Zelená je teorie, praxe strom šedivý

Že to znáte naopak? Tak to jste zaspali. Čas oponou trhnul — a změněn svět!/kam, kam padlo lidstvo staré?... ptám se s Nerudou. Definice elitní avantgardy se sluncem v duši, láskou v srdci a pražskou kávou v žaludku, je tady. 

Prvním argumentem všech lidí, nařčených z členství v pražské kafkárně, z lepšolidumilení dobráků od kostižeru, sluníčkádrováků, pravdolaskavců, dobrotroubů, vítačdaunů, elfičáků, neomarxindlu, anarchytráků, ekopéráků, antifašounů, skalních femenvemen, či bezbřehé liber-kdeber demokracie, je,… že prý vůbec nevědí, o čem je řeč. Prostě netuší, co znamenají. Tak tomu učiním přítrž, odteď už budou tušit, v jakém vytýčeném perimetru šlapou vodu.

Základním mottem, vlajkovou názorovou lodí jejich uvažování, postojů a úsilí je Ehteog. Tedy Goethe naruby. "Šedá, můj příteli, je všechna teorie, a žití zlatý strom se zelená,"praví totiž Mefistofeles perem Goetha. Tak takhle ne, Johanne Wolfgangu, je to přesně opačně, říkají pohoršeně tito Svorní gambusíni dobra. Naše teorie se jak hory zelená… a ten žití zlatý strom sice šedivý zatím drobátko je, ale to jen způli, kvůli nevůli všech těch podivných vlastenců, xenofobů, nevítačů až hejtrů, homofobů, machistů, vesnických buranů, prostě konzerv zatuchlých. Až povolí, i ten strom praxe se zazelená a v slunci dozlatova rozzáří, až možná malinko zrudne. A zavládne ráj na zemi, jakož i v nebi. Přímo axiomem, tedy tvrzením, o němž se nepochybuje a proto se ani nedokazuje, je pak víra v pokrok, který přichází pouze s pokrokáři, šířícími světlo v tmářských hlavách, v tom světě zaostalých prudičů. Světlonošem pokroku nemůže být přirozeně každý, jen elitní střelci s puškou v ruce, s ohněm v srdci.

Vyvolení z permanentní zlepšovácké revoluce prostě už nedovolí, aby „měšťák s naduřelým břichem/se svojí tlustou samicí“  zaplnili tento svět „životaschopným potomstvem“ (jak odporné) – „…a ještě vděčně ten kout světa svou vlastní mrchou pohnojí“, jak je charakterizoval jeden z prvních lepšolidí, básník-anarchista Gellner. Po marné trpělivosti s vysvětlováním cesty za dobrem je třeba přistoupit k jiným přesvědčovacím metodám. Tvrdším. A tím se dostáváme k charakteristice, která je definuje ještě lépe. A to jsou pohrůžky, denunciace, a nakonec obyčejné štvanice, zatýkání, polní rychlosoudy a veřejné (snad zatím jen společenské) popravy. Včetně vodopádu urážek a vulgarismů, protože když se čistí Augiášův chlív, není žádná héraklovská metoda dost dobrá. Skvěle to osvětluje jiný básník - Josef Kainar - v Kainově blues:

Jak lidi uštvou toho koho uštvou / A je v té zášti proti komukoliv / něco svatýho / a staršího / Než my / A pak Té sprostoty / Co přitom kolem šplíchne / Sprostota je svatá / Že vzniká z ponížení / - už ho Kaina ženou…

Proč jsem si vybral právě Kaina? A Kainara? Signifikantní je totiž ta metoda, protože Kainovo znamení není nic jiného než pranálepka všech nálepek. A útočit na nálepku je tak snadné. Stejně jako se v Goldingově románu Pán much musí nevinní chlapci nejdřív pomalovat a „proměnit“ v lovce a nepřítele v kořist, až pak je hon „spravedlivý“ a neodvratný. Ale vraťme se ke Kainarovi. Protože ve stejné básni už dávno před prvním politicky korektním „opatřením“ a definicí nepřítele zformuloval ten zástup, šikující se k odplatě za Ábela. Obsazení téhle fronty vojínů-dobronevolníků popsal výstižně, cituji:

Konstáblové Tlustý servírky

Maséři dějin Kadeřníci ticha

Svalnatý dětičky Proroci ujímání

Schválené volnomyšlenkářstvo

Myšky kurvičky

Čtenáři duší Sběratelé pudů

Nekuřáci zla

A zejména

Veškeří lidští klokani

Tak to jsou oni, pokrokáři všech barev a odstínů. Konstáblové – malí policajti našich životů, ochotní hbitě zasahovat, zatýkat, nasazovat roubíky, svazovat a krást svobodu. Tlustý servírky, co nás obslouží v definici mužů jako hrubých násilnických prasat a naservírují nám svá pohlavní pravítka slitá do jednoho „to“. Maséři dějin, jimž jednou střílí Masaryk do dělníků, aby byl vzápětí tatíček, nebo schvalují, aby ministerstvu školství vysvětlovala BIS, co je ta správná historická pravda. A ani jim nedojde, jak je to nebezpečné a „inspirativní“. Kadeřníci ticha, proměňující „vodovou“ lež na „trvalou“ pravdu. Svalnatý dětičky, co ještě nezakoply v životě ani o jediný kamínek životní moudrosti, ale už dvanáctileté kážou na náměstích. Proroci ujímání, dokud se neujme jejich setba, je třeba opakovat volby, referenda – nebo radši rovnou převálcovat tu demokratickou veteš společností tak občanskou, že v ní skutečný občan má jen právo žasnout a tleskat. Volnomyšlenkářstvo, svobodné jako pták, ale jen to schválené, orazítkované, posvěcené, jediné pravé. Myšky kurvičky, šedivé a nudné, ale pod rouškou „mravnosti nade vše“ skrývající své vlastní temné stránky, jako když hollywoodská herečka Argentová rozpoutá hon na čarodějnice MeToo, aby byla později sama obviněna ze znásilnění nezletilce. O čtenářích duší, kteří šmírují v našich životech, sociálních sítích, esemeskách, mailech a zhlédnutých stránkách, a vítězoslavně zveřejňují vyčmuchané „kompro“. Stejně jako sběratelé pudů, i těch nejnižších, skládající rodiny, manželství, pohlaví jak nějaké vzrušující lego. Programoví nekuřáci zla, šlukující dobro jako omamnou drogu. A hlavně ti veškeří lidští klokani, co si na všem hodlají namastit své kapsy. A že mají kapsy bezedné a dovedou zkasírovat vše, od kupčení s emisními povolenkami až po solární barony, pilné savce dotací a tichých mimosoudních vyrovnání za sexuální „predátorství“ před třiceti lety.

Proč krásné teorie ne a ne se zazelenat v praxi? A jak asi, když nemají s praxí-stromem zeleným téměř nic společného? Neberu lepšoukům právo na snění, ať si každý po libosti medituje o Slunečním státě nebo o pečených holubech, létajících samospádem do pusy po hejnech. Ale když proniknou do rozhodujících orgánů moci a začnou se zcela vážnou tváří prosazovat, abychom v tyglíku měnili masově olovo ve zlato, to už vám rychle zamrzne pobavený úsměv na rtech. A právě tohle se nyní děje.

Kdyby Alexandria Ocasio-Cortez zveřejnila výtažky ze svého mozkomíšního moku na webu psychiatrického ústavu v rubrice Výtvory našich pacientů, pokývali bychom chápavě hlavou nad nelehkým údělem jejích lékařů s léčbou, která nevykazuje žádné pokroky. Jenže se jedná o čerstvou americkou kongresmanku, ženu mocnou a zákonodárnou, demokratku levo- až blanokřídlou. Když na svém webu vyložila karty o Green New Dealu, což je, pokud nevíte, vpravdě budovatelský program, který si ve vizích nové společnosti nezadá ani se severokorejskou ideou čučche, omdlelo jak špalek i několik spolustraníků (chce to ještě trénink, milí Demokrati). Tak se také pojďte zasnít nad stolem prohýbajícím se pod následujícími „dobrotami“, na které upozornil blogger Marian Kechlibar zde.

Odstavení všech zdrojů emisí do roku 2030. Páni, ta Alexandria je fakt zapálená jako kdysi ta stejnojmenná knihovna, rozhodně netroškaří. Když všech, tak všech. Emituješ – zalituješ. Ale hlavně, milé krávy, prdění se navždy zakazuje! Pod hrozbou sta ran elektrickým ohradníkem.  

Odstavení všech jaderných elektráren. Tak Černobyl a Fukušimu už bychom měli. Teď ještě těch 446 stávajících jaderných reaktorů, ve výstavbě 59, a plánovaných 160 dalších (údaje World Nuclear Association z r.2017). Hračka. Hlavně tedy jejich náhrada alternativními zdroji, když to tak spěchá. Některé regiony Rakouska už vypadají jak narozeninový dort prababičky, se zapíchanými svíčkami větrníků, malebná to ekokrajina k pokochání. A když přejedu do Čech, přehraju si na některých úsecích SolarPanelstory jak od Chytilové.

Náhrada všech spalovacích motorů v autech, autobusech, lodích, průmyslových strojích i letadlech za elektrické a výstavba „plošné“ sítě dobíjecích stanic. I na tohle nám dala Alexandria velkorysou jedenáctiletou lhůtu. Já osobně se nejvíc těším na ta elektrická letadla. Už to Boeing vyvíjí- zde, tedy zatím jen létající elektromobily, ale i s těmi se trestuhodně loudají. Přes moře to asi lítat nebude, tak přes oceány postavíme ty vysokorychlostní železnice – viz dále.

Přestavění všech budov na nízkoenergetický standard. Tak u nových budov to bude platit brzo i u nás, nic proti tomu, tleskám. Ale trápí mě třeba zateplení chrámu svatého Víta, když tedy budou muset být zatepleny všechny budovy, i ty staré. I když, zrovna v chrámu by topení „Pánubohu do oken“ snad tolik nevadilo, ne? Obouchat izolačními balíky všechny ty plastiky a fiály a vyměnit okna za trojskla s vitrážemi, no, uvidíme. Původní chrám jsme stavěli 585 let, tak jsem lehce skeptický.

Utlumení letecké dopravy ve prospěch nové, urychleně zbudované sítě vysokorychlostních železnic. Když nebudou ta elektrická letadla (nebo aspoň ta na klíček), tak to bude útlum do nuly, to se stihnout dá, prostě se ty kouřící krámy na obloze zakážou a basta. Ale ty železnice, tam cítím trochu problém. Výstavba vysokorychlostních železnic u nás, to tedy zatím není žádný pendolino Orient express, ale když si plivneme do dlaní…

Garantované pracovní místo pro každého Američana, s platem umožňujícím uživit rodinu. Jé, to já chci taky, moc moc moc. Už jen doladit tu zatrápenou definici, co je to „uživit rodinu“, pak sehnat ty ochotné živitele - a máme to v kabeli.

Poskytnutí vzdělání a odborného školení všem. Občané, netvořte nám, prosím, fronty na diplomy u Harvardu, vydávají se jen v pracovní dny od 10 do 17 hodin. Potvrzení o školení o zelené energii a gender posílá neziskovka Training just in time mailem za poplatek 50 dolarů. Značka: umíme i hromadné maily.

Garantované zdravé jídlo pro každého Američana. No to bude trochu problém. O definici „zdravého jídla“ se asi zase porvou všichni výživoví experti světa, snad to lobby McDonald´s-KFC-Burger King rozsekne.

Kvalitní, cenově dostupné a odpovídající bydlení pro každého Američana. Pohodička, tady stačí oprásknout Sovětský svaz, který si už před desítkami let dal dokonce do ústavy „právo na byt“. To se bude hodit, v SSSR to totiž fungovalo báječně.

Ekonomické zajištění pro všechny, kdo nejsou schopni nebo ochotni pracovat. Tak schopen bych byl, ale ta ochota…, mně se néééchce. Dávky z programu Having both hands left mi zasílejte na Floridu, pláž Siesta Key Beach, druhé lehátko ve třetí řadě.

Abychom se nemuseli pravdoztláskat jen čtením smělých vizí amerických kongresmanek v USA, zůstaňme v Evropě. Jiný Jacques Bonhomme (francouzsky něco jako Kuba Dobrák) Emmanuel Macron, t.č. prezident, jen co vyhlásil pro Francii ekologickou transformaci a zvýšení spotřební daně na fuj ropné produkty, už mu vysoce nakažlivé hnutí žloutenkových vest zadělalo na infekci. A přitom bylo tak vzorově proočkováno zelenou vakcínou, tedy zdálo se. Nějak ten šedivý strom praxe nechce tu zelenou teorii o záchraně klimatu pochopit.

V Evropské unii zase řádí tři pohádkové zelené postavičky: Náměsíčník, Slunečník a Větrník. Jedna ekologická směrnice stíhá druhou. Snížit emise automobilů o 35% do roku 2030 je cíl, nad nímž by i rubací kombajn Stachanov zbledl závistí. A to byli zklamaní, chtěli daleko víc procent. Nevadí, že už před několika lety musela německá automobilka díky podvádění s měřením emisí (nesplnili smělý plán, museli fixlovat jak my za socíku) změnit své podnikové heslo z Volkswagen – Das Auto na Volkswagen- Das SchwindelAuto. A zaplatit miliardy za podvody. A pak tu máme ty elektrické kamióny. Já jsem zatím viděl jen ten svítící od Coca Coly, a to ještě jen na vánoce. Z návrhů Evropského parlamentu se dopravci hroutí jak celebrity po vysazení koksu. Nechápou, že jednu výhodu to přece jen má. Odpadnou trable s povinnými přestávkami řidičů. Než se jim u elektropumpy dobije baterie, prospí se dosyta. Pokud tedy nebudou muset vartovat s kulovnicí na stráži, aby jim při parkování do kamiónu nenalezli nějací afričtí spontánní stopaři. Angela Merkelová to zase rozsvítila (no, možná spíš trochu zhasla) vyhlášením sofort odstavení všech německých jaderných elektráren z provozu. Uhlí už se neodváží propašovat do europarlamentu ani čert na Mikuláše. Splněný sen z mého dětství – uhelné prázdniny po celý rok! Tak dlouho jsme byli strašeni ve sci-fi filmech, že po atomové válce přijde jaderná zima, že když přijdou mrazy -50 stupňů jako nedávno v Chicagu, tak se budeme moci zahřát jen během kolem zamražených větrníků a solárních panelů. Nevíme, co se ještě vylíhne v hlavách těchhle green-new-dealerů, ale už teď to vypadá na pořádnou ozónovou díru v mozku.

Ale to víte, to jsou ti konstáblové, tlustý servírky, maséři dějin, kadeřníci ticha…, prostě akcionáři našich osudů. Že, pane Kainare.