale von nenechá nikoho plošně padnout, prej jen selektivně. Jenže tam asi byli jen ty selektivně padlí, tak ho štvali ulicema jak jelena, zachránil se až na německý ambasádě, mohutně vopevněný bundeswehrem. Vod tý doby máme úřednickou vládu, vede jí ňákej generál Pavel, co neuspěl v prezidentský volbě. Kdo uspěl, se mě radši neptejte. Jezdí zásadně v tanku, prej si ho i sám řídí. Vlastně to je trochu junta, ale na zdivočelý bezdomovce, kterejch sou teď v ulicích hromady, se musí zvostra. Strakovka je vobložená pytlema s kulometnejma hnízdama a všechno zaminovaný až na Malou Stranu.

Jinak na tu vodu jsem při každym čerpání ze studně musel na úřad pro povolenku. Kašíroval jsem si kvůli tomu popraskaný rty, aby mi aspoň dva litry milostivě přiklepli. Stejně samozřejmě tajně zalejvám skleník, ale musim ve tři ráno, aby mě nenačapali. Todle jsem, eště rozčilenej z krámu, ale nevychytal. Pokuta jak blázen. A příště prej už vězení pro plejtvače. Což je postrach, ze sousedů tam už snad byli všichni. Plejtvání se teď strašně pronásleduje. Doplejtvali jsme se až do hladomoru. Bláhu, kterej má kvůli přístrojům, bez kterejch už se nehne z domu, povolenej vodběr elektriky za regulovaný ceny, načapali, že si přitápěl elektrickym vařičem. A přitom byly mrazy jen mínus dvacet. Taková drzost. Byl v Plejtváku, jak se tomu vězení řiká, coby dup. Huptychová, který před krámem vyklouzla lahvička s řepkovym volejem a rozbila se (přešlo se zpátky na skleněný vratný lahve), taky. Málka nachytali, jak pije vodu umělohmotnym brčkem. Ten dostal dva roky. Ale většina tam byla za neplacení emisních povolenek. Ty se nově zavedly na hlavu, protože největší emisní vypouštěč je samozřejmě člověk. Že na to nepřišli dřív.

Elektroauto jsem si teda nekoupil, mýho benzíňáčka mám na špalkách. Von by eště jezdil, ale jak vláda zjistila, že lidi nekupujou elektroauta, tak cenově vyrovnali elektrický sršně s nafťákama jednoduchym vopatřenim. Zrušili benzínový pumpy. Ne všechny, to by bylo nelidský. Ale nejbližší teď je v Košicích. A jeďte tankovat do Košic, to se prohnete jak gymnastka na hrazdě a najednou se vám bude zdát elektrovozítko směšně levný a povalíte na nákup. A jak bych vůbec to nový přibližovadlo dobíjel? Liščim vohonem? Kilák by mě vyšel na půlku důchodu. Začínaj cenově na deseti miliónech.

Kdybysem neměl zděděnej baráček, už bych byl pod mostem. Ale i tam už je našlapáno, bydlej tam mladý, co střechu nad hlavou neměli a už nikdy mít nebudou. Eště v minulý vládě hnutí STAN prosadilo program Mám malý stan. Taky se tomu zákonu říkalo Nomen omen. Na Letný vzniklo obří stanový městečko a spousta mladejch tam našla královský bydlení. V zimě to tam ale bylo krutý, a když ilegálně vykáceli celou Stromovku, aby se u vohňů drobet vohřáli, zas to městečko zrušili.  

Dneska si pošmáknu, upeču si votrubový placky, zasypaný kořínkama, co si nakopu na zahradě. Já je používám i jako nudle do polívky z jehličí. Jednou mě honila mlsná a sežral jsem si půlku trávníku. Pak jsem měl špatný svědomí. Děti v Africe nemaj co jíst a já se tady cpu jak nezavřenej. A k tomu si udělám kopřivovej salát, nasekaný kopřivy si zakápnu troškou slaný vody, aby to líp jelo. Už teď se volizuju.

A pak jsem se probudil.

Zpocenej jak myš. No to teda byl katastrofickej sen! Protože byla noc, hned jsem si rozsvítil, samozřejmě tu jednu jedinou úspornou žárovku, co používám vod tý doby, co mi ČEZ zvednul zálohy na elektriku na deset tisíc měsíčně. Místnost se zalila světlem, hele, mě to rozbrečelo štěstim. Mazal jsem na nákup. A jako bysem vlez do ráje. Máslo, já mám rád to se solí, jen za 89,90, mouka nahoře jen o 70 %, mý voblíbený mandarinky jen vo 100 % vejš, balíček mýho milovanýho kafe se ze dne na den zved cenově jen vo stovku… Prostě nádhera. A úplně rozzářenej jsem se vrátil vod holiče. Nechal jsem se v nákupáku vostříhat (bez mytí a vonění) za pouhejch 600 kaček, před rokem to teda bylo za 110, ale pořád paráda, né? Prej drahota, cha chá. Jako dítě mě sice střihali za jednu korunu, ale bylo to mučení na tý votočný židli, holič mě bral strojkem, strojek mu vobčas ujel až jsem byl vylepanej jak trestanec. Jak psal Kainar: Stříhali dohola malýho chlapečka, kadeře padaly k zemi a zmíraly. To už bych teda nechtěl, aby se vracelo. Nebudu tady fňukat, že pivo za mýho mládí bylo levný a z vojenský reluty na měsíc jsem si těch piv moh dát 470. Taky jsem byl celou vojnu nacamranej. Dneska si z průměrnýho důchodu můžu dát jen 358 piv. To by se mnou stejně seklo do penálu, takže jedině dobře. Doma jsem mrknul na net. Předsedou vlády pořád Fiala, to mi spad kámen ze srdce, až to bouchlo. A v mym snu mi chodil na jabka.

 Ale já vim, co je za tim. Notorický strašiči, kverulanti, remcalové, nespokojenci, brblalové. Jsou toho plný média, samý bububu. Člověk tim nasákne a pak má z toho noční můry a horrorový sny. Ježiš, jak já jsem šťastnej, že to byl jen sen, že dnešní doba je tak úžasná, levná, bezpečná, přetejkající prosperitou a šťastnou budoucností a nic z toho mýho snu není pravda. Třeba jsem se byl podívat, kolik teď stojí nový malinkatý auto stejný značky, co už mi doma hodně rezne. Už ho maj samozřejmě jen v elektrický verzi, to chápu, já tu elektromobilizaci naprosto schvaluju. Ale hodně příjemně mě překvapilo, že stojí jen čtyřnásobek toho mýho a když si nekoupim vůbec nic, ani jídlo, ani léky, a celej průměrnej českej důchod (slibujou, že na konci r.2022 snad 18 000 – nádhera!) kompletně uspořim, tak mám to malý elektroautíčko za 6 let doma. Snad mi v tý době doktor neveme řidičák kvůli vetchozrakosti. A pak že to nejde! A vůbec, já jsem to pochopil jako jasnej signál, že si důchodci nemaj co kupovat nový auta a maj chodit na dlouhý procházky do krámu a k doktorovi pěšourem. Konečně si ta pupkatá česká populace drobet zasportuje. Jak to budou dělat v zapadlejch vesnicích, teda nevim, ale my jsme ta generace, která tudle planetu zasvinila, tak ty ekologický vopatření konečně dopadnou na pravý viníky. Pokání, to by měl dneska mít každej senior jak svatej vobrázek na zdi. Šetřit a eště se vobčas sešvihat důtkama, kam jsme ten svět dopytlíkovali.

Abych to shrnul: Dík za tuhle perfektní vládu, mlékem slibů a strdím signálů oplývající. A za ty předchozí jakbysmet. Za všechny moudrý hlavy v Evropský unii, co nás vedou k prosperitě. Protože prosperita je jako ty emise. Teprv až bude nulová, budem šťastný.  A budem se mít jak ve Švajcu. A já to Český Švýcarsko tady chci. No to asi nebyl dobrej příklad, když nám teď lehlo popelem. Ale stejně, bejt dneska v Česku důchodcem je fakt nekonečná pohoda. A já si toho vážim. Jestli mi to nevěříte, tak jste jen ubulený kňouralové a měli byste se nad sebou fakt hluboce zamyslet.