Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šťastný rozhovor

8. 05. 2017 13:42:58
Existuje stát, kde jsou všechny děti bez výjimky šťastné? Ano. Já tam byl a vyslechl jsem rozhovor dvou dětí. A pro sluníčkáře mám dobrou zprávu. Jejich vize se uskutečňuje, každým dnem.

„Ahoj,“ říká holčička chlapečkovi, který si hraje v písku na pláži. „Jsi tu dlouho?“

„Ahoj,“ odpovídá stydlivě chlapeček. „Nevím, neumím počítat.“

„Já jsem tu skoro rok.“ Byli jsme se podívat na ohňostroj. Moc jsem se těšila. A najednou jsem byla tady.“

„Já nevim, jak jsem se sem dostal,“ odpověděl po chvilce přemýšlení chlapeček. „Asi proto, že jsem slavnej, moje fotka obletěla celej svět, byl jsem ve všech novinách a televizích, tak možná za odměnu...“

„Ty jsi dětskej model?“ vykulila oči holčička.

„Co je to model?“

„No jako že propaguješ nějaký šaty... nebo žvejkačky,“ zamyslela se holčička. „Musel ́s nějak před kamerou skákat nebo tančit, tvářit se šťastně?“

„Proč bych se měl tvářit šťastně?“ nechápal chlapeček.

„Tak se to v reklamě dělá, když třeba jíš bonbóny, tak aby bylo vidět, že ti chutnaj a jsou moc dobrý.“

„Ne, jenom jsem tak ležel na pláži a nehejbal jsem se.“

„A na co to teda byla reklama?“ vyzvídala dál holčička.

„Nevim, ale ve všech novinách psali, že bych moh ́ jednou léčit jako moc chytrej doktor.“

„Tak to je jasný, to byla reklama na nějakej dětskej lék, třeba sirup,“ řekla holčička.

„No, nevim. Jedny noviny mě nakreslily, jak vstávám z tý pláže, rostu a jako dospělej honim nějaký holky.“

„Jako v tý reklamě na ten prací prášek? Jak se tam všechny děti honěj s tátou a hrozně se zamažou. Třeba nás někdo natočí a budem slavný oba.“

„Tebe nikdo nezná?“ podivil se chlapeček.

„Ne, vyfotili jen mou panenku, ta taky byla ve všech novinách, a na internetu,“ zesmutněla holčička. „Asi jsem vypadala ošklivě, v reklamě žádný ošklivý holčičky nehrajou.“

„Ne, jsi moc hezká,“ odporuje rozpačitě chlapeček.

„Tady jo, ale na tý Anglický promenádě v Nice jsem byla hrozně potlučená. Taky bys nevypadal bůhvíjak, kdyby tě porazil kamión,“ sklopila oči holčička.

„Tak to jsem měl štěstí, já byl jen utopenej, tak jsem vypadal dobře.“

„Jak to, že tě vyfotili, když ses koupal a pak utopil? Nahatý děti nikdo fotit nesmí, a dávat do novin už vůbec ne,“ podivila se holčička. „Jednu takovou holku kdysi vyfotili, jak běží z nějaký vesnice, vypálený napalmem. A taky byla nahatá. A tu fotku na fejsbůku hned zakázali. Ty tvoje ne?“

„Tak to jsem měl dvojitý štěstí, že jsem se utopil oblečenej,“ oddechl si chlapeček. „Co je to ten napalm, nějaká hračka?“

„Nevim. Asi jako sirky,“ ty mi naši taky zakazovali, že se můžu popálit,“ odvětila holčička a zamávala na dvě dívky, které procházely okolo.

„Ty je znáš?“ zeptal se chlapeček.

„Jo, ty jsou z Boko Haram. Taky hrozně nešikovný, jako ta s tím napalmem. Dospělí jim řekli, ať si jdou hrát do jednoho tábora, kde bylo hodně lidí. A dali jim spousty bouchacích hraček, aby jim tam udělaly ohňostroj. Já mám taky ráda ohňostroje, proto jsem se na něj byla v Nice podívat. Ale odpalovat ho neumím. Ty holky to taky asi moc neuměly, proto jsou tady. A támhlety holky a kluci dorazili taky nedávno. Jeli v konvoji autobusů u Aleppa a někdo jim uspořádal ohňostroj přímo v koloně. A poslal je sem.“

„Proč maj támhlety děti tak starý šaty?“ ukázal chlapeček na skupinu kluků a holek, co seděla nedaleko.

„Ty už jsou tu hrozně dlouho, jsou všichni z jedný vesnice, Lidice.“

„A s kým si to povídaj?“

„Ty jsou tady taky noví, z Chán Šajchúnu ze Sýrie. Asi jim vysvětlujou, jak je to tu bezva a jak se sem dostali.

„A jak se sem dostali, taky se utopili?“ zeptal se chlapeček.

„Ne. Stejně jako ty z koncentráků, nebo ty z Idlíbu, co tu jsou od předloňska. S pomocí plynu.“

„Jak? Nafoukli si plynem balón a doletěli sem?“ vykulil oči chlapeček.

„No, to úplně né,“ odpověděla holčička a na chvíli zmlkla. Asi sama nevěděla pořádně, jak to s tím plynem je.

„Je hodně způsobů, jak se sem dostat?“ přerušil její přemýšlení chlapeček.

„No jéje, milión! A dospělí pořád vymejšlej další a další. Ale ani nemusej, nejvíc je tady děcek, co umřely hlady. Nebo na nemoce. Těch je tu fakt spousta.“

„Jak se to tady vlastně jmenuje?“ chtěl ještě vědět chlapeček.

„Tohle je Sluneční stát. Prej to vymyslel hrozně dávno nějakej pan Campanella. Všichni tu jsou moc šťastný, mají se rádi, nikdo nikomu nikdy neublíží, každej pomáhá každýmu a dělá to, co umí nejlíp. Moc mu nevěřili, že to jde - a vidíš, jsme tady a všechno děláme tak, jak o tom on snil. Měl by asi radost, kdyby to věděl.“

„A to vymyslel ten pan Campanella i pro dospělý?“ vyzvídal chlapeček.

„ Jo, pro všecky lidi na světě.“

„Tak proč tady žádný dospělí nejsou?“ rozhlédl se chlapeček.

„Taky je mi to divný, nevim. Nás sem poslali ty, co věděj, že Sluneční stát existuje. Říkají jim sluníčkáři. Ale taky ty, co sněj o svý čistý rase nebo víře, nad kterou slunce nezapadá. Takže vlastně taky sluníčkáři. A poslali nás sem asi napřed.“

„A přijdou sem někdy za náma?“ chtěl ještě vědět chlapeček.

„Neboj, jednou za náma určitě všichni přijdou.... Máš babu!“ vykřikne najednou holčička a začne utíkat. A rozesmátý chlapeček za ní vyrazí. A v jednom satirickém časopise mají obrovskou radost, protože o utopeném chlapečkovi z pláže už dávno nakreslili, že bude jednou honit holky.

Autor: Josef Prouza | pondělí 8.5.2017 13:42 | karma článku: 17.48 | přečteno: 724x

Další články blogera

Josef Prouza

Proč politika multi-kulti nefunguje, když tak krásně funguje?

Proč je právě mezi umělci tolik tvrdých zastánců multikulturního konceptu, když vidíme ty zoufalé výsledky „začleňování a obohacování“ v (nejen) evropské praxi? Odpověď je prostá: Hochu, hochu, ani trochu nepochopil ́s synekdochu!

22.6.2017 v 11:08 | Karma článku: 30.16 | Přečteno: 1023 | Diskuse

Josef Prouza

Rodina je náklad státu

Nejde o překlep. Vyčpělé tvrzení, že rodina je základ státu, se prostě změnilo. Naši moudří vůdci mají jiná hesla. Nejsi už rodič, jsi nezodpovědný pachatel dítěte. Děti vychováme za tebe. Ulehčíme ti, i když si to nezasloužíš.

18.6.2017 v 20:39 | Karma článku: 38.75 | Přečteno: 2196 | Diskuse

Josef Prouza

Suchý došel´s, i když zmok´jsi? To jsou ale paradoxy

Čeština má mnoho opisů pro selhávání „selského“ náhledu na věci neuchopitelně podivné: nad tím zůstává rozum stát, jde mi z toho hlava kolem, hlava mi to nebere... Tady je hrst paradoxů, které selský rozum nepobere (ani vidlemi).

10.6.2017 v 10:54 | Karma článku: 23.41 | Přečteno: 583 | Diskuse

Josef Prouza

Umění ve službách hovadství

Zbrusu (zbruselu) nový umělecký směr – hovadismus – mě zcela pohltil. A že se mi, pamětníkovi, krutě stýskalo. Už jsem propadal zoufalství, že se přímočarých agitek, sochání nového člověka, úderných písní nedočkám.Dočkal jsem se.

30.5.2017 v 11:19 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1612 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jitka Mikysková

Svět podle Putina a svět podle Spojených států

nikdy nebude stejný, objektivně vzato, není horší ani lepší, je prostě jiný a je to dáno odlišnou historií a kulturou.

25.6.2017 v 15:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 124 | Diskuse

Markéta Demlová

Křupan jsem a křupan budu

Že současný český prezident nemá vychování, na to už jsme si zvykli. Že pro sprosté slovo nejde daleko, to taky víme. Že se nezdráhá urážet své odpůrce ať už vlastními ústy, nebo prostřednictvím svého mluvčí,

25.6.2017 v 14:46 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 256 | Diskuse

Jan Dvořák

Malé a velké prasnice na politické scéně

Ne že bych nebyl objektivní, nezávislý a vyvážený ve svých textech, zejména v soudech o předních ústavních činitelích, avšak dnes si dovolím světlou výjimku.

25.6.2017 v 8:25 | Karma článku: 20.17 | Přečteno: 723 | Diskuse

Zdenek Horner

Češi žádají zavedení kvót

Češi pohrozili na valném zasedání OSN, že v případě nezavedení celosvětových kvót na přejímání adekvátního počtu přírodních škůdců (kormorán, bobr, bolševník a další), zruší uznání ruskoamerické hegemonie ve vesmíru.

25.6.2017 v 2:15 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 733 | Diskuse

Beata Krusic

Obejmi hodného "člověka"..........

Zpráva z médií: britští vědci provádí unikátní výzkum. Vybraná místa v lese jsou naplněna škodlivým oxidem uhličitým- pro zjištění, jak přesně jsou stromy účinné při pohlcování skleníkových plynů.

24.6.2017 v 23:10 | Karma článku: 9.95 | Přečteno: 310 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 23.52 Průměrná čtenost 859

Projektový manažer, marketingový specialista, lektor tance, choreograf, scenárista, milovník tance a hudby, ženatý, 4 děti, bydlím v Praze a nejsem a nebyl jsem nikdy členem žádné politické strany.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.