Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rodina je náklad státu

18. 06. 2017 20:39:03
Nejde o překlep. Vyčpělé tvrzení, že rodina je základ státu, se prostě změnilo. Naši moudří vůdci mají jiná hesla. Nejsi už rodič, jsi nezodpovědný pachatel dítěte. Děti vychováme za tebe. Ulehčíme ti, i když si to nezasloužíš.

Nesnaž se dětem vnucovat nějaké předpotopní názory na vzdělání, nepotřebují spočítat trojčlenku, to si najdou na internetu. Musí získat potřebné návyky a názory. Do školky už s plínkou, nejsi stejně schopen předškoláka připravit na šok ze školy. Ani mu odepřít ty pamlsky, co jsme mu v našem školství zakázali, takže pro ně musí dvacet kroků k Vietnamcům přes ulici. Předškolní dítě bys jako rodič jen nezdravě křivil. Ve škole je především důležitá výchova zdravě sebevědomého diskutéra, který má na všechno názor. Stejný jako náš názor. Multikulturní všeobjímání, ekologický cit pro alternativní zdroje a pochopení pro kůrovce a solární panely na poli, kdes jako dítě běhal v osení. Taky tvé, teď už naše, děti musí pochopit to hlavní – globální boj proti kapitalismu, který vede jen ke znečišťování a tupé výrobě zcela zbytečných věcí.

Rodina byla stejně jen krunýř pro zpátečnickou propagandu na základě nebezpečně svobodných a špatně ovlivnitelných názorů, zkušeností předků a jinou veteš. Komunistům se nikdy nepodařilo proniknout zcela do nitra rodin, proto svůj boj prohráli. Takovou chybu už neuděláme. Kdo ví, co byste si za těmi dveřmi bytů a baráků říkali, čím zahnojovali čisté duše svých zplozenců. Patří nám, ne tobě, jsi jen biologický otec a matka, míň než inkubátor. Děti ani rodit nemusíš, dovezeme ti jiné, kde si hlavu s jejich zabezpečením a odpovědnou výchovou nedělají jako ty. Skutečné chudinky, ne ty tvé vypasené nevítače. Ti se budou začleňovat do naší revoluční sluneční soustavy daleko lépe. Ty to jen zaplatíš, nejsou to stejně tvoje peníze, co jsi vydělal, jsou všech. Žádné dobrovolně a já sám se rozhodnu, komu pomůžu a jak moc. Budeš pomáhat, až se z tebe bude kouřit. To už jsme rozhodli za tebe, ty by ses rozhodl bůhvíjak. Postavíme za tvé peníze nové úřady a založíme nové organizace na šíření našich myšlenek. Protože nás zpátečníci jako ty nechápou. Ale pochopí, a to už bude pozdě.

Není důležité rodit a řádně vychovat děti. My jsme politici, nemáme žádné děti nebo jen absolutně svobodně myslící malé lidi, kterým jen ty říkáš nezvladatelní spratci. Vidíš, o rodině víme stokrát víc než ty. Chtěl bys děti jen týrat a kazit, ale na to máme své Barnevernety, úřady na ochranu dětí před tvou zhoubnou výchovou. Odebíráme nezodpovědným děti po tisících. Selžeš v „očním kontaktu“ se svým dítětem – odebereme ti ho, nemáš vyprané dětské prádlo srovnané do komínků – odebereme, nemá matka „dostatečné“ IQ – nezvládla by vůbec dítě vychovat. Ono už se něco najde. Rupnou ti nervy, dáš dítěti pohlavek, a už se vezeš. Včas zasáhneme, napravíme. Předáme pěstounům. Když se neosvědčí, dalším, třetím, pátým pěstounům. Zajistíme dětem tolik tatínků a maminek, až pochopí, že v naší láskyplné péči žádné nepotřebují. Citové vazby, rodičovská láska jsou stejně jen potlačená pedofilie, perverze a chuť týrat a ovládat bezbranné tvorečky.

Nevěřil jsi, že za pouhých třicet let tu tvou do nebe vychvalovanou rodinu změníme k nepoznání. Ženy už nejsou žádné maminky, ale sebevědomí člověci. Vědí, že rodit děti není poslání, ale to poslední. Nejdřív musí zachránit ohroženého komára, pak 60 milionů uprchlíků, svět před globálním oteplováním a lidstvo před hrozbou konzervativního myšlení, tedy především před svobodnou vůlí, hladem po vědění, pracovitostí, zodpovědností, pílí a sny o lepším životě bez dřiny a o šťastné a spokojené rodině.

Jaké děti, jaká rodina? Přes padesát procent dětí už se rodí mimo manželství, což je stejně ten nejodpornější zkostnatělý institut. Slib věrnosti, stát jeden při druhém v dobách dobrých i zlých, vychovat společně děti? Z jakého středověku ty názory máš? Už desetina lidí v produktivním věku žije singles. To je svoboda! Sami rozhodují o všem a sex na jednu noc jim nepřináší žádné trápení nad nevěrou a rozvody. Nevisíš nikomu na krku a nikdo nevisí na krku tobě. Pro někoho se ustarat? Tomu říkáš program?!

Otevři si jakýkoli takzvaně ženský časopis, co se tam dozvíš? Když tvůj milenec zapomene zvednout na záchodě prkýnko – pryč s ním, není vůbec schopen se vcítit do tvé duše. Přišel výjimečně opilý z podnikového večírku? Pryč s ním, je to alkoholik, bude tě vždycky jen mlátit a týrat. Prohlížel si s lehkým úšklebkem tvé faldy, když jsi v depresi z NĚHO přibrala čtyřicet kilo? Pryč s ním, je to kalorický nacista. Nepochopil, že máš právo být každý půlden hysterická a vzteklá, pryč s ním, je absolutně netolerantní. Muži jsou zbyteční, když se přece po jejich vyhnání dostaneš do deprese, tady jsou rady naší redaktorky: napusť si vanu s vonnými přísadami, zapal svíčky, kup si na sebe něco hezkého (z katalogu našeho inzerenta), změň účes, jdi na thajskou masáž a odjeď zachraňovat velryby. Hned bude líp. Žádné vdavky tě nezachrání. Když by přeci jen přijel princ na bílém koni, splňující všech osm set padesát nekompromisních požadavků na pana Božského, tak nespěchej. Vdej se o deset, dvacet let později než celá staletí předtím, tak je to správně. Ženy žily v otroctví. Ale my jim řekli: Nevaž se, odvaž se. Žádné přivaž se, odvař se. Až pochopily. Že s dětmi jen ztratí, zplesniví, omotají je odporné pavučiny ulepených dětských rukou.

A opačně: v „mužských“ časopisech najdeš úplně jiné rady: ženy jsou prima sexuální objekty. V každém baru narazíš na řezivo, nadržené dát ti po dvou panácích. A před ránem zmizí samy, když ne, tak je vykopneš. Deset návodů na to, jak sbalit holku. A dvacet, jak se jí rychle zbavit, když nepochopí, že žiješ svůj absolutně nezávislý život a špagety s kečupem si umíš uklohnit sám. Ani v jedné z těch rad pro obě pohlaví nenajdeš nikdy ani jedinou typu: jak založit a zabezpečit rodinu, jak vychovat dítě k samostatnosti, jak se obětovat. Pche, kdo by tyhle vykopávky zkoumal?

Příroda naši revoluci ještě nechápe, ale my jí poručíme. Stávkuje a mele si svou, že oplodnění do 24 let věku je pořád 25%, od 25 do 35 už jen 16% a po čtyřicítce už jen 5%. My prostě potřebujeme rodit v pětačtyřiceti, nic bychom si neužily, nenašetřily na dům, aby dítě nestrádalo v nouzi dvougarsonky. Musíme se stát generální ředitelkou a předsedkyní komise pro rovnost pohlaví. Pak možná, jedno dítě. Na klinice asistované reprodukce, aby příroda pochopila, že na ni umíme vyzrát. Je to jen hloupá příroda. Měla by být vděčná, že jí tak pomáháme miliardami našim neziskovkám se záchranou klimatu, se kterým si absolutně neví rady.

Ještě musíme domyslet, jak nahradit všechny ty babičky a dědečky, kteří nebudou čekat, až jim konečně v padesáti singlevnuka povijeme, protože dědečkové budou dávno v pánu a babičky budou krmit lžičkou v hospicu. V Japonsku už prý vymysleli dědečka-robota, který umí houpat děti na klíně, vyprávět jim multikulturní pohádky i připravit veganskou stravu. Prostě se na tom pracuje.

Už jsi pochopil? Své rodině obětuješ všechno? Výborně, to budeš dělat dál. Jen odevzdáš všechno nám a my dáme na rozdíl od tebe tvým dětem to nejlepší, protože ty absolutně nevíš, co je pro ně nejlepší. A my to víme. Rodina je náklad státu. A ty ten náklad státu potáhneš na zádech. Jsi přece milující rodič.

Autor: Josef Prouza | neděle 18.6.2017 20:39 | karma článku: 38.87 | přečteno: 2263x

Další články blogera

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 31.19 | Přečteno: 858 | Diskuse

Josef Prouza

Adrenalinová dovolená – nyní nově i v Barceloně

Listuji katalogy islámských cestovních kanceláří a ne a ne si vybrat. Dřív jen k uzívání nudné pobyty u moře, nějaká ta projížďka na velbloudu, prohlídka mešity, ale dnes?!

18.8.2017 v 7:36 | Karma článku: 36.26 | Přečteno: 980 | Diskuse

Josef Prouza

Takový normální výjimečný stav

Po krvavých atentátech v Paříži byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav. Francouzi jsou výjimečně stavěni do pozoru už skoro dva roky. Můj syn se právě vrátil z firemního školení v Paříži. Co vyprávěl?

9.8.2017 v 17:02 | Karma článku: 45.03 | Přečteno: 4757 | Diskuse

Josef Prouza

Kdo skutečně ovládá svět? Supertajná společnost HAT

Nikdy jste o ní neslyšeli? To je jen důkaz, že je opravdu dokonale utajena. HAT (Human Abetment Trust) si nedala za úkol nic menšího než řídit svět. Činí tak důsledně, neštítí se ani vražd, převratů, revolucí a válek.

25.7.2017 v 10:15 | Karma článku: 21.52 | Přečteno: 1328 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Hannig

Ve válce je jasné, kdo je kdo, aneb ti, kteří to spískali se zavčas někam vypaří

Dnes, 21. srpna jsem chtěl psát o tom, jak nás před 49 lety napadla vojska těch, s nimž jsme byli ve vojenské alianci. Jenže do toho přišla Barcelona, Finsko a musím se vyjádřit zase k tomu, před čímž už varuji mnoho let.

21.8.2017 v 15:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Petr Bláha

Brzy zapomínáme na 21.srpen 1968. Tehdejší "Běž domů Ivane" by dnes nahradilo mnoho lidí.

Je datum 21.8.1968 a do naší krásné země přijíždění vojska Varšavské smlouvy v čele s ruskou verbeží. Všichni chtěli, aby co nejdříve vypadli, ovšem dnes se zdá dosti lidem, že by nebylo od věci ruské "kamarády" znovu přivítat.

21.8.2017 v 15:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Ladislav Jílek

Srpen 1968 – Mezinárodní dopad

Komentářů k 21. Srpnu se objevilo dost, mezinárodními dopady se však zabývají málo. Podle mne to však stojí za připomenutí, zdá se mi, že mezinárodní důsledky byly velké.

21.8.2017 v 15:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Žarko Jovanovič

Srpen 1968 aneb okupace na vlastní přání a pro výstrahu ostatním

Srpen 1968, jednoznačně se jednalo o intervenci, ne okupaci, představitelé SSSR podlehli tlaku svých spojenců, kteří se v ČSR i mimo něj báli o své pozice, sám SSSR neměl prakticky žádný důvod k zásahu a postupoval značně liknavě

21.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 286 | Diskuse

Ondřej Mirovský

Srpen 1968 očima Husákových dětí

Známe to z filmů a vyprávění našich rodičů, kterým se při pomyšlení na dny před 49 lety vždy zrychlí tep. Ten pocit, kdy do vaší země přijedou tanky od „přátel“, aby bylo hluboko zašlapáno zrnko naděje socialismu s lidskou tváří.

21.8.2017 v 13:51 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 297 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 31.41 Průměrná čtenost 1078

Projektový manažer, marketingový specialista, lektor tance, choreograf, scenárista, milovník tance a hudby, ženatý, 4 děti, bydlím v Praze a nejsem a nebyl jsem nikdy členem žádné politické strany.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.