Zapalte a vyneste už tu demokracii jak Moranu ven

K čemu ta lidovláda kdy byla? Dobře, že je dnes hodna jen opovržení. Vždy bránila pokroku, dávala do rukou naprostým pitomcům pocit spolurozhodování o správě věcí a škodila, kde mohla.

A přitom stačilo tak málo, s pokorou dát veškerou moc do paže úžasným elitám, vyvoleným, i když nevoleným. Ptáte se, jak může být někdo vyvolený, aniž by byl předtím vyvolen? Jak si můžete klást tak hloupé otázky? On byl zvolen, ale ne nějakým tupým stádem, co se zajímá jen o to, co bude mít zítra do huby a jak ta volba něco přinese i jemu, i kdyby to jen otep dříví na zimu byla.

To si musíme ujasnit. Uvědomte si konečně, že volby nemají co přinášet nějakým nýmandům výhody, ale musí plnit pouze vznešené cíle. Lid může být prostý, chudý, dělný, družný, ale ne vznešený. Lid se prostě nevznese, ani když mu dáte Tleskačovo létající kolo. Nikdy. Ale občas mu přece jen pro jistotu přistřihnout křídla není vůbec od věci, ještě by si ta slepice začala myslet, že je labuť.

Celá staletí lid věřil, že volby vyvolených provádí Bůh. Takže byla jistota, že všechno poběží jak na drátkách. A když lid řídil „z boží vůle král“, bylo od první chvíle jasné, že je zbytečné protestovat a nějak se to snažit ovlivnit. Volba přece proběhla, jen nevolil démos, ale deus. A ten byl ze všech nejmoudřejší, nikdy se nezmýlil, a byl navíc nekonečně spravedlivý. Takže všeobecná spokojenost. To bohužel nevydrželo a přišli osvícenci. Že jim někdo tenkrát rázně nezhasnul! Jaká spoušť po nich zůstala, vidíme dodnes, A pijeme ten kalich hořkosti, dno nevidět. Blažené časy monarchií vystřídaly konstituční monarchie a nakonec republiky. A to byl jasný počátek konce. Ale nevzdali jsme to.

Prvním krokem k úplnému odstranění demokratické veteše je přifařit k nečistému slovu demokracie nějaký, alespoň to nejhorší odstraňující, přívlastek. Stejnou metodou jako třeba šéfka TOP 09 Pekarová Adamová označila fujtajblové slovo protektorát osvěžujícím přívlastkem autonomní. A hned to znělo líp, že. Přitom to ani nebylo potřeba, protože protektorát byl naprosto správně. Zase jsme nemuseli protektora volit my, což je pro lid vždycky blahodárné ulehčení, zvolil nám ho německý lid, to břímě volby z nás sejmul, protože byl vznešenější než náš a rasa vyvolená, nordická. My jsme se (zcela autonomně, samozřejmě) jen vzájemně popravovali. Takže to vlastně byla protektorátní demokracie. Konečně vhodně zvoleným přívlastkem zjemnělé hrubiánství dosud přívlastkem neotesané demokracie.

Pak přišla lidová demokracie, tedy lido lidovláda. Něco jako když zduplikujete slogan Se Sovětským svazem na věčné časy rázným – a nikdy jinak. Možná namítnete, že když je něco na věčné časy, tak to přeci nikdy jinak ani být nemůže (jinak by to okamžitě nebylo na věčné časy, že). Ale ovcím se musí podstata zdůraznit nejmíň dvakrát. Takže na věčné časy, a navíc nikdy jinak. A nejlépe na věčné časy, nikdy jinak, a ještě k tomu napořád. Aby bylo jasno i úplnému troubovi, že má něco nafurt a je marné se tomu vzpírat. Takže nejen lidovláda, ale lidolidovláda bylo správně. A nejlíp lidová lidolidovláda. To už pochopí i úplný buran, co nikdy neabsolvoval vysokou politologickou, dokonce ani nenavštívil přednášku Jeden svět na škole.

Po sametové revoluci pojem demokracie přívlastkově na chvíli osaměl, přestalo se mluvit o lidově demokratickém státě, ale jen o demokratickém. A byla to samozřejmě chyba. Jak někomu povolíte šrouby, už se plácá v anarchii a volil by si podle svého svědomí. Zachránily nás až nově vyrojené přívlastky jako třeba liberální demokracie. Jen zcela svobodní liberálové nás mohou zachránit od temného dědictví demokracie. Je to vlastně týž princip jako lido lidovláda. Svobodný liberál je totiž svobodný svobodomyslník. Jako ve filmu Trhák varuje hajný své dcery před smyslníky smyslnými, co „pověst nám poskvrní“, tak já vám chci naopak svobodné svobodomyslníky vřele doporučit. Chtějí nás totiž osvobodit od té nechutné demokracie, která, jak jsme si už ukázali, napáchala spoustu zla. Nemaťme se dále překlady typu vláda lidu. Osvobození libertariánští liberální liberové dobře vědí, že jde o vládu křupanů, v níž pravé elity ostrouhávají. A chtějí nás od nich osvobodit. Ne od těch elit, od těch křupanů, samozřejmě. Bohužel, zatím křupani mají volební právo, tak to nejde říkat tak úplně nahlas, křupani se dokážou hned urazit, nevidíce si ani na špičku nosu, natož do Bruselu. A zahnojují svými fejky sociální sítě, tvoří neustále nové dezinformační weby a zásobují se hojně buranskými řetězovými maily.  

I když v tomto boji proti nesnesitelné lehkosti bytí demokracie už bylo hodně vykonáno, je třeba přitlačit na pilu. Naštěstí se tak děje. Skvělý tah přenést spoustu pravomocí místní vlády do Bruselu už je za námi. Vůbec mám pocit, že v pokorném odevzdávání pravomocí do vyšších celků jsme dlouholetí mistři. Jak nějakou nezávislost máme, už ji neseme rozdávat. Rozdělení pravomocí mezi námi a Unií je už dnes zhruba na úrovni oddělených kompetencí v rodině Jana Wericha. Když se ho kdysi Miroslav Horníček ptal na forbíně, kdo o čem doma rozhoduje, odpověděl Werich, že „o těch banalitách, o těch podružnostech, o těch obyčejných věcech denního života...rozhoduje manželka… Třeba - co s penězi, které vydělám nebo kam na dovolenou, nebo třeba kdy smím odejít a kdy se musím vrátit... Kdežto takové důležité a zásadní věci, jako je náš poměr k Tchaj-wanu – to dělám já.“ Jsem hrdý, že rozhodování o našem vztahu ke Tchaj-wanu jsme si uhájili, tedy že ho za nás uhájil předseda Senátu Vystrčil. A podružnosti a banality jako (i naše) zadlužení ve výši 1,8 bilionu eur na zotavení z koronavirové pandemie, z níž ‚vyjdeme ekologičtější, digitálnější a odolnější‘ - to dělá Brusel.  Nevím, jak vy, ale já nutně potřebuju být klimatičtější, digitální jak robot a odolný jak geneticky upravená kukuřice. Už mi není dvacet.

Ještě k té odolnosti. Už je na světě i termín odolnější demokracie. Nevíte, o co jde? „Evropská komise dnes předkládá svůj Evropský akční plán pro demokracii, jehož cílem je posílit postavení občanů a vybudovat odolnější demokracie v celé EU.“(zde) A předsedkyně Evropské komise Leyenová dodala: „Skutečnost musí být odlišena od fikce a svobodná média a občanská společnost musí mít možnost účastnit se otevřené diskuze bez nepřátelského vměšování. Proto EU podniká kroky ke zlepšení odolnosti našich demokracií v EU.“

Navrhuju to testovat, něco jako crash testy u aut. Veřejnoprávní ČT pět hvězdiček, odolná jako zakalená ocel, TV Barrandov bakelit, jen půlhvězda. A kdo to bude testovat? Nemám strach, těch se hlásí, jéje. A je naprosto správně, že vznikl „akční plán“, navrhuju, aby okamžitě vznikly i „akční výbory“, po vzoru těch, co byly zakládané v osmačtyřicátém roce u nás. Ty provedly bleskovou „očistu veřejného života“ a „potlačování reakce“. Jen to ze škol, úřadů, podniků, organizací a ministerstev lítalo. V rukavičkách tu odolnou demokracii nevybudujeme. Na Západě už to dávno taky lítá, fejkaři padají z práce, z funkcí, mažou je na sítích, prezident neprezident, ničí je profesně, společensky… takhle se na to musí! Naštěstí, na zoufalou situaci, kdy chodí k volbám kdejaký otrapa bez vzdělání a znalosti evropských hodnot, upozorňují i umělci. „Ty volby jsou nebezpečný nástroj, protože volit může každý a volí i lidé, kteří nejsou vzdělaní, kteří se nezajímají o politiku…“ říkala režisérka Sommerová, co zřejmě nastoupí po nevýrazném Dominiku Ferim do Sněmovny. Jak zpíval kdysi Katapult: Jen jednou dostat šanci u dobrý kapely, to byste, nevzdělanci, to byste viděli. A paní režisérka šanci u fakt dobrý kapely TOP 09 dostala. Silný hráč v naší věci. Naprosto souhlasím! Feri - a za to je třeba mu poděkovat, u nás zase konečně prorazil špunt presumpce neviny. Tohle naše akční výbory budou potřebovat. Ukázat na viníka a hned ho utratit. Akční výbory tehdy taky neměly žádný právní základ, prostě Gottwald řekl, že budou – a byly! Víte, kolik tahanic na soudech se tehdy ušetřilo? Hotovo bylo po pár týdnech.

Přechod od páchnoucí demokracie s volebním haraburdím k voňavé budoucnosti vznešených vyvolených, instalovaných na návrh těch nejlepších z nás, určených aktivisty a progresivisty, kteří jediní vědí, kde se nalézá pravda, charisma i neposkvrněné početí. A i tady cítím velice silné signály, že se věci obracejí k lepšímu. Je to tajnost voleb, ten nejsměšnější instrument demokracie vůbec. Proč dávno náš parlament nevolí, a osobnosti zvlášť(!), aklamací? No, proč? Aklamace je totiž podle slovníku cizích slov veřejný projev souhlasu, hlasité pozdravování. Kdežto tajná volba podle jejích ustrašených obhájců prý umožňuje volitelům hlasovat pouze podle jejich svědomí. Jděte už s těmi šunty jako svědomí, morálka, charakter, do háje. To je potřeba rozbít jako první. Už při volbě prezidenta (tehdy ještě nepřímo) jsme první nesmělé náznaky aklamace viděli, poslanci se fotili s vyplněnými hlasovacími lístky. A dnes, co by se tak asi stalo, kdyby třeba do Rady ČT poslanci volili aklamací? A každý vstal a řekl, komu z té bandy nemyté dává hlas – a hlasitě ho pozdravil? Vrhli by se snad na něj stranické sekretariáty, že nedržel basu se stranickou „směrnicí“? Nebo aktivisté? Vláčeli by ho médii jako prašivého psa? Ne, to je naprosto zbytečná obava.

Ale zablokovat tu drzou demokracii už umíme. Nechtěli jste veřejnou volby Rady ČT? Tak tady máte přestávky stran, jednu za druhou. Celou schůzi odpřestávkujeme. Radost až do rána. Žádná volba nebude, demokracii podojíme taháním za (ob)struky. Taky dobré, tleskám. Tajnou volbu prostě musíme zrušit, náš hlas se stane jednotný jak neutuchající potlesk na sjezdu KSČ s máváním pozvednutých legitimací. A to bývala krása, ach jo. Stranická jednota, jak by řekl Majakovskij: Strana sevřená v jednu hřmící pěst! A jak se to prosadí v parlamentu, hned bych to zavedl i u voleb celostátních. Pro začátek třeba tak, že by občan přistoupil k volební urně, ukázal na průmyslovou kameru obálku s velkým nápisem SPOLU, PIRÁTSKÁ STRANA + STAN, ANO, KSČM, ČSSD, SPD, …, hlasitě pronesl své jméno a adresu bydliště a poté svou volbu pozdravil spontánním jásotem. Víte, kolik by se ušetřilo jen za plenty? A ještě by zbyla spousta tajemství, jak jste kroužkovali uvnitř obálky. Tak o co jde?

Takže volám, pryč s tou demokratickou veteší, vynesme ji jako Moranu před parlament, zapalme a hoďme do Vltavy. Vody jsou teď po deštích kalné a prudké. Zmizí v nich, ani si toho moc lidí nevšimne.