Násilnické mužské boty potlačí jen ženské kvóty!

Po prosazení ženských kvót u politických, společenských i zaměstnaneckých postů, které po vzoru německé CDU přijal i český parlament, se začal svět v dobro obracet. A byla to jízda na genderovém tobogánu, holky!

Okovy patriarchálně-machistické nadvlády byly rozlomeny. Při volbách do parlamentu i jinam byla uplatněna nová norma (zvaná lidově „kosočtvercový zákon“), která stanovila 90% povinné kvóty žen pro kandidátky, zbylých 10 % mohli využít příslušníci sexuálních menšin. Muži byli - zcela po právu po staletích toxické mužské nadvlády - z voleb vyloučeni. Jako mávnutím kouzelného proutku zmizely plané boje kohoutů na jednom smetišti i pověstné poměřování penisů. Když se například objevily spory mezi vládou a Hradem, prostě předsedkyně vlády Andrea Babišová zaskočila na kafíčko k Milušce Zemanové, a než dojedly dortík, byly problémy vyřešeny. Nevládly jen ženy, ministrem spravedlnosti se například stal transsexuál Mario Beneš, který prosadil třeba zákon o mužských alimentech. Trestní sazby za neplacení výživného muži se rázem zvedly na 8-10 let nepodmíněně. Neplatiči vymizeli do měsíce. Na ministerstvu práce si zdatně vedl Jan Maláč, zvaný Jditybrepto, který zde rozpoutal doslova kurzarbeitový Prague Pride. Jak blahodárně působí světonázor jiné menšiny v praxi, ovšem nejdůrazněji předváděl vyznavač polyamorie Alan Schiller na financích. Ten vám dal každému, kdo si přišel. Pokud tedy nepozdravil Hello, na což byl Alan alergický. Zbytek ministerských postů si vzala na bedra Karla Havlíčková. S každou novou ministerskou funkcí si prostě přivstala o hodinu, takže spát musela nakonec chodit už po Večerníčku, aby si vůbec trochu schrupla.

Když začalo být v parlamentu dusno, předsedkyně Vondráčková prostě zapěla známou pijáckou píseň její jmenovkyně Zmalovaný džbánku a zase byla nálada jak na MDŽ, který se mezitím stal vysoce respektovaným státním svátkem.

Pochopitelně ne úplně všechno bylo od začátku idylické. Výměnu sochy Masaryka před Pražským hradem za kněžnu Libuši ještě muži skousli, i když demonstrace pod heslem Běda mužům, kterým žena vládne, byla tvrdě rozehnána policistkami za pomoci obávané vodní dělohy. Když byl ovšem přijat zákon o povinné otcovské dovolené, aby ženy mohly nerušeně působit ve svých zodpovědných funkcích, pohár tolerance přetekl. Na Letnou svolal obří demonstraci nově založený spolek Milion chvilek na kanapi, vyvolávající odporné resentimenty, kdy se muži váleli u televize s lahváčem v ruce, zatímco jejich ženy stály u plotny. Demonstrující, oblečení v kuchyňských zástěrách a s vařečkami v rukou, hlasitě provolávali hesla jako Demisi Sexmisi, nebo provokativní Jdeme na pivo a nesli transparenty s přeškrtnutými chlupatými kosočtverci. Hlavní organizátor protestů, jakýsi Minařík, který sám sebe pasoval na „rozvědčíka demokracie“, promítl na obří plátno fotku premiérky Andrey Babišové a volal do mikrofonu: „Jaký lepší důkaz chcete, že premiérka, majitelka holdingu kosmetických firem jako Fair Hair, Kostelecké pleťové masky, Vodňanské plastické operace nebo sítě nehtových studií Zanehetvlezlo pobírá bruselské dotace neoprávněně. Podívejte na ty její pěstěné nehty, vláčnou pleť a husté zářící vlasy, jestli tohle není střet zájmů, tak co už?! Žádáme okamžité odstoupení premiérky a konec vlády jedné vagíny!“ Dav mužů zabouřil a dostával se do extáze. Pak ale na pódium vtrhlo ženské policejní komando Šárka, Minařík byl zatčen, obviněn z přípravy pumového atentátu na Svobodný ženský vysílač (dříve Český rozhlas) a odsouzen na pět let nucených domácích prací v táboře. Naprosto správně. Mužům tam prý jsou okamžitě napařeny rajóny navíc, i když se jim jen zdrcne bábovka nebo při přebalování cvičné panenky zapomenou přepudrovat její zadeček. A vlasy si musí natírat speciálním pánským gelem, tzv. Men gelem. A bylo po rebelii.

Negativní pachuť demonstrace ovšem přítomné muže zasáhla natolik, že někteří se zhnuseně rozhodli, že se nikdy neožení, tedy vlastně ano, ale vezmou si sami sebe. Po vzoru herce Emana Watsona, který v sérii filmů o Haně Potterové ztvárnil jejího klučičího kamaráda Hermiona. Ten prohlásil, že je partnerem sám sobě a ženy k životu nepotřebuje. Nebojte se také říct u svatebního obřadu dvakrát Ano, vyzýval. To jen potvrzuje, jací jsou muži zoufalci.

To však nebylo vše, historičky, nažhavené na to jít s pravdou VEN, začaly přepisovat dějiny, jako obvykle po všech převratech. Děti se začaly konečně ve školách učit o hrdinné Janičce Husové, která podnítila husí hnutí a ještě poslední noc před upálením upletla svetr císařovně Zikmundové, zvané Liška ryšavá. Nebo takový film o Janě Žižkové. Jedno oko v kině nezůstalo suché a to na plátně vidoucí, když si v závěrečné scéně hrdinná Jana omylem nechá lžičku v šálku s medovinou a když se napije, zabraná do diskuse s Prokůpkou Holou, vypíchne si lžičkou i druhé oko. Některé snahy o feministické potírání lží v muži ohýbaných dějinách ovšem vyvolaly i mezistátní spory. Když některé představitelky Prahy 6 zjistily, že Štěpánka Koněvová vůbec neosvobodila dávno osvobozenou Prahu, ale Budapešť od reakčních živlů, byla její socha odstraněna. Rozčilená prezidentka Ruska Vlaďka Putinová volala hned Milušku Zemanovou, aby si koukala, cituji, vytřít ve vlastní kuchyni. Nakonec vše urovnal oboustranně přijatelný kompromis, když byl na stejném místě vztyčen pomník nekontroverzní Valentiny Těreškovové. Ženy se prostě vždycky dohodnou, i kdyby si oči vyškrábat měly.

V době, kdy u nás již dávno moudře vládla politická reprezentace s programovým prohlášením DVKR – Dejte Vládu Kráse a Rovnoprávnosti (přezdívané ovšem mužskými posměváčky Dlouhé Vlasy, Krátký Rozum), ve Spojených státech na tom byly ženy ještě zle. Až hnutí BLM (Best Leading of Matriarchy) vše obrátilo k dobrému. Neobešlo se to ovšem bez oprávněného rabování prodejen domácích potřeb, textilu, švadlenek, dámské obuvi a elektra, zvláště žehliček a praček. Muži však začali před ženami hromadně poklekat, někteří v ruce měli i omluvné prstýnky, footfetišisté dokonce ženám líbali nohy, což se jim moc líbilo. Absolutní idyla však zavládla, když se prezidentkou okamžitě přejmenovaných USA (nově United States of Amazonwomen) stala Joanne Bidenová. Obdržela vzápětí zaslouženě Cenu míru Frídy Nobelové. Jsme na tebe hrdí, Joanne. Ve Francii byla sice prezidentka Emmanuela Macronová zákeřně obviněna, že v mládí natočila erotický film, ale Hnutí žlutých vlasů, sdružující bojovné blondýnky, se za ni postavilo a udělilo jí čestný řád Ženské legie.

Starosti mi tak dělá už jen předseda Evropské komise Uršulín von der Leyen, který se, jak jinak, absolutně nezbavil patriarchálních stereotypů. Nedávno si dokonce dovolil veřejně kritizovat přejmenování německé automobilky na Volkswagender a hodlá utratit ve Fondu obnovy mužské nadvlády 750 milionů eur za pitomosti jako směrnice EU Prsa nejsou kvalifikační předpoklad, nařizující firmám přihlédnout ve výběrových řízeních k takovým ubohostem jako je vzdělání, praxe a manažerské schopnosti. Vrásky mi také dělá totalitní mužská nadvláda v Německu, kde jako černá ruka řádí stále macho Angelo Merkel. Ale i v jeho rodné straně už déle nehodlají snášet jeho vypjatý šovinismus a v CDU už přijali ženské kvóty, takže do budoucna hledím s optimismem.

A co vy, sestry Slovenky, váš prezident - komandir geroj Čaputajev, který si ani nedokáže sladit barvu roušky s umaštěnou rubaškou, ošklivý jak Rourke po plastice, vás neprovokuje svým obludným šovinismem? A ten jeho obří knír! Copak nevíte, že vousatí muži víc kradou, perou se a podvádějí manželky?! Tímto předávám slovenské premiérce Matovičové veškerá licenční práva ke zkopírování tohoto blogu do její budoucí diplomové práce, ať dál nemusí prohlašovat, že je zlodějka. Muži nám ukradli všechno, ale to se nepočítá? Ať i nad Slováky brzy naše ženské hormony divo bijú!

„Muž je biologická nehoda, nekompletní žena, chodící potrat potracený ve fázi genu,“ napsala kdysi Valerie Solanas, která skončila skandálně v ústavu pod knutou mužských supremacistů za naprosto oprávněnou střelbu a zmrzačení Andyho Warhola. Správně se do konce života omlouvala jen za to, že nemířila přesně. Podepisuju! Nebo zpěvačka Beyoncé, naše vzorka, proslulá svým jiskřivým myšlením a výroky jako Pokud vás pozval, musí zaplatit, Jsem nervózní, když nejsem dlouho nervózní nebo Mám k sobě silný vztah. Až budou muži zpívat její song  If I were A Girl(nebo až bude přijata místo výmluv Istanbulská úmluva, bude na světě krásně. 

Vaše Josefína Prouzová, komentátorka MF (Mučednice Feminismu) Dnes