Ave Osude, morituri te salutant

Dnešní minisummit a následné jednání hlav států a předsedů vlád EU bude opravdu klíčové. Tak klíčové, že by napříště měla být neoficiální hymna EU, Beethovenova Óda na radost, změněna na jiné dílo géniovo: Osudová.

Jedno hravé moudro praví, že chci-li co mohu, mohu, co chci. Je to vůbec svoboda uvědomit si, že mé chtění má své poměrně jasné hranice a svobodný můžu být jen v těchto hranicích? Že moje svoboda skutečně končí tam, kde začíná svoboda druhých? Představitelé Evropské unie na to zapomněli. Povzbuzeni Lisabonskou smlouvou, která nastartovala proces odluky evropské „církve“ od států, oslepeni tou nesnesitelnou lehkostí bytí, vydali se na cestu, která právě dostoupala na svůj vrchol. Nebo sestoupila na své dno. Jak se to vezme.

Před minisummitem, jak je dnešní sešlost hlav EU nazývána, už došlo ke vzrušeným schůzkám jiným. Na zámku Meseberg se potkal francouzský prezident Macron s německou kancléřkou Merkelovou a předsedou evropské komise Jean-Claudem Junckerem. Co si šuškali a zda něco ušuškali, jsme se nijak podrobně nedozvěděli. Prý hovořili o reformě eurozóny a hledali řešení ve sporu o přijetí uprchlíků. Dovedete si představit ještě třeba v roce 2015 takové náměty schůzky ve strukturách EU? Cože? Reforma a dokonce spory? V dobře namazaném EU stroji, kde všechno běželo jak na drátkách? A to zdaleka není vše. Proběhly i jiné schůzky. Sešla se Visegrádská čtyřka, kam zavítal i Sebastian Kurz, mladý rakouský kancléř. Ano, ten, který zavírá zradikalizované mešity, vyhošťuje desítky imámů a prohlásil, že „paralelní společnosti politického islámu a radikalizační tendence nemají v naší zemi místo“. Načež mu turecký prezident Erdogan začal vyhrožovat náboženskou válkou a poradil Německu, aby Kurze srovnalo do latě. Takže Angela Merkelová by mohla Kurze srovnat přímo na summitu, báječná příležitost, co říkáte. O maďarském Orbánovi, polském premiérovi Morawieckim, slovenském Pellegrinim a českém Babišovi ani nemluvě. Ti rovnou prohlásili, že na minisummit nepojedou, že to tam Kurz řekne za ně. Ale… to přece znamená, že… ano, že jsou v názoru jednotní. Kde jsou ty sladké časy, kdy při jednání o migračních kvótách Polsko náhle cuklo a hlasovalo pro kvóty a své partnery z V4 nepříjemně podrazilo. Jenže to bylo Tuskovo Polsko – a takové, stejně jako Mattoni, už není. Tusk sice sedí v EU na dobře polstrované židli, ale je to generál bez vojska.

No a pak tu máme tu zlobivou Itálii. Straně Lega za první skutečně tvrdé kroky v migrační politice letí preference raketově vzhůru (ze 17% ve volbách na červnových 29,2%!) A to zatím jen proměnil lodě, lovící migranty z libyjských vod jak na běžícím pásu, na Bludné Holanďany.  Když si ministr vnitra Salvini přečetl první draft pro schůzku, připravený nejvyšším úřednickým EU capo di tutti capi Selmayrem, prohlásil jen: “Jestli máme jet do Bruselu, abychom hráli podle not připravených Francií a Německem, jestli si myslí, že nám pošlou ještě více migrantů, místo aby nám pomohli, no tak to snad ani nemá cenu tam být. Aspoň ušetříme náklady na cestu.“ Nakonec italský premiér Conte pojede, tak aspoň víme, v jakém „conte-xtu“ se tam bude pohybovat.

Pojďme se na Selmayrův draft blíž podívat. Nebojte, EU dochucovadla typu „zdůrazňujeme náš plný respekt k právu na azyl“ vynechám. Kdybyste nevěděli, co je draft, tak to je papír, o němž – tuším, že Američané – říkají: Hoďte to na zeď, ono se tam něco uchytí. Česky se tomu v manažerských kruzích říká „šlapací materiál.“ Tak si na něj vyšlápnem. Hned v úvodu se říká, že „jednostranná, nekoordinovaná opatření by byla nejen méně účinná, ale vážně by poškodila proces evropské integrace a ohrožení úspěchů Schengenu“. To je takové přátelské poplácání po tváři německého ministra vnitra Seehofera, který v rozhovoru s listem Süddeutsche Zeitung zopakoval, že „pokud řádný summit prezidentů a premiérů EU, který se koná ve čtvrtek a v pátek v Bruselu (to už není minisummit, to už je velký summit-pozn.aut.), nepřinese účinné řešení, začne migranty, kteří se již registrovali v jiné členské zemi, odmítat na německé hranici navzdory vůli kancléřky“. Tak žádné čistě německé řešení, Horste, jen to evropské. „Obnovujeme náš pevný závazek společně podporovat evropskou migrační politiku“, praví se dále v draftu. A dál už to jede naplno: „zintenzivnění spolupráce s tranzitními zeměmi a zeměmi původu“. No, máme rok 2018, kromě smlouvy za nehorázné peníze s Tureckem, které skutečně přivřelo migrační proud přes balkánskou trasu, kde nic, tu nic. A s jakou zemí původu budete spolupracovat při navracení migrantů, kteří zahodili doklady, tvrdí, že jsou děti (i když, pravda, na znásilnění překvapivě vyvinuté)? Dále se v draftu kromě „zintenzivnění“ navracení migrantů bez uděleného azylu mluví o ochraně vnějších hranic. O ní se ovšem plká už také tři roky. Nově je v draftu řeč o bránění sekundárnímu pohybu migrantů, přes vnitřní hranice států v Schengenu, „protože neexistuje právo svobodně volit členský stát“. Takže budeme mít v republice jakési poloobčany, azylanty. To si dovedu živě představit, žil jsem léta ve státě, kde jsem nemohl nikam, jen s laskavým svolením pro dětské botičky do NDR, vykoupat k Balatonu nebo do Bulharska. Takže jsem byl vlastně svobodnější než naši budoucí halbmenschové. Proč neřvou jako protržení bojovníci za lidská práva, je mi záhadou. Nehledě na drobnost, jak toho dosáhnout. Komunisti věděli, jak na to. Dráty, vysoké napětí, vlčáci a bdělí samopalníci. A ani to nebylo stoprocentní, někteří s obrovským rizikem prošli. A dnes? Udělal jsem si loni výlet na kole v Jeseníkách. Jel jsem po lesní cestě, najednou polské nápisy, kde jsem překročil hranici, vůbec nevím. Nikde ani cedulička. Ani mi nestačily naskočit staré stereotypy: mám vyplněné celní prohlášení, pas, odevzdanou vojenskou knížku? Jsem moc rád, že vy, mladší čtenáři, už ani nevíte, o čem to blábolím.

Tohle samozřejmě není v draftu zodpovězeno, to víte, je to jen draft. Tak si odpovím sám: hranice jsou buď otevřené, nebo zavřené. Budou migranti dostávat náramek, který Česku přiděleným migrantům na Rozvadově zapípá, aby nepřekročili hranice do Německa - a přijede si pro ně migrantská „lítačka“ a odvleče je zpátky do Čech? Ach, tak tohle už je čirý Dublin IV. Nazval bych to jménem jednoho klasického čínského románu – Sen v červeném domě. Sedí jak „sen“, tak červená barva. A potom přichází to hlavní: „společné, harmonizované azylové řízení“. Kdopak to bude psát noty pro tuhle harmoniku? Brusel, holenkové, Brusel. A to bude ten pravý průsel (vida, windows mi to „l“ automaticky neopravily, zřejmě slušnej softwarovej oddíl). No, ještě přidám zdviženou pěstičku draftu proti pašerákům: zakročíme, potrestáme. A hlavně nabízenou pomoc hraničním státům: odborná příprava, studie, práce. Moc bych chtěl vidět italského ministra vnitra Salviniho, až k němu dorazí bruselští úředníci, aby mu začali tvořit studie a odborně ho na příval migrantů připravili. Draft také pociťuje jako nutnost „zpracování žádostí o azyl okamžitě“. Tak to jo. Že v Německu vraždí už tři roky odmítnutý žadatel o azyl, aniž by byl deportován, to je jen exces. Teď už to pofrčí. Hned jsem klidnější.

Také mám pro Evropskou radu v příštím týdnu návrh draftu. Je poměrně stručný:

U vědomí vlastní tíživé odpovědnosti za zatažení Evropy do naprosto nezodpovědné, hluboce mylné a zcela nefunkční evropské politiky migrace, která způsobila nesmírné utrpení i smrt na straně evropských občanů i migrantů skládáme s pokorou a hanbou své funkce a navrhujeme nové volby do Evropského parlamentu v nejbližším možném termínu a pro sebe spravedlivý proces před haagským soudním tribunálem za naše zločiny.

Tak co říkáte, prošlo by to?  Nějak podvědomě cítím, že asi ne. Protože naše krásná čeština nemá vůbec náhodou tolik přiléhavých přísloví a mouder na něco jiného: Kapři si sami rybník nevypustí, Kočka kočce oči nevyškrábe, Vrána vráně oči nevyklove, Ruka ruku myje, Já na bráchu, brácha na mě, Ježek sám sobě kadeřav, Každá liška svůj ocas chválí... I když v tomto případě platí nejvíc staré: Přijít s křížkem po funuse nebo Mýt okna sekyrou. Anebo ještě stručněji: Díra-nedíra, furt se natírá.