Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč politika multi-kulti nefunguje, když tak krásně funguje?

22. 06. 2017 11:08:27
Proč je právě mezi umělci tolik tvrdých zastánců multikulturního konceptu, když vidíme ty zoufalé výsledky „začleňování a obohacování“ v (nejen) evropské praxi? Odpověď je prostá: Hochu, hochu, ani trochu nepochopil ́s synekdochu!

Protože synekdocha znamená označování celku částí (nebo naopak). A to právě umělci chybně dělají. Pod slovem kultura umělci a politici chápou něco zcela jiného. Jak je to možné? Proč jeden o koze a druhý o voze? Nic nového, už komunisté důsledně rozlišovali mezi kulturou v širším a užším slova smyslu. A nikoli náhodou, velmi cíleně. Ale o tom jindy. Není divu, že umělci vidí kulturu především či jedině jako umění. Jenže umění je jen částí, a to dokonce velmi malou, kultury v obecném slova smyslu. A co se týče umění, i vyhlášený „xenofob, islamofob a rasista dohromady“ uzná, že na prolínání kultur (rozuměj umění) něco je. Kde by byla hudba, populární i klasická, bez afrických vlivů – od rytmů až po způsob zpěvu, kolik úžasných kompozic bylo složeno po ovlivnění asijskou pentatonikou, atd. Jak to, že já, multi-kulti-skeptik až skalní, jsem tvořil choreografie na „cizáckou“ hudbu japonskou, africkou, world music, hudbu keltskou, sefardských Židů, atd., a zasedám v mezinárodních tanečních porotách s kolegy všech ras a národností, které si jen vzpomenete. Bavíme se spolu, objímáme a živě si vyměňujeme zkušenosti a rady... a přesto nejsem žádný vítač Jekyll a rasistický Hyde v jednom těle. Záhada?

Chyba v nerozlišování kultury v užším a širším slova smyslu je totiž, bohužel, fatální. Umění by bez kulturní výměny a skutečného vzájemného (velmi důležité slovo!) obohacování zamrzlo, zakrslo a odumřelo. Proč ale zamrzá a odumírá multikulturní výměna, když se rozpřáhnou ruce celých ras, národů, náboženství, souborů tradic, morálky, ale i zvyků, pověr, předsudků, pravidel a zásad a třeba i hygienických návyků? I to je totiž kultura. Ovšem nejen umění, ale kultura ve smyslu celé té civilizační slupky na našich barbarských tělech. Jak to, že tady to vůbec nefunguje? A dokonce bídně krachuje, a to všude tam, kde se o to pokusili. S úmysly i veskrze dobrými, z nichž však vznikl jen příhodný materiál pro výrobu dláždění cest do pekel. A nese jedovaté ovoce, „kulturní“ střety a války až do hrdel a statků a vyvražďování celých kmenů, národů, vyznavačů té či oné víry... – a to po tisíciletí.

Říká se tomu hezky česky, že pro stromy prostě nevidíme les. A les není pouhý soubor stromů, stejně jako dav není aritmetickým součtem individuálních občanů. Z poznání, že citlivě okořeněná polévka chutná lépe než neslaná-nemastná, nasypali do ní se svatým nadšením multikulturní vlajkonoši tuny koření a soli. A léta ji i obřadně pojídali, s ústy stále zkřivenějšími. To už je snad typická vlastnost politiků, všechno přeťápnout, nafouknout a... zglobalizovat. Ta jejich neodolatelná chuť cloumat masami, srocovat se pod prapory a kráčet v čele zástupů, co ta už přinesla utrpení a krve.

Jenže se stalo něco, z jejich pohledu zcela nečekaného. Z tavicího kotle národů a vyznavačů různých věrouk nevypadly žádné zlaté ingoty pro stavbu velkolepého multikulturního chrámu. Z toho kotle, kolem kterého křepčili své politické tanečky v transu z toho úžasného experimentu, najednou vyrazily plameny. Něco s vypjatým nasazením policie, armády a tajných služeb ještě sfoukli, ale oheň začal přeskakovat na auta. A potom i na nevinné občany, a teď už i na policisty a vojáky, které v těch autech chtějí ti vlídní jinokulturníci usmažit. Do rozpřažených náručí jen s chutí naplivali.

Také si se sousedem rád popovídám o středověkých spisovatelích, které obdivuje, ale kdyby začal zničehonic lít výkaly z okna před dům jako ve středověku, bylo by po sousedských vztazích natotata. Kdyby nadto ještě z okna vyhodil manželku a ještě ji šel dolů dopodřezat, protože nepochopila jeho názor na manželství jako na mužskou državu sexuální otrokyně (-kyň) a nelíbil se jí jím vytýčený program, který tak hezky popisuje zpěvačka Radúza: Prohlížej si zeď a doma seď! ... to už bych opravdu nevěděl, jak mu tohle kulturní obohacení oplatit. A kdyby v mé manželce, z mého pohledu vkusně a moderně oblékané, najednou soused začal vidět provokující děvku, kterou by odtáhl do křoví a znásilnil, protože si o to „vyzývavě říkala,“ skončilo by nejen naše společné grilování, ale zřejmě i kudla (kulka) v jeho zádech, humanismus nehumanismus.

V záplavě terorismu se konečně politici (zatím jen někteří) začali ohlížet. A zjistili, že za nimi žádný dav nestojí, že ten halasný křik za nimi, který tak slastně vnímali, generují už jen ti, kteří pilně sbírali drobty, odpadlé od jejich vypasených úst. A začali se konečně bát. Samozřejmě že ne o lidi, ale o sebe. Ale aspoň tak. O politikovi více než o komkoli jiném platí: Jen ho nechte, ať se bojí. I když se třese jen o své prebendy. Ať ví: je-li tupým volem, už nebude zvolen. Nějak nám na to zapomínali. Budeme sice svědky masových kouřových clon, které začnou vypouštět, absolutních ztrát paměti (ach ten podlý internet je tak snadno usvědčuje) a hromadného přestrojování a mytí rukou na úrovni obsedantně kompulzivní poruchy, ale komu paměť slouží, ten se pro ně neusouží.

A umělci? Až vám zase budou říkat, že mají v kapele Inda, Brazilce, Japonce, Araba i Izraelce, a že se báječně navzájem obohacují a nervou se ani o zpěvačku, která obohatila všechny členy kapely, a to úplně zadarmo, tak jim to věřte. Budou mluvit pravdu. A to se u umělců cení. Když ale začnou tvrdit, že to takhle funguje absolutně, tak je vytleskejte, ať vám třeba čtyřhlasně zazpívají Kde domov můj. Vy to určitě tak čistě nesvedete. A u voleb je nepředbíhejte, není to nutné. Každý tam má jen jeden hlas. A nejsou tam mikrofony a zesilovače, které by je mátly, že ten jejich hlas je slyšet silněji.

A teď už mě omluvte, musím si vzpomenout, jak mě Mamoun el Rašid, můj africký spolubydlící z koleje, který uprchl do Československa před diktátorským režimem řezníka Idiho Amina, kdysi učil africký tanec deště. Jak ono to bylo... pravou nohou našlápnout a otočit ruku dlaní vzhůru...

Autor: Josef Prouza | čtvrtek 22.6.2017 11:08 | karma článku: 31.75 | přečteno: 1179x

Další články blogera

Josef Prouza

Morové rány pro Junckera

Rána za ranou stíhá Jean-Claude Junckera, předsedu Evropské komise. Od včerejška čelí žalobě bývalého českého politika, byl fyzicky napaden hollywoodskou hvězdou a obviněn ze zneužití mládežnické organizace. Vše v jednom týdnu.

14.9.2017 v 10:21 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 628 | Diskuse

Josef Prouza

Proč zmizely všechny lodě neziskových organizací ze Středozemního moře?

Když se přestaly ozývat posádky lodí neziskovek, operujících ve Středozemním moři, a do italských přístavů nedorazila dva týdny ani jediná noha uprchlíka, všichni znejistěli. Vysvětlení bylo šokující!

12.9.2017 v 10:08 | Karma článku: 41.49 | Přečteno: 3372 | Diskuse

Josef Prouza

Severní Korea – byl jsem Alenkou v říši divů za zrcadlem

Zřejmě jako jeden z mála lidí na světě jsem byl v Severní i Jižní Koreji na pozvání tamních prezidentů. A viděl věci, které mi možná ani neuvěříte, a zažil šokující příhody. K současné vyhrocené korejské krizi mám co říci.

11.9.2017 v 9:50 | Karma článku: 34.53 | Přečteno: 1746 | Diskuse

Josef Prouza

Pocit viny za dějiny

Prvním úkolem každé nastupující totality je vyvolat ve vás pocit viny. Jste vinni, odpovědni, zpronevěřili jste se, totálně selhali. A proto padněte na kolena, hříšníci! A kajte se podle našeho Nového řádu.

4.9.2017 v 9:18 | Karma článku: 28.43 | Přečteno: 678 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

ondřejmrázek Mrázek

Svěží vichr z hor nebo nájemné beranidlo?

Spanilá jízda oficiálního vyhnance z Ukrajiny Michaila Saakšviliho po ukrajinských městech je předzvěstí dalších politických otřesů v beztak notně roztřesené zemi. Kdo z nich bude mít prospěch?

22.9.2017 v 17:16 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 212 | Diskuse

Miroslav Gruner

Horáček nakrocil k legalizaci zločinu

Když v zemi existuje mnozstvi osob dluzicich státu a Horáček ve chvílích, kdy se mu začínají preference potacet, jim chce vyjednat úrokový pardon, je zjevné, že mu jde o moc.

22.9.2017 v 16:32 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 768 | Diskuse

Marek Tomanka

Náhled do blízké budoucnosti

Nejpravděpodobnějším vítězem říjnových parlamentních voleb je stále hnutí ANO Andreje Babiše. Pokud prosadí mnohokrát avizované "řízení státu jako firmy", Českou republiku čekají složité časy.

22.9.2017 v 15:56 | Karma článku: 14.16 | Přečteno: 314 | Diskuse

Luboš Zálom

Nigel Farage v Praze: následujme příkladu Brexitu

Včera navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.

22.9.2017 v 13:46 | Karma článku: 33.56 | Přečteno: 823 | Diskuse

Jan Dvořák

Přijít kvůli neschopným agentům o jedinou teroristickou skupinu by byl opravdu luxus!

Soud osvobodil skupinu anarchistů, která měla podle obžaloby chystat teroristický útok na vlak s vojenskou techniku a automobily.

22.9.2017 v 13:38 | Karma článku: 16.11 | Přečteno: 528 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 33.45 Průměrná čtenost 1396

Projektový manažer, marketingový specialista, lektor tance, choreograf, scenárista, milovník tance a hudby, ženatý, 4 děti, bydlím v Praze a nejsem a nebyl jsem nikdy členem žádné politické strany.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.