Poudáčka z bůhvíkama

Pohádek není nikdy dost, tak vám jednu jako loni před vánoci taky nabídnu. Je psaná umělým nářečím, co jsem stvořil jen pro vaši jazykovou potěchu, rozverná a hravá. Oceníte tu strašnou dřinu? Tak vzhůru do časů za krále Klacka. 

To belo za pánování krála Klacka, v krajáči hutěšenym, sluncátkem vochlístlym, de šecko kvítlo a růstlo jako z vode. Lese nabóchaný divejma zvěřítama, vodice nažbrundaný rebema, ha sade posejpaný hovocem jak ruže na svadebních vohozech. Klacek bel hodňáckej král, srdca na pravačce, rozdál by sa do nezbytku. Hale i jeho králování mnílo svý mušiny. Dyž pámbu píkl rozoumky ha pak je dystrybýroval, na Klacka nevyzbylo. Pruto ho menovali spíšejc Pučtok nežlivá Klacek. Hdo mňá v kebulici do mrtě vypiglováno, samosebó nic nevydumá a pogrok nepošópne hani vo píďalku. Ták sa za krála Klacka šecko rubalo postáru, jak… no jak za krála Klacka.

Francek bel královym svrchním rebáčníkem. Mníl na štajf šecky rebníky v regijónu, hrázke a vodice mezi nima, a samosebó i šecky rebe: kapřáky, houhoře, lejny, voknouny, sumcáky, cancáty, šťuky, pstruže a lofasy. Bela to rubota od sluncátka do sluncátka, hde raníčko hodevříl, tamo s večírem zarýgloval. Mníl ženušici jak krvemlíko, Hanuli, vytroubenou krasotinku, hale líňáckou jak véš. Za celéj deň nehrábla, enem sa před zrkálem krótila jak svláčec po plotě. A tech vejdajů za parádovou kozmetyku, šecky ty pudráky, šmiňky, uzdravíčka a řebeny! Grejcary sa enem kólely. Hať Francek dříl jak mezčisko v horňáckym dole, ve špórkase belo štandopede vymydleno. Navaříno nebelo nigdá, Francek sušíl hubanec, furtem vo božidárku ze sádlím, i cibulú si mosel naždíbať sám. Hani mrně nemníli, ponivač také mrně, to be belo ňákýho svišťání kolemka přikakaný pudelky, nyc šarapantního pro Hanuli.

Ouplnym protivem Franckovy Hanule bela Baranka, céra chalupňáka Patery. Holčice taky jak laskomina, žůžolící a na správňáckejch flíčkách akurátně podebraná. V chalópce vichrovalo, dyž tam hospodačila. Dycinky nasmejčíno jak  na posvícání, kolemka pecně sa vrcála z vařechú a z hernečníků vonílo furtem nyco šmakovního. A k temu vystíhala obrubovať celičký hospodačení: puťapuťky, kačice, housy, čuňáka Chrochota, kozátko Šméčko i krócana Hudryšku. A popěla si vrchem u té ruboty, pjesniček mníla v kapsáři na fůry. Šak bel taky Patera na céru hrdobec, ženušici mu předdávnem schvátila Smrťanda, hale s Barankou belo dycinky sluncátko na nebeskym hambalku.

Chudobný jak kostelový myšiny, bejdy přece nigdá nezakousli. Patera bel ke dni chalupňák a zvečírem zas pytlačisko. Špecializíroval sa na rebe, dyž sa k raníčku vracal, v keblíku mu dycinky nyco šplounalo. A Baranka bela plotýnková fachmanka. Z reb kúzlila dopísmenka debužírový majstrštyky: kapřák z ořešákama, sumcákový kostečky z bejlinkama, pstruži na kmínku, houhoř na maslíčku, rebí placatice, šťuka na rožniči, cancát z pažiletkovym sosánkem,… Z erteplemi, poháňkovou kaší, bo enem tak z božidárkem. A ty rebí čorby, čírý i mlíčný, jedináckej dlabanec nebel do podoby z druhým.

Dyž sa hu vrátku zjevíl Francek, Baranka zdrouna pulírovala puťapuťkám kurňák, zapucaná a zmouněná.

     „Přizdravpámbu, sósede,“ zavítala ho s úsmíškem, no dyž vymerčila, že nende s pískací, hale s bandurskou, zavadla. Vědíla, po čom rajtuje.

     „Přidejžtopámbu,“ vydáchnul Francek. „Je domka tata?“

     „ I toto, deby bel onde? V seknici dožmólává, copa sem navaříla.“

Francek huž nyc nepovědíl a rounýma haksnama do seknice. Jen dvíře zdokořánil, do kejháku mu piclo rebí vonění. To huž ho brály mořeny do Vzteklova.

     „Patero! Copa máš neskaj navaříno a z číhos nakuchtíl?“

Patera enem zhlídne vod taléřa, vočiska mu hrajou plameňákama a vodtušuje:

     „Kapřáka z trgoviště, Francku, dva grejcary ně to vyfóklo.“

     „Tak kapřáka? Z trgoviště? A vod kerýho čásku maj kapřáci sumcácký fósy, dokrindáčka? A rebí trg bel k posledku před třema nedělejma, des ho skladýroval, že ti kapřák hu tý čekačky nezasmradíl?“

Hale Patera vočiskem nemrk a přišóp taléř Franckovi pod kejhák.

     „Ždíbni si, rebáčníku, je to šmakus.“

Francek by Pateru radš lajznul krombáčem, hale vonění mu přefiklo zlosť. Ždíbnul si po marnym hupejpání snáď vosumkrát a v hubanci mníl střelbitě svatý vyzváňání. To bel šmakus ňamkatej, z bóží pecně fasovanej! Franckovi z teho šlapaly vočiska šejdrem, cvaklo mu, že je ve vejvarně handělů. Vod Hanule mníl v žalódku furtem leda krušinu a pikslu na brabence.

     „Haž já ťa, Patero,“ zahrůzoval už smejřeně po tym debužíru, „při pytlačiskování ednou načapíruju, bedeš u kaťáka Vozlomkrka na forhontu!“

A vyflajznul z chalópky jak babajzna na košťati. Co zmůhl, dyž Pateru za pazóru nečapnul? A to eště nevymerčil, že Patera stíhl skovat houhoře do tróby, cancáta pod lavicu a šťuku na halmaru, to be ho rovnó lískla pepkačka.

Za krála Klacka sa rebe lovíly prachbídnicky. Z rebníka sa dycinky krapet vodpustilo a pod hrázkou pak lapáli rebe do čapic. Sejtě a keseráky mníl enem Patera, v kebulici mu to vypalovalo jak v šamotce, šecko to sám vydumal. Toseví, nigde to netróbil, kradlák haby vokazoval vercajk! Aj v chalópce mníl spóstu vylepčení. Za Klacka sa práskaly špindíratý vohozy vo kameňáky ve vodicích, ženušice z teho mníly pazóry doráchaný do červenky, v zejmě do modřenky, holý martýrium. Hale Baranka huž mníla zbóchaný dvojí vantroky do seba, na klandru huvázaný, s klikotočem. Sprať v tejdle vašmašince  belo bastafidli. A kópačka? Na hrádě i Klacka derhli v sudě chaluhama, hale Patera mníl sperchovací kamrdlík s cedňákem na stropnici, korejtkem vodici přivlíknutou, krz nahřátý kameňáky z bejlinkama presovanou. Baranka tamo trónila vjeky, zmouněná vlízla, ha jak hráběnka z voňavkárny vylízla.

Patera zrovinka plítl hršvrš na rebe, vejnález z jeho kebulice. Douvnitř rebe s pródem vlítly, veň huž sa nedomrskály.

     „Zasejc pudeš na pytlačinu, tato?“ Baranka sa zkabonila. „Dyť je chalópka nabóchaná rebema vod sklépka po kouřák.“

     „Sluncátko moje, mlejnářoj sem slíbíl sumcáka, kovářoj pstruží, švecovej cancáta, kapřáky do hospode… Šecky by ňa potěhem lískli, dybych nedodál, jak sem bulíkoval.“

     Patera nezved řéct ny, a taky, s dlabancem růste chuťovka. Ha za rebe fasoval tu maslíčko, tu kejtu, ranečník erteplí, cibulú do ošatke bo sádlí v hernečku. Hale tak dlúho sa šórá ze žbánem pro vode, haž sa ušák voderve.

     „Z teho vošajslichu nevzejde než safraport, chčestí nevogazduješ,“ zavjaštila Baranka. „Spomeň, cák sem huzříla včírem ve žberu!“

     Patera sa zašmrdlal na sesli. Céra bela extrovní hospodačka, hale taky krapet čarodujka, z bábrlí Sákryškou drandily vod jaří do podzimka po lesách a stráňkách ha rvaly čarodujný bejlí na lektvary. Šak Patera nigdá nezastonál, aj dyž sa ráchal v rebníkách dlúhý noce. Jak mu zastudilo, Baranka hneď do hernečku ňáký čurymury a bel zas kujonák. Semotamo cherstla do žberu ty nejmermomocnější bejlinky, lektvar vzkypíl jak vejr ha Baranka merčila vobrazy, co sa eště nevodehrály, hale vodehrát berzičko mníly. Ha včírem ve žberu zhlídla haksny v železňáckejch náramkách ha kaťáka, jak brúsí sekernici. Doplašilo jí to.

     „Takovýho fiškuntála eště neuhňácali, co by ňa do ajnclíku zašpéroval,“ odsíkl Patera a dálejc hršvrš krótil. Mníl lípějc Barančinej raport vomeldovat, to je prauda.

Francek domka v tý chvíli cepeněl nad tou brajglspouští, co vymerčil. Šecky šupláky vykvajznutý, halmary rozrachaný, šade zválaný vohozy, třapce, fangle a fěrtochy. Ha ta jeho frajlena Hanule veprostřed tý zkázovřavy polítává jak sibérie na vidrholci, vyštafírovaná jak na humrlčí bál. Vyžuňknul štandopede stopečku čerešnice, jak z teho bel rozfrcanej. Kam vočiska zahrabošil, dyž si tudle fuchtelnici namlóval? Zfamfrnělý srcemory, slepácká hůl do pazóry!

     „Hu svatýho Trumbery, drcla tě blejskavice do verglu?“ vypresoval enem z hubance.

Hanuli to nepřefúklo. Stópla v seknici jak vobrlajtnant, ha hneď síkne šťavel:

     „Debys krapet grejcarů domka přivlík,… hale s bejdovou dounitř ha s nouzovou veň? Tady já huž nebedu hani augenblik.“

Ha vobrtlíkem vysalašila z domu, Francek huž jen vymerčil, jak za humnama naskakuje na furverk, hde huž trónila trohlica z jejíma pokladama, ha bela v Prášilech.  Vědíl sichr, kama mejří. Do sósedního králouství. Nyhdá sice nevytáhla haksny dálejc než za humna, hale vo tamojším krajáči šly zjesti, že tam lítaj pečeňácký holóbci do hubance haže chčestí tamo kvítne vonačejším nóblgustem. Hale my sichr víme, že marcipánovej živůtek na líňácký střihandy nevartuje hani v nebi.

Francek sa doglondal k pecni - sirobná jak dycky. Na jazygu mu zakróžilo Barančino ňamkování z vodpůldne. Natáh vztek na Pateru. Nyhdo má furtem debužír, inej dlabe blafny na vitriólu vožahnutý, dryjákem sejpaný. Francek, načuřenej přes rantl z teho utrejchovýho žití, zabral haksnama do hospode.

Dopřání sa dycky šórá, hale závisť kvaltuje, tak to belo, tak to je.

Hospoda hučala jak stodolice v plameňácích. Žandármi, řemezníci, ha taky rychtíř Budlik. Ha k němu si Francek přišóp sesli.

     „Copa svrchní rebáčníku, futroval ses blínem?“ zavítal ho Budlik, dyž to kabonidlo vymerčil. Desáť stopek režnovice mosel Francek do hubance vobrátit, haby zdechl:

     „Patera ně žbrundá krv!“

     Ha enem my koštujeme, že to tak do punťáku nebelo.

     „Pytlačiskuje si furtem na královskym, ha řáchá sa mi do ciferňáku. Nyčko tutyboty lejčí na Klackovy rebe.“

    „Hu švindlový decimálky, ha ty nevydumáš, kady jemu pod fiškus?“ rozohňál sa Budlik.

Dyž sa kravě zachce křížovať sa vocasem, mosí zvelebníček hukázať, hde je voltář. Budlik zarevňal do hospode jak koňák na zjašený říbě:

     „Hlopi, nyhdo pytlačiskuje Klackovi v revejru, deme mu křísnúť ťapec!“

Toseví, spósta liduchů hneď vědíla, že se de na Pateru, dyť vod nyho habali rebe horemdolkem, hale dyž svrchnosť vytróbí, šici za koróhví mašírujou. Ha teky je Patera, napařenej na svou nezlapnutosť, krapet dlóbal v závistnici. Žandármi schmatli kvéry, řemezníci žejdláky, haby jim při tom lapkování nevysušílo, ha vymajzli šici za rychtířem Budlikem.

Hu rebníka komandýroval Budlik do kordónu, haby hani houhoř neproklóznul. Pateru čapli na hati, keblík nabóchanej rebema, ha aj dyž maj žandármi haksny volšový, v tomdle spřáhle Patera ďouru nevydumal. Zhaftli ho, dyž vo hršvrš zakop, sedum hlopů na něj slítlo jak kroupobití. Ha bel fajrunt. Vodvlíkli ho honečkem na hrád a tamo rovnó za katrdlo. Kaťák Vozlomkrk mu hneď železňácký náramky voblík, co je čloujek neslíkne, než našponovanej na popravčický kárce.  

Tadle novota lítla po regijónu jak vypleščená kačice, hale Barance ju vytróbila haž bábrle Sákryška, inejm to belo žinýrantní, no hdo je naderženej na špatenkový poslování? Baranka hneď  propukčila do bekotu ha nechtíla šlusovať. Dyby tata jéjí viděníčko ze žberu lípějc pobral, nemosel nyčko krz železňáckej rastr na sluncátko kókať. Dyž jí Sákryška k posledku selzy z vočisek vysmejčila, Baranka naložila drůbažímu, Chrochtákovi, Šméčku i Hudryškovi do korejtek, schmatla šmakusy z plotýnky, naložíla do ranečníku ha vyflajzla z chalópky.

Hu fortny na hrádě Baranku zahaltovali, hale Barančin kapřák na modřenku vodeuvře i zašpérovaný nebíčko. Dálejc hu vrátku do hrádu  aj komořík voměknul, jak mu v kejháku duclo pstruží vonění. Ha teky kaťák Vozlomkrk sa žinýroval, dokáď houhoř na kmínku po žalháři nezavoňál. Paterovi v ajnclíku, dyž Baranku vymerčil, sa selzy po ciferňáku kólely. Cancáta z krúpama hani polknóť nemúhl. Barance teky zašlo, bečeli voba. To huž je Vozlomkrk, jak houhoře dofutroval, vod sebe rval. Žalhář néni špacírkorzo, habyste vědíli.

Francek, dyž sa domka v betli vyvejřil, mníl z kebulice kafilérku. Svatý humučení belo štrádovánim po hjezdičkách voproti jeho zkalenýmu štymunku. Čurt mu to písk sa timdle Paterovi voplatit! Šak be rebe nesplaskly z jeho pytlačiskování. To Hanule mu spumpovala černej kvásek, hoříkoval bjedně. Ha Baranka nyčko kvůlivá jeho zločuření bede sirota. Napral rebáčnickou čapicu na kebulici a rounejma haksnama na hrád. Nameldoval sa ke králi na raport, hydyž tutyboty vědíl, že hdo propadne kaťákovi, na papírovou zem huž sa nevykrótí.  

Král Klacek na komoni v číle svý ekipy sa vracal na hrád, po celodenim hoňání divejch zvěřítů vízli jedného zapucaného zajocha, ha hani teho by nemníli, dyby sám do strůže širokodlouhej nepad. Jak Klacek královal, teky aj lovíl. Jakej divous, dyž razíli na zvěříty z šilhavejma kvérama, křivejma voščepama a prakama.

Jak ekipa kolemka vachcimry štrádovala, Klackovi našturmovalo do kejháku vonění, hale jaký! Jak hladolet vycmrndlej po tom trajdání v lesách, poručíl hneď vachmajstrovi donýst apetajzr. Vočiska mu z kapřáka na modřenku z kebulice vylízly, dyž ho šmakoval. Hu komoříka v salónu natrapíroval na pstruží, ha dyž si ho cpal do hubance postrkem, dorajzoval cukuletem do sedmýho nebe. Dyž mu lokajnej vybubnoval, že si svrchní rebáčník melduje raport, poručíl najprv zavolať kucharčíka Haťapaťu. Hani nedokecnul královskym pozadim na fajnovej tapecírunk trónu, dyž před nim padli na koléna voba. Kucharčík strachpudlíkem, že zas vyfasuje desáť švihanců holí, což sa mu dílo po každym hodokvasu. Ták menovali kucharčíkový blafny, šickejm po tych hodech v žalódku kvasilo. Ha Francek z haňby, že bede za Pateru horodovať, dyž ho sám do žalháře zhaftnul.

Najprv zašlo na kucharčíka Haťapaťu. Skorem ho piclo, dyž mu král Klacek na plecko medajli jak kolo vod mlejna lípnul za rebí šmakusy.

Hale dyž supliku vod Francka voslyšál, král Klacek sa zkabonil. Jak bel hodňáckej král, lokajný krádli jak stračí plemeňo, podla rčání: Hde je vystrčíno, tam je dokradýno. Haj Klackovi dobimblo, že sa mu Patera šikne jako vodstrašnickej mustr. Francek skorem vomdlíl, dyž Klacek nakázal Pateru huž dopozejtřka vo kebulici vykrátit. Hordnunk mosí bejť, jináč vám poddajný králouství před vočiskama roštelujou. Hutrum.

Francek, dyž sa vypotočil z komnát veň, bel jak svatý projímání. Eště sa mu přizdálo, že ho šici merčej, ha sa pod vósiska culej. Ženušice mu hupláchla, na Pateru mosíl s kordónem pomocňáků, hdo be nebel na chechtačku. Skoval kebulici do kaftanu ha hupaloval domka.

V žalháři kaťák Vozlomkrk brúsil sekernici, do punťáka tak, jak to Baranka ve žberu vymerčila. Patera ležál na slamě za katrdlem, vykropenej z teho safraportu, do kerýho hňácnul. Jednym vočiskem merčil kaťáka, jak sa ze sekernicí vošmrdává. Kaťák mníl svý leta, outlocitnej kucharčík mu nosíl drůbaží, haby je vo kokodák vykrátil, ha aj to mu vodsejpalo pomálu, sekernici sotva uzved.

     „Hajej, Vozlomkrku,“ vece Patera, „hukážu ti, jak sa nesterhnúť při tvý krvavý rubotě.“ Ha huž Vozlomkrkovi sejpe radilku, jak stejnať s perstem v kejháku. Poručíl mu přinýsť dje bidla, konopnej povraz, kolečka vod tragače a trohlářskej vercajk. Do raníčka kaťákovi zbóchal za katrdlem monštrum, že kaťákovi lízly vočiska do špirály.

Na druhej deň raníčko naštrádoval do žalháře kucharčík Haťapaťa s kykyrákem. Že si Klacek po rebím ňamkování poručíl drůbaží na vobjed. Dyž vymerčil, jak kaťák kykyráka vo kokodák vykrátil na novym monštru, šlapala mu kebulice kolemka. 

     „Jak ho bedeš Pučtokovi chystať?“ kejvnul Patera na sťápnutýho kykyráka. Jak huž nyčko víme, králi Klackovi nyhdo z poddajnejch Klacek neřek.

     „Pečenýho na plameňáku, hale dycinky sa mi vožehne na škvarniči ha Pučtok ňa líská za tú černotu,“ vodtušíl kucharčík Haťapaťa, celej eště zfamfrnělej. Mníl ve štrukskách nakoptíno, jako každej hodokvas. Ke kucharčení sa přimotál jak slepáckej ke skřipkám, bel dřívávějc záhradnickej, šicko mu kvítlo ha pučílo, hale dyž starej kucharčík natáh brka, Klackovi zašlo, že bede extrovní kucharčík, dyž mu to záhradničání tak de. No pobrali byste to? Šak víme, že v Klackově dumání bely dycinky ďoury jak do ementálu. Eštěže nevědíl vo Barančině kozlátku Šméčku, vymenoval be ho záhradníkem. Dyž Haťapaťa měchal čorbu motyčkou a podlíval srnčí gropicí konývkou, múhli sa pomocňáci uřáchať.

     „Doval ně tu pánvici, na kerý pečínkuješ… ha tři hudidla z komonírny,“ zakrútil kebulicí Patera.

Haťapaťa bel cukuletem zpátky. Patera kovaný hudidla zkrótil, do třech strán do pánvice nabóchal ha Haťapaťa s Vozlomkrkem enem čučali, jak bel ten vejnález jednodušáckej. Patera ho, dyž ho tak bejstře vykutál, pomenoval kuthan. Dyž Haťapaťa do kuchně pánvici na třech haksničkách dovlík, teda ten kuthan, ha kykyráka do něj vrznul a pečínkoval, plameňáky huž na masejčko nedolízly a kykyrák sa hupík do zlaťákova. To huž sa pomocňáci neřáchali. Aj tak Haťapaťa slíznul lískačkou, hale enem jednu, což bel pogrok. Kykyráka přesolíl, erteple rozvaříl do blat, ha móčník nedomočíl, tak moclipak mu ten kuthan  helfnul?

Baranka v tym čásku z bábrlí Sákryškou čurymurovaly v seknici. Do hernečníku na pecni, rožavený do červenky, sejpaly bejlí pro mocnej lektvar. Na co tuto bede hužitkový, nyhdo krom nich nevydumal. Šak enem ty indegrijence, než je schrastíly: rozrazíl, vejdumek, moudřenka, pírko z húhúptáka, kapírák, liščí chlupajzny, rozsvícínek, hrabový sádlí ha přemyšl. Dvakráť sa jim zdrclo, hale na třetí  vykypílo. Slíly eště krz dubový voštěpky, nechaly voctáť ha šup do demižónu.

Na hrádním dvorku v tym čásku trohláři bóchali popravčický lešání. Furtem sa jim rozlézalo do strán, dokáď jim Patera krz železňáckej rastr nezaradil nabóchať fošny aj do vinglu. Hasejc mníl vobavy, haby nepřišlo na ňákej ouraz při tym jeho popravčení.

Našpacíroval deň, hdy sa sluncátko mnílo skovat za mračiny, haby nemoselo ty krvotoky merčiť. Na nádvorku hrádu huž vod raníčka belo hotovácký bóží vodpuščení. Liduchů jak vo jarmarku, každej sa tlačenkoval do pervní lajny, haby vo ten tyjátr nevopuchnul. Budlik z žandárma mníl rubotu zjedauce rychtovať. Kolemka vosmýho čásku huš be špeňdlík nepropad. Šici merčili Baranku, jak ze Sákryškou demižón na kárce urputňácky vlíknou, hale každej vočiska rač dole sklepnul, haby nemosel její nechčestí vizírovať. Krom Francka, kerej, hani nevědíl proč, voběma ženušicím píchnul s tym drkocánim. Nyhdo be nepobral, kvůlivá čímu demižón dovlíkly pod balgónek, hani Francek ny. Ha začly ho na kárce nahřátejma kameňákama vobkládať ha rumplovať z nim do strán, dokáď lektvar, zašpuntýrovanej v demižónu, nešel do kvašáku. Nyhdo to nevymerčil, páč šici mníly vočiska v pervní etáži, na balgónku, volepenym baldachejnem, de trónila červenková sesle, zlatejma nitěma zvyšívaná.

Šecko stíchlo, dyž král Klacek na balgónek naštrádoval, v hermelínu zavinutej jak vomeleta, s blejskavym korunidlem na kebulici, vosázenym cufírama ha hrubínama. Vykynúl poddajnejm pazórou s prilijantovejma prsteňama ha liduchové propukčili v jásoť, jak to drezýrovali z Budlikem včírem na ryňku. Půle na Budlikův omengrif jásala, půle merskala čapice do zduchu, ha vebraný mrňata na rameňákách vrcály halúzkama s fáborama vostosedum. Liduchové síce revňáli Vivát Pučtok, páč jim nyhdo nevomeldoval, jak sa král vopraudu menuje, hale to huž zalíhlo v bubňáckym virblu.

Ha huž kaťák Vozlomkrk v červenkovym vohozu Pateru v železňáckejch náramkách vlíkne na lešání. Poddajný zahučáli jak pilinový kamňa, enem Klacek dumal, proč na lešání  terčí dje bidla s drážkama a nahóře sekernice bez topůrka nabóchaná do břevna, na povrazech krz kolečka vod tragače deržaná. Šici huž vjedíli, že to je žilotýna na vegetový stejnání vodsouzenců, najnovjéjší vejnález Patery. Haťapaťa šem vygdákal, jak kykyrák vopuch vo kejhák. Enem Klacek to zasejc nepobral. Hdo má v kebulici vypig… no šak to huž znáte.

Ha potem sa to hudílo. Dyž Patera poklek, haby žilotýna mníla premijéru, demižón pod balgónkem explodýroval. Špunťák vylít jak rachejtle do vejšky ha s nim nakvašenej lektvar. Bela to stříkačka jak ze sopečnýho hertánu. Hani to radš domka nezkóšejte, zašpuntýrovať, co kvasí, bo bedete mít v seknici v cukuletu malérečku.

Skvašenej lektvar vychlíst Klackovi na balgónku rovnó do ciferňáku. Hale tak to Baranka ze Sákryškou pintlich naštelovaly. Poddajný najprv štronzovali vod tý pumelice, ha pak enem zdechli, jak jim hrůzovláda po chrobátech špacírovala. Taková derzosť! Král doráchanej jak hastrmán v náhonu, hani kelmalér nestíh vykoktit.  Rychtíř Budlik sa hneď nadejch, že požene žandármy vobje čarodujnice zhaftnout, hale zamerzlo mu.

Král Klacek tu voštaru na svým ciferňáku grapet volíz. Ha po tomdle koštu sa stal ten sázrak. Klackovi sa v kebulici rosvítilo jak v lucérně. Šak to bel mocnej lektvar, po kerym každej cukuletem mudrcuje, aj dyž bel do teho čásku  vymaščenej trumbera z Hlupaňova. Na Klacka to mnílo mocný oučinky. Rozhlíd  sa po tym zromáždění a šecko viďál jak v ňákym voparu. Najednou štandopede vydumal, proč mu poddajný řékaj Pučtok, proč jásaj, dyž je jim do bekotu, jak mu pod róškou tyjátru lokajný horemdolkem kradnou porculajnovaný taléře ha komořík aj fajánsový žbánky ha benácký číšky, proč je Haťapaťa kucharčický trdlo ha hdo vopraudu servíroval rebí šmakusy. Teky, proco že by Vozlomrk mníl bejt huž dje léta zaslóženě na vejminku, ha spóstu dalšího. Hale hlauně! Proč von, Klacek, klidňácky vizíruje, jak mu popravujou najlepčího vejnálezca v králouství, kerej be múhl leta šickejm další safraporty vylepčovať ha vodlehčiť jejich plahočinění živůtkem. Dokonca mu blejsklo, že zem néni placka a hdovíjaký eště můry. Povstál jak handěl z plameňáckym mečem ha deržál dlúhý šprechtění, že poddajnejm padaly hubance do trýbu. Ha mluvíl, ha rozkazovál, co řék, sedílo jak mrně na topru, nyc marnýho jak hoňání hafanů za vocasem. Vječnej safraport, že sem si ten šprecht neznamenál, eště nyčko by sa šiknul leckerejm potentatíkům. Poddajný poslóchali jak hu vytržání, takovej predigt vod svrchnosti jaktěmrtvo neslyšáli, ha propukčili v jásot, že maj z Pučtoka sázrakem krála Mudroslava. Začli tančiť jak čurti na Petrovejch kameňácích, aj dyž král Klacek dáuno zalíz do svejch komnáť, ha vyderžílo jim to haž do raníčka. Baranka sa z tatou hobjímala a tančila rounou na popravčickym lešání, aj s Franckem si pak dupla, ha Francek bel jak po chlístanci živý vode. Vozlomkrk to vytáčal ze Sákryškou, Haťapaťa z Budlikem cifrovali jak za mladoty ha žandármi jim k temu pufali z kvérů do zduchu.

Koštujete, jak dlúho Klackovi vyderžálo to voblouznění moudráckym lektvarem? No, dyž sa král z pejřovýho kanafasu druháckej deň vyklofnil k vobjedu, bel… zas Klackem. V kebulici mu šrotovalo jako dřívávějc, čili nyc. Zašlo mu diuný, že sa komořík z lokajnejma na pozadí furtem drbou. My víme, že jich eště včírem komandýroval vylískať za ty kradlácký móresy. Ha pak sa podivoval na každym kroku, co šecko má v králouství vonačejšího. Vokříl haž hu vobjeda. Po srnčím z vajkslema ha cancátem z vejmrdou bel zas na vobláčku. Šak teky Baranku, jak bel včírem prozřelej, svrchní kucharčicí vymenoval ha Haťapaťu poslál do kytek, teda zpátky k záhradničení, habych bel přesňáckej.

Ha ták Klacka nelítujme, že mu ta moudrosť nezvostála. Asejc to tak mosí bejt, že svrchnosti bede v kebulicích škrundať, haby belo v podhrádí čímu sa řáchať a vydumávať na pánstvo vobhozy.

Zasejc tak zle Klackovo králouství nedopadlo, ponivač krom Klackova trumberování spósta dalšího sa nigdá ke starejm čáskům nevrácila. Patera, vymenovanej za hrádního vejnálezca, cherlil jedináckej vejnález za druhym, liduchové za nim táhli jak proucesí, haby eště todleto a támdleto vylepčil, ha von sa nežinýroval. Hani ta žilotýna sa nepropadla do marnoty, po malym Paterově vylepčení z něj bela štípačka na fošny.

 Kaťák Vozlomkrk a Sákryška to dali na hromádku, dyž vod Klacka dostali voba ten zázračnej deň vejminek, ha zavonačili si vyhlášený bejlinkářství.

Francek zvostal svrchním rebáčníkem, hale v jeho domku belo zas berzy sluncátko na nebeskym hambalku. To už asejc vydumáte, hdo za tymdle oukazem stál – Baranka, jeho nová ženušice.

Jedno ňa přecaj merzoutuje, dyž na to Klackovo králouství spomínám. Belo be to vegetový, takle si z moudráckýho lektvaru vopčas žunknouť ha pak trósiť hučenosti. Huž sem schrastíl šecky indegrijence, moudřenku, rozrazíl, aj pírko z húhúptáka ha to vostatní. Enem to hrabový sádlí né a né natrapírovať. Nekapírujete, co be to múhlo bejť? Ny? Tak mrňata, nyc naplát, zejtra zas pomašírujete do školáckejch škameň, hde sa moudrosť po kapčičkách fasuje. Krapet to placama bólí, než si líznúť moudráckýho lektvaru, hale dyž nemáte to hrabový sádlí…