Reklama
Josef Prouza

Nemohl byste mě trochu zkompromitovat? S radostí. Kolikrát, za kolik, a cože vy osobně..?

19. 05. 2017 9:12:59
Nejen prezident Zeman, ministr Babiš, a další. Staňte se se mnou na chvíli agentem ve službách objednávky: Zničit Krtka. Šedivá je morální teorie, komprožumpy strom zelený. Možnosti jsou téměř nekonečné. Tak se na to posadíme, ne?

Jako bývalý rozhlasák se nejdřív zastavím u audionahrávek. Šíré jsou manipulační audiopláně. Někdo vám v dobré víře poskytne interview (nebo jen tajně zaznamenáte rozhovor s ním). Když se dobře připravíte, tedy hlavně určité typy otázek, styl vedení rozhovoru, a nedejbože se vám dokonce podaří hosta emočně vykolejit, a zaznamenat nějaké vypjaté odpovědi, vzdechy, nadávky... máte ten správný materiál. Šup s ním do střižny. Ale i ze zcela nevinného rozhovoru, kde jste zpovídaného vůbec „nedostali“ do úzkých, lze vytvořit zázraky. Těmito metodami:

1)Účelová selekce – prostě vyberete pasáže, které zpovídaného vykreslí ve zcela jiném světle, než by poskytl ucelený záznam rozhovoru. Vystříháte všechny pasáže, kde dotyčný je pohotový, vtipný, milý, s ostře a jasně formulovaným názorem, či dokonce dojemný (to už vůbec nemůžete potřebovat!). Zkrátíte jeho odpovědi na závažné (a často složité) otázky na minimum. Jistěže použijete ty, kde se mu zrovna nedařilo, trochu se zapletl, odskočil si od tématu. Z jednoho rozhovoru tak bez zvláštní námahy vytvoříte dva diametrálně odlišné. V jednom bude vystupovat váš host jako nesmírně vtipný, jasnozřivý, moudrý a zábavný společník (i taková práce se dá dobře prodat). Ve druhém jako popletený pitomec, zoufalý, podrážděný, neschopný zformulovat kloudnou větu (to se prodává daleko lépe). A to jste ještě vůbec nepoužili další střihačské fígle. Tuto metodu používají, bohužel, novináři v posledních letech v míře tak hojné, že už nikoho neudiví. Ti bulvární dokonce v opulentní formě. Neslyšeli jste nikdy lkát žádného zpěváka, herce nebo modelku, že oni přece poskytli rozhovor v dobré víře – a co z toho pak ten „šmejd novinářskej“ publikoval? To jsem NIKDY NEŘEKL!, křičí zoufale. Zažaluju ho! Už při slovech novináře, že s vámi natočí podstatně delší rozhovor a pak vybere ty nejzajímavější pasáže, byste měli zpozornět. A hlavně si pořídit vlastní záznam. Hlavně kvůli následujícímu.

2)Kreativní střih – to už je těžší kalibr. Popíšu ho na příkladu audiozáznamu. Ještě u tištěného slova můžete tvrdit, že jste to takhle neřekli a novinář to „zkreslil“ nebo si to přímo vycucal z prstu. Ale u rozhlasové nahrávky? – to je přeci váš hlas, vždyť vás slyšíme „na vlastní uši“, vy jste to opravdu takhle ŘEKL a MYSLEL! A vidíte – neřekl. A už vůbec to tak nemyslel. Tak nahlédněme do střižny píárových mágů. V době elektronických zázraků, kdy můžete i falešně zpívající zpěvačce studiově vyrovnat hlas, že najednou zpívá zcela čistě, aniž byste ji hnali znovu před mikrofon, je možné takřka vše. Sladká doba pro výrobce „kompra.“

Zaměříte se na všechny hostovy přebrepty, slovní vycpávky a všechna ta „éééé“, zakašlání, potahování nosem, mlasknutí – zkopírujete, uložíte. A potom mícháte a nastřiháváte: na vaši otázku jinou odpověď hosta, no říkejme už raději „oběti.“ Nebo zkrácenou jeho „původní“ odpověď, ale samozřejmě to nejhorší z ní. Na jeho hlavní větu přistřihnete větu vedlejší, ale – ze zcela jiné jeho rozvité věty. Utrhnete z jeho slova předložku, rozmnožíte ji a naskládáte za sebe, takže se oběť rozkoktá jak školáček. Namnožená „ééé“, pomlaskávání, chrochtnutí, jeho slovní konstanty, které občas použil (např. jako, né, tak určitě, apod.), vkládáte, kde to jen jde, až s nimi zaplevelíte celou jeho výpověď. Přehazujete jeho slovosledy, přistřiháváte jiné přívlastky, vyměňujete mu podměty i přísudky za jiné z jiných vět. Tam, kde odpovídal sebejistě a pohotově, vestřihnete jeho (zesílené) funění, a protáhnete pauzu. Takže to vypadá, že na primitivní otázku typu Jakou nohou jste dnes vstal z postele? neodpoví půl minuty nic a potom odpoví: Jak to jako, jako, jako, teda, ehm, sakra, teď jsem se trochu ztratil, teda určitě, jakže, éééé, myslíte? – nastřižené ze zcela jiných částí hovoru... stačí?

Z rozeného moudrého řečníka uděláte s trochou námahy dementního zoufalce, blábolícího úplné nesmysly mimo mísu, koktavého šaška a Pepka Vyskoč. Z optimisty skeptického škarohlída a zapšklého pavouka, z ochránce přírody zastánce kouřících továren, z pravičáka levičáka, z demokrata fašistu a z milujícího manžela cynického děvkaře. Kdybych měl audiozáznam hovorů Čapka s Masarykem a dal si tu škodolibou práci, nevznikly by žádné Hovory s TGM, ale Bláboly s Totálně Gumovým Magorem. Po poslechu tohoto „věrného záznamu“ byste se po zbytek života styděli, jakého jsme to měli prvního prezidenta Osvoboditele absolutního blba.

Myslíte, že tohle lze provádět jen s audiozáznamem? Ale kdepak. S videem je to těžší, musíte si pomáhat různými prostřihy na pokyvujícího moderátora, záběry složených rukou v klíně atd., ale zase máte onačejší možnosti „komentovat“ a přibarvovat emočně jeho výpověď beze slov. Jen obrazem. Např. položíte „otázku na tělo“, a nastřihnete „jen“ dlouhý záběr na hostovy nervózně bubnující ruce na stole spolu s dlouhým tichem bez odpovědi. Ha, usvědčila ho řeč těla! I hudební podkres může pomoci (zlověstný motiv). A samozřejmě doprovodné obrazové „ilustrace“, kdy host mluví o poklidné demonstraci, ale v obraze vy vidíte zkrvavené demonstranty. Nebo hajlující opilce, zrovna když host hájí demokratickou podstatu své strany.

3)Záměna „soukromého“ a „oficiálního“ projevu. Velmi, ale velmi oblíbená metoda současných komproagentů. Tady už musíte spoléhat na opravdový odposlech. Nepřináším žádné šokující odhalení, když řeknu, že doma, v soukromí, mezi nejbližšími přáteli, asi mluvíte jinak než s ředitelem školy o vaší ratolesti nebo s panem farářem o Bohu Ne? Tak nemluvíte sprostě aspoň před dětmi, no tak! Ani to ne? Ale, ale. Takže když Andreje Babiše tajně nahrál(i), jak od plic hodnotí různé politiky a novináře, byl to šok jen pro opravdu nevědomé.

Můžu vás ujistit, že kdybyste použili tajné nahrávky jiných politiků (až na výjimky, které se ale vyskytují asi jako nosorožec dvourohý), jak „hodnotí“ v soukromí své soupeře, ale i věrné přisluhovače, manželku, děti, atd., často byste zírali jak bankrotář na exekuci. Úsměvná vzpomínka: jeden televizní moderátor, jehož zcela základní image tvořilo naprosto seriózní a smrtelně vážné komentování, především koncertů vážné hudby, navíc za socialismu, kdy byly televizní tváře kromě Menšíka a Sováka smrtelně vážné všechny, přiváděl do absolutního šoku všechny dámy, které s ním skončily v posteli. Zahrnoval je vodopádem tak sprostých slov, takovými oplzlostmi nejvyššího kalibru, že by i dnešní teenager, vyrostlý na textech rapperů z černošských ghett, za ním kulhal jak Quasimodo za Esmeraldou. No, někde se z toho sošného klasika za tónů Osudové odreagovat asi musel, že.

Metoda je to jednoduchá, prostě se takový záznam, kde má „zájmová osoba“ pocit, že je v nejužším soukromí, zveřejní a „konfrontuje“ s tvrzením, že TAKTO se přeci veřejný představitel státu nechová, nesmí NIKDY chovat. Na sprosťárny politiků -„chlapů s gulama,“ a nejen ze soukromí, jsme si už tak nějak (bohužel) zvykli. I ten premiér Sobotka nakonec z mirkodušínovských úst vypustil slovo „ojebat.“ Asi si připadal v obklíčení sprosťáků lehce vykastrovaně. No dobře, to jsou politici, jak vidno (slyšno) dlaždiči z povolání, ale vzpomínáte, jak nahráli křehkou poslankyni Kristýnu Kočí v jedné pražské kavárně? Před těmi zástupy zm*dů, pr*elí a s*aček vypadá Sobotkovo nesmělé ojebávání jako lízání medu přes sklo. Asi stejně, jako kdyby Kalousek začal Babiše zčistajasna urážet oslovením ze školky „hovňousku.“ Prostě Kočí měla svůj kabaret Blonďatá bestie, to se povedlo už jen fotbalovým bafuňářům a Ovčáčkovi. Má Babiš s Kalouskem co dohánět.

4)Svědci Jehovoči – seženete (uplatíte, přemluvíte nebo jen najdete ublíženého) svědka. Kdepak třeba miliardáře (slyšeli jste někdy nějakého miliardáře, že by řekl o jiném, že ho obral... dokonce třeba i o čest? Ha há). Svědek musí být panensky čistý, chudý, nezaujatý. Nejlépe holčička, která prohlásí, jak ji kdysi brutální macho mlátil na pískovišti lopatkou. Nebo už větší holčička, které zájmová osoba prováděla strašné věci. Trump by mohl vyprávět. Mimochodem, víte, jak se řekne anglicky „odvolání prezidenta USA z důvodu sahání ženám do rozkroku“? Impíčment. Bohatá češtino!

Poslouží ale i poctivý podnikatel, spolužák (ON byl bonzák už na základce), bývalý podřízený-á – bossing, sexuální harašení, „praktiky“ ve firmě.

5)(Dez)interpretace akce – tahle metoda je přímo milovaná politiky – a jejich novinářskými pochopy. Odehraje se nějaká akce, i zdánlivě nevinná. Ta dostane s pomocí agentů-strážců mravní čistoty nový „výklad“. A tento výklad je vzápětí napaden a zostuzen jako NEPŘIJATELNÝ, SKANDÁLNÍ nebo dokonce ODPORNÝ. Zapomenuto je, že celý výklad je cinknutý, když ne zcela vylhaný, tak notně přibarvený. Spíše by se hodil termín „přihnojený.“ A vůbec taková akce neproběhla nebo proběhla, ale s jiným (většinou bagatelním) významem. Příklad čerstvý: Prezident Zeman při přijetí premiéra Sobotky na Hradě mu ukáže holí, kde má mikrofon. Nová interpretace: prezident hrozil holí premiérovi. Nebo ještě ostřeji: prezident se snažil holí přetáhnout premiéra, nebo nejlépe: prezident, ta „bestia triumphans“ hnal premiéra holí z Hradu. To zvedne ze židle každého... kdo ten záznam neviděl. Pominu, že si prezident premiéra tenkrát na Hradě hodlal krutě vychutnat, což opravdu není důstojné velkorysých gentlemanů. Je to jedno, až do prezidentských voleb bude stejně štván jak divoká zvěř (a když zvítězí, i po nich): klopýtl při vystupování z letadla = ožrala, nekladl věnce=všichni kladli, jen Zeman urazil padlé, pohladil holčičku po vlasech = pedofil. Objeví se mu nad hlavou svatozář = zločinné spolčení s Bohem. A tak pořád dokolečka. S tím souvisí i (zdaleka ne) poslední metoda píárových borců, ba jejich Brána borců.

6)Vystřelit ze všech děl – jak zní, tuším, že ruské, přísloví: Když je děl mnoho, začínají sama střílet. A na některé politiky je namířeno „kolik hlavní, tolik višní“ (vzpomínáte na překladatelský oříšek z Jáchyme, hoď ho do stroje?). Kobercových náletů jsme si v poslední době užili opravdu vrchovatě. Petice, senátní žaloby, sněmovní usnesení, výzvy, demonstrace podle modelu Apage satanas (Odstup, satane), analýzy, historické ponory do estébáckých archivů, ekonomické rozbory neudržitelných kroků, články domácí, články zahraniční, citace zahraničních článků v domácích článcích, posměšná videa, stanovisko Evropské unie, výpovědi svědků zločinů, obětí zločinů, hromadné vstávání politických mrtvol z hrobů na úrovni hodně vydařeného Halloweenu... Uff, už aby ty volby byly za námi. Parlamentní i prezidentské, JAKÉKOLI! Poté se totiž náruče opět rozpřáhnou, poptávka po denunciátorech, fízlech, zrádcích a morálních trpaslících opadne. Mimochodem, víte, proč nejlépe podrážejí nohy trpaslíci? Je to jejich zóna.

Agenti s teplou vod(k)ou na chvíli zalezou a někteří budou v rámci utužení spolupráce nových koalic obřadně obětováni (tohle věštím třeba nahrávači Marku Přibilovi, ten už je teď „on the road“, a myslím, že krutě lituje). Ale ti chytřejší agenti už teď shromažďují nová kompra do svých trezorů, protože vědí, že i v dalších letech budou volby. A jejich služby budou opět víc než žádané. Tak profouknout mikrofony, očistit čočky kamer, nabrousit pera a pamatovat na hlavní heslo diskreditagentů: Nejlépe se shání kompro na člověka, který ještě ani neví, že bude jednou politickým šéfem. Je to jako levný nákup obrazů současných malířů. Kdo ví, kdo bude jednou Picasso nebo van Gogh, v budoucnu vydělá majlant. Ale ani tomu nevěřte. Nejlíp jsou na tom ti, kdo takového politického „malíře“ dovedou sami stvořit. Včetně toho kompra pro jistotu, kdyby začal „blbnout.“ Ti už neriskují vůbec nic.

Na zásady, že odposlechy a tajné kamery, kromě těch schválených a přísně monitorovaných soudem, jsou nezákonné, pomlouvat se nemá a lhát a manipulovat s pravdou taky ne, zapomeňte. A na řádná vyšetření těchto mafiánských praktik také. Poptávka převyšuje nabídku, tak mlčte. Nebo se ukáže, že i na vás nějaký ten svazeček už dávno existuje a je v dobrých rukou. A jen zraje jak kvalitní víno. Nebo také máte svoji komprotéku?

Zvyšte článku karmu!
Autor: Josef Prouza | | karma: 22.32 | přečteno: 468 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 2 příspěvků.
Poslední z 19. 5. 2017, 10:54

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz
Reklama