Nepřikryješ se fejkovým listem aneb Mravenci v kredenci

Odhalují fake news, cupují, varují a hlásí! Falešné zprávy jsou totiž jako ti trpaslíci, ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí. Naštěstí máme Strážce brány, internetové brány. Ferdy Mravence, fejků prevence.

Článek Hany Rebeky Šiander zde na blogu mnou hluboce otřásl. „Do roku 2016 jsme fake news téměř neznali,“ píše hned v perexu. Tak já, retarda, o ně zakopávám od dětství, vlastně od chvíle, kdy mě maminka pochválila, jak hezky jsem se vykakal, i když jsem se docela obyčejně po…l. Pravda, říkal jsem jim tehdy fekál news, což není to samé, samozřejmě. A kolik já potom v životě potkal Vodhubyprášilů (i jednoho barona), Opíječůrohlíkem, Jakokdyžtiskařů, Falešnopětníků, Lžikrátkonožců, z opery i Kecala, z dějin dokonce Lžidimitrije. Staří Řekové si museli vymyslet bohyni Apaté, Římané pak Fraus, aby na někoho ty fekálvozy lží mohli vylít. Těch pokrytců, falešníků, licoměrníků, obojetníků, žvanilů, farizejů, falzifikátorů, mystifikátorů, výmyslníků, klamavců, pomlouvačů, tlachalů, mlžičů, manipulátorů, nafukovačů, přeháněčů, demagogů a fabulantů,…  Ale to se po Hančině recenzi nejnovějšího čtenářského hitu Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!! prudce změnilo. My, ztracenci ve vlnách lží jak Bludní Holanďani, jsme konečně dostali spásnou buzolu Pravdy od autorů Miloše Gregora a Petry Vejvodové, jinak obou z líhně nebeských pravd, čili katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně. Já věděl, že Pravda přijde z Brna, vždycky jsem to tušil.

Sacra congregatio de propaganda fide se jmenoval ten orgán, který založil už papež Řehoř XV. v roce 1622 a na něj plynule navazují noví papeženci Gregor a Vejvodová. „Tato kniha se šikovnou manipulací v samotném názvu vám pomůže najít odpovědi, nebo alespoň poskytne vodítka k přemýšlení nad každodenní záplavou informací, se kterou je dobré se vypořádat kriticky, ale bez zbytečné paranoie,“ pluje jak paraNoe Hana Rebeka nad fejkovou potopou. Odhlédněte velkoryse od větné stavby tohoto blogerského skvostu, stejně jako od anotace, která je vším, jen ne anotací, nebo myšlenkových perel jako: „Korektury byly odvedeny velmi profesionálně, takže se kniha čte velmi příjemně.“ Nebo: „Autoři vystupují v 1. osobě plurálu, jsou tedy jakýmisi průvodci a společně s námi, čtenáři, nás provádí svou knihou, jako kdybychom byli na procházce. To je z mého pohledu viděno velmi osvěžující a příjemné.“ Příjemně příjemné, co říkáte? Tak pojďme na to, jak nás sama blogerka Hanka Rebeka nabádá, „srozumitelným, spisovným, místy hovorovým jazykem.“

Neohýbejte pravdu nebo vás ohneme my

Hlasatelů správné pravdy a hlavně bojovníků proti fake news a hoaxům se vyrojilo v poslední době hodně, celé přehršle. Přes spáleniště zdravého rozumu, přes krvavé řeky výsměchu Ovčáčků a Pleslů  „jdou mstící pluky neochvějně dál“. Analyzují, poukazují, pranýřují a dokonce vyučují na školách, co je pravda, co je fake news, a vědí proč. Vědí, dokonce, kdo za tím vším je, proč to dělá, s jakými nečistými úmysly, a co z toho má. Jejich rozbor situace na sociálních sítích je zdrcující, varovný až katastrofický. Jestli to fejkování hned nepřestane, bude zle. Už je hodně zle teď. Od nejasného pocitu aktivistů - fejkhejtrů, že tu s námi někdo smýká jak s loutkami, už dávno přešli k „mapování“. Mapuje Jakub Janda v Evropských hodnotách, dezinformace na prach drtí i další portály. A jak důsledně. To si takhle sednou adepti na senátora Červíček s Bělobrádkem (vyhrál nakonec Červíček) k mikrofonu a bdělý Demagog si už probírá bílý vous a hlodá jak červíček. Rozebere každou jejich větičku, každé tvrzeníčko, povdechnutíčko. Ten řekl to a ten zas tohle. Slovo po slovu. Mravenčí práce v kredenci naší politiky. Děkujeme, Ferdové Mravencové. Oddřeli jste to za nás. Bez vás bychom zchudli o tak naprosto zásadní odhalení pravdy, jako třeba toto. Bělobrádek třeba řekne, že: „ S Jiřím Drahošem jsme spolupracovali 4 roky.“ A Demagog pádí do archivů, prohrabuje se jimi, den nastavuje, sirky pod víčka zastrkává, pátrá, až zjistí, že Bělobrádek spolupracoval s Drahošem jen něco přes tři roky. Ha. Žádné čtyři, jen něco přes tři. A hned tam namastí razítko NEPRAVDA. Z oprátky manipulace jsme se vysmekli na poslední chvíli! Je to pěkný fejkař, tenhle Bělobrádek! A demagogové a manipulátoři dostávají za uši. A příště budou pravdomluvní. A nezůstávají u politiky, jdou ke kořenům pravdy až na dřeň u všeho. Takový pangasius, toho rozebrali do poslední ploutvičky. Ha, hoax! Názory všech odborníků, co je jen unesete, takhle nepěkně mluvit o rybě z čisťounké delty Mekongu. Málem jsem si dal na radu toho odhaleného fejkaře kapra. Bylo to o fous.

Pozor na obrazové fejky, varují na webu Zvol si info těmito moudrými slovy: „Tak schválně: zkus se zamyslet, kolikrát si na Facebooku nebo na Twitteru rozklikneš nějaký příspěvek jen kvůli zajímavému obrázku. Možná je to častěji, než si umíš přiznat.“ No, to mě dostali. Vždyť to dělám taky! A jak jsem jinak opatrný! Manželce výši útraty v hospodě neprokecnu ani za nic. Poradí, kde si obrázek v původním originále najít, s bohatými odkazy. A hned přidávají konkrétní příklad – fotku s údajnými uprchlíky, bivakujícími na náplavce na Rašínově nábřeží v Praze. A přitom jde o snímek z Paříže! Taková prolhanost. Ten obrázek je sice převzat z humoristického webu (což sami přiznávají), ale to víte, ostatní ho bezhlavě převezmou, jsou to ovce, humor nejsou schopni vůbec rozpoznat – a už to jede. Fake news jako hrom, vyděšení občané pádí k volebním urnám volit Okamuru.

Robotizovaný Ovčáček a digitální Putin

Po čase si aktivisté Pravdy uvědomili, že se středověkými metodami kulhajících googlovských vyhledávačů neobstojí. Vnesli svým mravenčím úsilím do své piplavé práce nejnovější technologie. Bylo načase. Vznikla díla ohromující, svou propracovaností, svou interaktivitou. Svými stovkami hodin odvedené námezdní práce. Byla to jiná dimenze. Vznikly úžasné projekty, před nimiž smekne každý, kdo je viděl a vyzkoušel. Třeba takový mluvčí Hradu Jiří Ovčáček, tedy jeho twitter, byl podroben něčemu tak úžasnému, že tuto adresu ještě dnes, po dvou letech, rozklikávám s nejvyšším rozechvěním. Autoři projektu odvedli kus poctivé práce. Shromáždili 2 606 tweetů Ovčáčka, plně je utřídili, zdigitalizovali a zveřejnili. O kom kdy Ovčáček jen větičku utrousil, už byl zařazen, katalogizován, utříděn, naprogramován a on line vypuštěn. Tisíce graficky provedených kostiček, samy se přerovnávají, s responzivním designem, najedete na nějakou kostičku myší, hned vydá ve speciálním okně zdrcující svědectví, zobrazí se problematický (jaký jiný, než problematický, u Ovčáčka, že ano) text. Vyhledávat můžete podle zmíněných (Ovčáčkem) osob, společenských vrstev či témat, podle času, s odkazem na originální zdroj. Óóó. I v Langley tiše blednou závistí. Nebo takový digitální Putin.  Už existují i aplikace se dvěma rámečky. Zadáte do nich PUTIN (to vám ostatně radí i autoři) a vyjedou vám hned nalevo (víme, proč nalevo, že) seriózní zprávy a napravo se to hemží Parlamentními listy. To je úžasná hračka, hned víte, co číst a co nečíst.

Nahlaš, oznam, napráskej, do rána ti bude hej

No a kdy „hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele“? Kdy je šťastný? Kde je jeho odměna? Tak kromě odměny z našich daní v podobě financování tohoto divukrásného školství, je Ferda Mravenec odměněn za svou klopotnou práci, když zamíří do škol a tam své těžce vyzkoumané pravdy šíří. „Již jsme stihli 47 měst, 125 škol a 6262 oslovených studentů,“ chlubí se právem Zvol si info. Ano, spanilé jízdy kališníků pravdy jsou tou nejsladší odměnou. „Po naší 90 minutové přednášce se schopnost studentů rozpoznat nedůvěryhodnou informaci zvýšila o 18,57 procentního bodu. Na slovenských školách jsme dosáhli ještě o trochu lepšího výsledku, a to zlepšení o 19,72 procentního bodu,“ konstatují spokojeně na Zvol si info. Devět z deseti dějepisářů závidí. Jakmile byl nepřítel jasně zmapován, definován a ztotožněn, pokračují další kroky k výuce. Ano, dá se to prý naučit, rozpoznávat pravdu od lži, možná i nabiflovat. Šťastní to lidé, tenhle Gregor s Vejvodovou, když si to myslí. A ti, kteří je na školy zvou, jakbysmet.

Jenže to není všechno, tahle působivá osvěta. Přibydou totiž (a již přibývají) další články řetězu. Ono udávání a následná represe. Vždyť dnešní sociální sítě jsou plné krásných tlačítek NAHLÁSIT, OZNAČIT JAKO ZÁVADNÉ nebo NAVRHNOUT NA SMAZÁNÍ. Je to tak snadné. A těch výzev: Udej je, napráskej je, vzepři se fejkovému tsunami. Vždycky to byla chyba, kdepak jen za nacistů nebo komunistů, už Veverčák s Kopčemem, co neudali Houžňákovi, že lumíky nachytali oni a ne Rváč, udělali chybu! Následným opatřením jsou samozřejmě důsledné pronásledování, otravování, hony a morální lynče osobních i profesních životů. A samozřejmě trestní oznámení, odsouzení a vězení. Zatočit se zrádci Pravdy se musí, to jinak nejde. Kdo se nepolepší po dobrém, polepší se pendrekem. Ten funguje spolehlivě. Trestních oznámení za názor přibývá. Z poslední doby třeba farář Piťha, stařík popletený s jeho „konec světa se blíží“. Jenže, konec legrace, nejsme tak daleko od totalitních praktik, jak by se mravencům v kredenci, kam jsme je pustili v dobré víře, že nepůjdou po cukru, ale po pravdě, zdálo.

Klíčové slovo ke zrezavělé brance Pravdy

To klíčové totiž vůbec není v tom, jak naučit rozpoznat pravdu od lži. Dokonce ani za mák. To je velký omyl pilných Ferdů. Skutečně důležité je to, KDO určuje, co je pravda a co není. Ať už Gregorům, Vejvodovým nebo naší blogerce Hance Rebece Šiander. I pravda se nebezpečně zglobalizovala a zmonopolizovala. Tu bláhovost, že svět je plný průzračné pravdy, kterou je třeba jen prodrat jak potůček k posluchačům, vůbec nesdílím. Pravda není zjevení na lusknutí, pravda pomalu vybublává. Žije z rozmanitosti názorů, ze SVOBODY je pronést. A jistě i ze vzdělanosti a rozhledu, podpořeného životní zkušeností a často mnohaletým tréninkem. I z omylů a poznání slepých cest roste pravda. Čerta starého záleží, jestli je Breitbart nebo Sputnik označen za dezinformační a Washington Post a Guardian za vzor božího úradku. Ani jeden není měřítko. Seznamem správňáků a zlounů nic nevyřešíte. Měřítkem je pouze vaše kritické myšlení, neustálé hledání pravdy nebo alespoň toho, co se jí nejvíce přibližuje. A především s velkou pokorou, která vám evidentně chybí.

Chlubíte se, že vás žáci a studenti berou, protože jste vlastně vrstevníci nebo jen o fous starší? To chápu, ale ze stejného důvodu tak můžou brát úplného mozkotrusa z youtube nebo nějakou vypatlanou Kardashianku. Jako v mé generaci „brali“ ty báječné kluky z Luneticu nebo Che Guevaru. Ale také Boba Dylana, který řekl: „Nikdy nebude žádný mír. Vždycky bude jen falešný mír.“ Byl to šiřitel fake news podle vašich měřítek, nebo ne, co myslíte? Když byste si pořád neuvědomovali, kam tahle „svatá“ válka Pravdy se Lží povede, podívejte se pozorněji na Západ. Tam jsou mnohem dál. A není to pěkný pohled. To jen abyste věděli, kam směřujete a je vám u toho společně s blogerkou Hankou příjemně příjemně. Nemělo by.

Truly, madly, deeply

Vypůjčil jsem si tohle spojení (Opravdu šíleně), protože to vystihuje všechno. Byli jste v klidu, když Německo na začátku roku uvedlo do praxe zákon o cenzuře na internetu, známý jako NetzDG , ukládající pokuty až 1,3 miliardy korun za hbité nesmazání „hejtů“ na sociálních sítích? A vzpomínáte, co se dělo vzápětí? Jak majitelé sociálních sítí začali mazat hlava nehlava všechno, co jen zavánělo „nespokojeností“ uživatelů (tedy udáními)? Tak ani to už dávno nestačí. Jak nám oznámil Jean-Claude Juncker z Evropské komise, je třeba jít dál, tvrději, na ostří nože. Už ne ta „měkká norma“ z Německa, že do 24 hodin, nebo ve výjimkách do týdne, musí být závadný obsah smazán. Teď nám Juncker objasnil, že ohledně „teroristického obsahu“ je už první hodina kritická – takže mazat musíme  do hodiny! Kdo to jaksi rozhodne, rozumějte, kdo rozhodne o tom, co je a co není teroristický obsah? Jó, ve Francii už to vědí, vyhlášená teroristka Marine Le Penová už je souzena za šíření fotografií zvěrstev Islámského státu. To je samozřejmě jasný teror, taková drzost poukazovat drastickými fotkami poprav na islamisty! Pěkný fujtajbl. Což o to, Le Penovou si „ohlídají“, ale jak to navléct u milionů denně publikovaných zpráv, úvah a diskusí na sítích? Kdo tuhle rumařinu za vás udělá? Vždyť britského aktivistu Tommyho Robinsona sice bleskově zatkli, vyslechli, odsoudili a uvěznili, ale spotřebovali na to CELÝ DEN. Čímž sice zostudili všechny naše otřesně loudavé Urválky, kteří na procesy v padesátých letech potřebovali celé měsíce, ale stejně by to nestačilo na požadavky „boje proti teroristickému obsahu na internetu“, jak ho požaduje Juncker.

„Facebook, Microsoft, Twitter, YouTube, Instagram, Google+, Snapchat a Dailymotion už podepsaly kodex chování. Společnosti se zavázaly, že v případě potřeby rychle posoudí a odstraní nezákonný xenofobní a rasistický obsah (většina v rámci 24 hodin), pomohou uživatelům oznamovat nezákonné nenávistné projevy a zlepší podporu občanské společnosti a koordinaci s vnitrostátními orgány.“ Tak takhle jsme daleko – i my, protože jsme součástí Evropské unie.

Jak by řekl Shakespeare: … pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. A vy stojíte, v ruce přednášky, jak rozpoznat fake news, vymýšlení faktů, svalování viny, nálepkování, manipulaci a hru se strachem a emocemi. To jste nějak zaspali, tady už je dobojováno. Jinde se bude určovat, co je Pravda, jak má znít jako zvon – i ve vašich uších. Uvědomíte si to, až i vám jednou přistane na čele nálepka, ani nebudete vědět, odkud? Až zjistíte, že vám napařili absurdní pokutu a v koordinaci s vnitrostátními orgány vás dopravili za mříže? Co už my, starší, my „mrtvi jsouce, hanby nedojdeme“. Totalitu jsme si zažili vrchovatě. A jak praví jedno moudro, vy, pokud se z naší historie nepoučíte, budete ji muset prožít znovu. A možná dokonce někteří z nás si pomyslí, jak v jednom starém židovském vtipu pravila Sára, když pohlédla do zrcadla: Teda, Khon, to ti přeju.