Emoce na mě hrnou bagrem, až se někdy dusim, jak dojemný a přesvědčivý to je. Všichni se tak poctivě milujou a jsou zaláskovaný až na půdu! A do toho ty panorámata, exotický destinace, bazény a vířivky. A mladý to tam rozjížděj na plný pecky a jsou úžasně vystajlovaný a strašně chytrý a vtipný, někdy se fakt válim smíchy. Já dlouho netušil, proč si modelky berou jen fotbalisty a hokejisty, ale teď už dík Love Islandu vim. To je u těch kluků prostě koncert hlubokejch filozofickejch úvah, a u holek? To je jedna Marie Curíí (nebo Kykyríí? -už nevim, jak se to píše) vedle druhý. Tady je svět ještě v pořádku. A k tomu stíhaj se dvacetkrát za den přelíčit a převlíct z jedněch titěrnejch plavek do eště titěrnějších, všechny o tři čísla menší a vykrojený jak koláčky z lineckýho těsta opálených těl.
A ty hry, co tam hrajou! Jak dybych sledoval sezení Sigmunda Freuda s Berthou Pappenheimovou, který Bertha sama voznačovala jako léčbu mluvením nebo vymetání komína. Tak to sedí, tudle v Love Islandu mluvili a vymetali komíny třeba hrou, kde vždycky jeden pár v těch minimalistickejch mikroplavečkách dycky předvádí nějakou erotickou pozici z Kámasútry a vostatní hádaj, jestli je to šedesátdevítka nebo klasickej misionář. Bylo to za prvý pekelně těžký a za druhý – u pozice, kdy kluk drží vestoje holku nohama vzhůru a voba maj pohlaví v těch mikroskopickejch tangách toho druhýho u nosu, jsem nevěděl. A voni jo. Úplně mě to dostalo, jak jsou všichni vzdělaný.
U Svatby na první pohled zase, přiznám se bez mučení, skoro furt řvu jak stará štětka. Ježiš, to je tak dojemný! Jak u voltáře voba prodlužujou to svý Ano, šéfe, i když už se dávno svlíkaj pohledama, a v tý dramatický pauze zněj varovný virbly, jakože někdo řekne třeba Ne a uteče bez tučnýho honoráře a dovči na Maledivách. Takže když konečně vyceděj to svý Ano, padá mi šílenej šutrák ze srdce, i když je mi jasný, že voba podstoupili vědecký zkoumání, jestli jim k sobě pasujou šroubovice DNA, voněj si přes propocený trička nebo voba poslouchaj hip hop a jsou z vesnice u Prahy. Ty různý psychology a bioložky fakt vobdivuju, třeba jak dali k učitelce učitele, to bylo děsně vodvážný a všecko vsadili na jednu kartu, že si budou vzájemně pomáhat s vopravama písemek. Byl to risk – ale vyplatil se.
A ve všech těchhle reality šou všechny aktéry okamžitě sunou do postele, a nutěj je v těch postelích střídat partnery jak pětky v hokeji. Abych to přirovnal k nejobávanější sovětský hokejový pětce: jeden večer do postele nastoupí Larionov, za tejden Krutov, pak se vám pod peřinu vecpe Makarov, ale už ho střídá Fetisov, a to v záloze číhá nadrženej Kasatonov. A všichni maj tah na bránu a vymetali by komín svou hokejkou. A kdo se včas nespáruje, tak toho ze šou vyspárujou dramaturgové, a už brečící balí kufry. Za krokodýlích slz partnera, co s nima plánoval vyhrát ty dva melouny a teď aby se třás, že ho taky vyhoděj, jestli vokamžitě nesbalí jinou modelku a neslíbí jí lásku na první omak.
Ve Svatbě teda jen po hubanovi decentně zavřou dveře, jinde rozsvítěj kamery s nočnim viděnim, aby bylo čim krmit bonusový pořady pikantnostma.
V Like House to je komplikovanější, protože tam se jedná vyloženě vo intelektuální debaty, i když teda ve vířivce s vystrčenym pozadim. Přesto nad nima zuří módní policie, která zas pomáhá divákům se vorientovat v tý hromadě hadrů, co na sebe navlíkaj. Proto tam asi ve druhý řadě poslali Agátu Hanychovou, aby se vo sobě dozvěděla, že je lady Dýně a vypadá jak hausfrau. A má svetýrek, kterej nosej takový ty vydržovaný padesátnice 50+ doma. A že jí ta vězeňská oranžová výrazně omladila. Možná proto Agáta vzala z vily po pár dnech kramle. Zato Sebastian Šikl, co o něm wikipedie tvrdí, že obohacuje své diváky hudebními parodiemi, uměleckými rozbory a svým hereckým šarmem, má prý košili, kterou chlapi v devadesátým čtvrtým nosili do Discolandu Sylvie na Palmovce (viz módní policie tady). Tisk hlasitě pochybuje, jestli je Séba kluk nebo holka. Což Séba kategoricky dementoval, že se identifikuje jako muž. To mu sebere pár followerů, mě osobně to teda znechutilo. Proč se tak nesmyslně vyhranil? Kdo to po něm chtěl?
Vůbec mám dojem, že si víc účastníků Like House přišlo do vily ujasnit svůj pulsující gender – a to mi přijde zbytečné, přicházím tak o vzrušení a napětí. Třeba u Tadeáše Kuběnky, který díky obřím nalepeným řasám může při plížení směle nahradit robotický vysavač, oceňuji zvlášť jeho příspěvek na TikToku, kde do jeho zasněného pohledu s mrkajícími víčky zní ve zvuku zhruba stokrát opakované slovo ku*va (a nic víc). Pak že mladí nerozumí politice, tak hluboce analytický komentář k nastupující nové vládě jen tak neuslyšíte. Dbá se taky, což chválim, přísně o rasovou vyváženost, sám jsem netušil, kolik černoušků a Asiatů tady máme. Chybí mi tam sice druidové a aboriginci, ale to další řady určitě napraví.
Pořád je se na co těšit, Nova už hledá hráče pro další řadu Love Island, jak malé dítě se těším na Survivor, který vypustí trosečníky do divoké přírody.
V zahraničí jsou zase o kus dál, na Netflixu frčí The Circle, kde už ani účastníky nesestěhovali do jedné vily, ale jsou to vlastně takoví online Chalupáři. Každý v jiné chalupě. Všechno po síti. Nákaza nehrozí. Nová doba, kdy covid vyhazuje vrchního. A to je, doufám, budoucnost. Že si s ní naše skvělá mládež zase hravě poradí, nepochybuju.
Na závěr mám pro vás jednu reality písničku, která demaskuje vylhaný pohádkový svět Šípkové Růženky. I tam je všechno jinak, než jste si mysleli. Dovolil jsem si k písni napsat text.