Všichni jste grázlové a dostanete za uši

Pro stát je občan zločinec. Kdyby mohl, hned by kradl, podváděl, vraždil a terorizoval… Jsme nebezpeční sami sobě a nemít moudrý stát, je s námi konec. Sušili bychom kočky v mikrovlnce. A stavěli, podnikali, ... Tak to by nešlo! 

Jednoho jediného pomateného teroristu před lety napadlo propašovat do letadla výbušninu v botách – a výsledek? Od té doby se stamilióny cestujících zouvají na letištích do ponožek. A budou zřejmě do skonání věků. Jiní vpašovali do letadla nožík na koberce, kolik od té doby bylo dámám bdělými celníky zabaveno manikúr od pidinůžek až po pilníčky na nehty? Věřím, že tuny. Důmyslné skenery nás svlékají donaha, být celníkem je dnes tvrdá řehole, něco mezi plastickým chirurgem a pornorežisérem. Až jiného zlobra napadne ukrýt semtex v řitním otvoru, budeme… no, v tom řitním otvoru.

V poslední době se diskutuje hojně o novém stavebním zákonu. Palba kritiky ze všech stran jak o božím dopuštění. Všichni ale zároveň přiznávají, že jsme se svými stavebními předpisy na úrovni banánových republik. To říkají opravdu všichni, to mi věřte! Jak je možné, že na šílené stavební předpisy nadávají od politiků, zákonodárců, přes úředníky, architekty, projektanty, plánovače, hygienu, rozvojáře, hasiče, majetkáře, účetní, až samozřejmě po stavebníky, jednohlasně? O zhmotněném zlu, čili stavebních firmách a developerech, ani nemluvě? Nikdo vám neřekne, že naše stavební předpisy jsou báječné, moudré a prospěšné. Nikdo. Přiveďte mi ho a já u nejbližšího psychiatra dokážu, že už měl být dávno v jeho péči.

Podle Světové banky jsme na 157. šprušli v žebříčku 190 zkoumaných zemí. Na úrovni Kamerunu a Východního Timoru. Jsme jeden Timor a jeho parta. A oproti předchozímu roku nám kalhoty spadly ještě o jeden level. A já vám řeknu, kdy se to zastaví. Až dosáhneme kýženého cíle, kdy už v Česku nepostaví nikdo ani domeček pro křečka. Nebo leda za třicet let podstoupené tvrdé tortury schvalovacích procesů, obřích pokut a trestajících bičů. Bohužel, teprve když jsem začal stavět (tedy spíš začal snít, nic jsem doteď nepostavil) a narazil na hradby předpisů, jsem se začal vyptávat. Přátel, známých, co stavěli v Praze. To upřesnění „v Praze“ je veledůležité, nezaměňte za vesničku s laskavým starostou! Průměrná doba jejich stavebních povolení na domek či větší rekonstrukci mi vyšla na – 4 roky! Skoro všichni v jisté fázi „malomyslnosti“ odevzdali úplatek (proto nestavěli deset let, ale „jen“ čtyři). Můj známý dosáhl na povolení stavby větší bytovky za 10 let. A teď marně shání, kdo by mu tu bytovku postavil. Přihlásila se jen jedna firma, s termíny nemožnými, referencemi odpudivými. Takže pořád nic, čeká na krizi ve stavebnictví. Dočká se. A absolutní rekordman, kamarád Honza? Od vyhlédnutí pozemku až po kolaudaci mu uteklo DVACET LET. Pravda, nespěchal. Když vyšlo nařízení, které by mu překopalo celou stavbu, aby mu vůbec byl schopen vyhovět, počkal si rok, než ho zruší. Opravdu ho zrušili (výjimka!nezobecňovat), nařízení bylo opravdu idiotské. Začínal jako mladík, bydlí jako šedivějící zlomený muž. A to se nezmění, dokud…

…nepřijde revoluce nebo rovnou válka. Nebo zásadní změna v přístupu k občanům. Tu válku tedy vidím daleko reálnější. Žádný stavební zákon totiž neexistuje. Ani žádný zákon o podnikání a všechny ty prováděcí předpisy, normy a klauzule. Ani zákony o životním prostředí, natož občanský zákoník. To všechno, co se tak vynalézavě a barvitě nazývá, je totiž ve skutečnosti jeden velký TRESTNÍ ZÁKONÍK. Protože chybná je už „filozofie“ prakticky všech zákonů, základy, na nichž všechna ta „opatření k upravení pochybení za účelem ozdravění“ stojí. A padají. Základní axiom (tedy tvrzení, o němž žádné důkazy snášet netřeba) totiž zní: Občan je ze své podstaty zločinec a jen vším úsilím zákonodárců i vykonavatelů moci lze jeho arcilotrovské choutky jakžtakž držet na uzdě. Jinak by okamžitě zvlčil, propadl nejtemnějším pudům a řádil jak černá ruka nebo rovnou sériový vrah. Už obrlajtnant Makovec ve Švejkovi věděl, že: „Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt!“ No a my jsme jeden pitomej kluk vedle druhého. Je naprosto nezpochybnitelné (čili ten axiom), že když si budete chtít postavit domeček (jako třeba bohužel nedávno, tedy vlastně už dávno, i já), budete podle bdělého státu postupovat se stoprocentní jistotou takto:

Začnete vyvražděním veškeré vzácné fauny, nejlépe ohrožených druhů, a vyklučením flóry, nejlépe endemitů, na pozemku. Čili planýrováním. Zbouráte ošklivou románskou rotundu, vybagrujete keltské pohřebiště a pokácíte statný dub, pod nímž odpočíval Jan Žižka, když přišel o druhé oko. To vše musí uvolnit místo pro váš vysněný obludný Hitlerův bunkr, nejlépe ve tvaru pyramidy, s dórskými sloupy, gotickými věžičkami, barokními balustrádami, renesančními štuky, vše usazené na cementovém monobloku, střechou z čirého azbestu a trámy napuštěnými fenoly. Pozemek obeženete desetimetrovou betonovou hradbou s ostnatým drátem navrch. Na zahradě vykácíte i všechny další stromy, protože pohled do zeleně vás rozčiluje, a navíc musí uvolnit místo pro obří tartanovou přistávací plochu vrtulníku. A také samozřejmě pro skládku toxických jedů, abyste měli čím topit v kotli, který jste výhodně zakoupili v Chabarovsku na bleším trhu. Jedy necháte vsakovat do potůčku, protékajícího pozemkem, stejně jako odpad z žumpy, protože vaše děti se můžou utlouct po polychlorovaných bifenylech a milují stavění hradů z hovínek. Na plot nalepíte i malou podnikatelskou dílnu, zkušebnu účinnosti bucharů, aby sousedi vždy věděli, kdy jste v práci. Na zbytku zahrady vysázíte okrasný bolševník.

Připadá vám to přitažené za vlasy? Kdepak, my přeci jsme přesně takoví. Ještě že máme stát, který nám v tom všem zabrání, ať (nás) to stojí, co to stojí. Je sice pravda, že kdyby podle dnešních platných stavebních předpisů Karlův most stavěl Otlin, Petr Parléř a další, koštuju, že zhruba v roce 2080 by slavnostně dostali první povolení ke zbourání stávajícího Juditina mostu. Ale proč chodit do dávné historie. Pražská staroměstská radnice vyhořela v roce 1945 a dostavěna bude v obecně závazném termínu, zvaném „na svatýho Dyndy“. Nebo levé křídlo Průmyslového paláce, dvanáct let po požáru, a ještě jsme se nedohodli. Ani, že se dohodneme.

V podmínkách pro zahájení podnikání jsme podle Světové banky utrhli čestné 134.místo. No nezaložte firmu, když to u nás jde jak po másle. Tedy jako po schodech, tím máslem namazaných od všemožných i nemožných úřadů. Ale všichni přeci víme, že podnikatel je zrůda, co by telecí zisk vyždímala i z jalové krávy. Já jsem sice firmu založil s pomocí jednoho jediného papíru-formuláře A4, navíc popsaného jen z jedné strany, skočil na úřad pro jediné razítko… ale to víte, to byly devadesátky, Klondajk, kam oko pohlédlo. Ty časy už se nevrátí, to už bdělý stát nedopustí a žádná podnikatelská motyka nespustí.

Je to vlastně taková zákonodárná inkluze. Přizpůsobujeme se tomu nejhoršímu, všichni – jednomu teroristovi s trhavinou v botách. Zločinci, co skutečně postavil v chráněné krajině obří monstrum, co zhyzdilo nádhernou přírodu. Podnikatelům-banditům typu Krejčíře. Ochranu přírody zlatokopovi, co vyklučil pronajatý les a zmizel, a ještě tam zřídil skládku nejhorších jedů. Dopravní předpisy agresivním řidičům vytlačovačům a vybržďovačům. Návody na obsluhu pitomcům, co suší kočky v mikrovlnce. Máme už dva milióny právních norem – a pořád to nestačí, ještě musíme víc utáhnout šrouby a ucpat díry, jež my zločinci stále objevujeme, ještě aspoň trochu přidat do kroku v rámci pokroku.

A myslíte, že až to všechno zákony, vyhláškami a směrnicemi popíšeme, zakážeme, nařídíme, že náš život bude lepší, ekologičtější, bezpečnější, zdravější a hlavně spokojenější? No tak jo, tak si to myslete dál. A odevzdejte svou svobodu nejradši celou na oltář pochybné ochrany, bezpečnosti a čisté spravedlnosti. Ale pak se nedivte, až třeba projdete tou nejpřísnější letištní kontrolou, všemi těmi rámy a rentgeny, v ponožkách a padajících kalhotách bez pásku, že vaše letadlo vybuchne, protože teroristé „inovativně“ propašovali do letadla plechovku coca coly. A pak pozdravujte v ráji bláhovců. Bude tam dost tlačenice, počítám.