Nový český film Rodinný přítel je jako ostýchavé pohlazení

27. 04. 2017 16:17:06
Nečekejte žádnou vybroušenou recenzi, byl jsem v tomto projektu "předPelíšků" angažován (stejně jako ve filmu Pelíšky) coby choreograf, takže o nějakém objektivním odstupu nemůže být ani řeči.

Rodinný přítel se ze současné české filmové tvorby (o níž mám své, a nutno říct, že velmi kritické, mínění) vymyká v tolika ohledech, že vám ho chci doporučit k návštěvě.

Už na úvod zařazený dobový filmový „týdeník“ o návštěvě Voskovce a Wericha mezi dětmi (českými i německými) na táboře předznamenává leccos z atmosféry následného filmu, který se celý odehrává v období druhé světové války. A rozbije napadrť všechny v týdeníku deklarované sny o lepším, spolupracujícím a nacionálně nešovinistickém světě.

Co si uvědomíte po skončení filmu jako první, že válečné kapitoly, které tak smrtonosně zasáhly do milionů lidských osudů, včetně mnoha českých, jsou zde k vidění důsledně jen na (byť všudypřítomném) pozadí, dějiny neburácejí, nesmýkají s hlavními hrdiny do gestapáckých sekyráren, do zákopů zalitých potoky krve ani koncentráků s hromadami mrtvol. Doba tu jaksi není vymknutá z kloubů a nešílí, ačkoli taková jistě byla. Jediná krev, kterou uvidíte v „plném nasvícení,“ pochází z podříznuté husy. I zatčení odbojářů probíhá jakoby nudně, neakčně, prostě hrdinu vezmou pánové v kožených kabátech v podpaždí a odvádějí ho. Ruce scénáristy se nad dějinami nerozpřáhnou a dramatický oblouk se nevyklene do drásavého všeobjímajícího poselství. A já dodávám, jen dobře, nějak mám těch poslů spásných černobílých řešení za celý život plné zuby.

Druhou věc, kterou zaznamenáte po potemnění plátna, je způsob vyprávění, jaký tandem Jarchovský-Hřebejk zvolili. Posuny v emoční rovině téměř milimetrové, herecké akce neakční a osekané s důsledností ortodoxního minimalisty (s výjimkou jediné), vše jako Punkva pod povrchem, kde divák slyší jen vzdálené bublání. Chtělo by se říct, až ruský styl vyprávění. Ústřední love story bez jakékoli postelové scény, natož snad odhaleného ňadra, a k prvnímu - a poslednímu - polibku (spíše hubičce pro dospívající Barunku Panklovou s Orlíkem) se prodíráte houštinami pohledů, velejemných náznaků a symbolů vlastně celý film. Jaký kontrast k dnešní světové i české filmové tvorbě, jaké podivně zamražené zpátečnictví. Může dnes tohle vůbec ještě zaujmout, napnout, dojmout, otřást? Má odpověď zní ano, i když jsem četl i první kritiky, které říkají, že ne. A možná právě v záplavě násilí, kdy i obyčejná detektivka se neobejde bez půlhodinového detailního nimrání vyšetřovatelů v mrtvole v posledním stádiu rozkladu, je zde oběť prezentována „zaostale“ pouze vykukujícíma nohama z křoví... prostě osvěžující. I „osudové křižovatky“ jsou tu podány jako nenápadné zarostlé cestičky, kde není vůbec zřejmé, že jedna vede do lágru a utrpení a druhá do záchrany před mašinérií trýznitelů, třeba jen díky blouznivé lásce ke kaktusům.

A neplatí to pouze o nosných větvích příběhu. Snad jako ilustrace třeba takový obraz Rudé armády v tomto filmu. Všichni známe dva extrémy poválečného mediálního obrazu sovětských vojáků: komunistický o těch, kteří „nám vybojovali mír a teď ho s námi světí“ s garmoškami v rukou. A pak ten druhý, posametový, odhalující primitivismus osvoboditelů, jejich „davaj časy“ včetně znásilňování. A v Rodinném příteli vám nabídnou tvůrci třetí cestu. Žádná schémata z těchto dvou pólů, ani kozáček s děvočkami, ani brutální zupáctví dobyvatelů. Jen absurdní projížďka na koni (nebudu víc prozrazovat).

A vlastně totéž všude jinde, dokonce tragická pointa je zahozena v závěru jako oznámení téměř suchým zpravodajským jazykem. Bezkonkurenčně nejodpudivější postava filmu vůbec není nějaký gestapák nebo zrádce Čurda. Je to postava tetky, která mě jen utvrdila, že není malých rolí. Herečka Sabina Remundová vykreslila na miniploše její obraz poživačné, lakotné a emočně humpolácké ženy do posledního detailu tak přesvědčivě, že dokonce i když nemluví a právě nestrká svůj neomylný „počestný“ rypák do křehkých vztahů, ale jen „čumí,“ je to herecký výkon vpravdě oscarový. Nebojte, ve filmu ji nepřehlédnete.

Za zmínku stojí i dětské role. Jak režijním vedením na úrovni téměř kachyňovské, scénáristickými dialogy, tak i samotnými výkony dětských herců. Pohledy dětí na válečné dění a vztahy v rodině jím ovlivněné jsou nepřerušeným sledem tragikomických hlášek, kterým se neustále snaží svýma očima přijímat a nějak pochopitelně dětsky vysvětlit předkládané „rány osudu“. Včetně bezděčných krutostí.

Hlavní postavy filmu, ztvárněné Aňou Geislerovou, Ondřejem Sokolem, Klárou Melíškovou, Gabrielou Míčovou a dalšími jen potvrzují základní schéma, na němž film stojí. Herectví úsporné, filigránské, ponořené do niter postav. Ani jedno přehrané gesto navíc. Což si myslím, že například v osobě Ondřeje Sokola bylo na hranici sebezapření jeho vlastního naturelu.

Když už je trilogie Zahradnictví prezentována jako předchůdce „pelíškovských“ příběhů, a stojí na inspiraci skutečnými osudy širší rodiny scénáristy Petra Jarchovského, tak by se patřilo dodat i srovnání. Zahradnictví evidentně nevygeneruje tolik zlidovělých hlášek jako Pelíšky, ani tolik smíchu nad karikaturami období socialismu, ale svým způsobem opravdu na Pelíšky „přednavazuje.“ Filmy jako rodinná alba přišpendlená na mlýnském kole dějin, někdy přímo na jeho žernovu.

Zatímco Pelíšky sledují osudy dvou rodin (inspirace jedné je z pera P.Jarchovského, druhá pochází od autora námětu P.Šabacha) a Zahradnictví tří rodin, ten nejzásadnější rozdíl bude zřejmě právě v míře karikatury postav i dějů a vypravěčském „apetitu“. Absurdity, pelíškovským aktérům imanentní, jsou v Zahradnictví vyobcovány jemně z postav ven. Pocit směsky nostalgie „po něčem, co už není“ a vlastně velmi laskavé fabulace, jen s občasným přímým (o to bolestnějším) bodnutím, které nehostinnou dobu (socialismu, nacistické okupace) charakterizovalo, je příznačný pro oba „typy“ vyprávění. Co určitě dobu nacistické okupace a třeba padesátých let odlišuje od přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, je však určitě míra zla, kdy v jedné se bezohledně vraždilo a ve druhé už „jen“ propouštělo z práce a zavíralo do kriminálů. „PředPelíšky“ se určitě zpomalily, místo extrovertních hnědých polobotek tvůrci nazuli introvertnější černé lakýrky plíživého strachu a beznaděje.

Vše se výrazně zklidnilo, z gest jsou náznaky. Upřímně řečeno, pro mne je to dobrá zpráva. Vím, že to nemusí vyhovovat všem, příznivci videoklipového proudu obrazů a zvuků se zvraty po každé odehrané scéně budou zklamáni určitě. Ale já mám prostě radši jemný humor než řachandu, potemnělé olejomalby upřednostňuji před rotačkami emocí a vzruchů a postupné vrstvení před vylitím kýble emocí na hlavu. Ale jsme jen na začátku trilogie, sám jsem velmi zvědav na další dvě pokračování. A tvůrci slibují proměny žánru. Po melodramatickém Rodinném příteli přijde drama Dezertér s komickými scénami a Nápadník bude trilogii zavírat romantickou komedií se smíchem na rtech. Tak slibují. Za mne v duchu zaprášených přísah říkám: Věrni zůstaneme!

Autor: Josef Prouza | čtvrtek 27.4.2017 16:17 | karma článku: 16.32 | přečteno: 506x

Další články blogera

Josef Prouza

Dámský přirození jako dopravní značka? V pohodě, voddělí to zrna vod plev

Tendle rok je v EU zaváděná nová dopravní značka s kosočtvercem. Začali s tím ve Francii. Tak buď jde o nechutný lobování Renaultu na francouzským ministerstvu dopravy nebo nám tadle značka má napovědět, pro koho je. Vyberte si.

30.11.2023 v 9:11 | Karma článku: 44.09 | Přečteno: 9621 | Diskuse

Josef Prouza

Tak a dost kopání do vlády! Přichází soucit

Kdepak jemné okopávání kotníků! Vláda dostává rány zleva, zprava, pod pás, do slabin. Místo pochval a potlesku urážky, smích nebo rovnou výsměch. A tolik dobrého již vykonala, což vám tu hned předestřu. Sledujte!

28.11.2023 v 9:43 | Karma článku: 45.57 | Přečteno: 8529 | Diskuse

Josef Prouza

O Zlatou mříž -vtipy do smutné doby

Vykročte do dalšího dne s úsměvem na tváři. Ale jestli vás rozesměje zrovna tohle, to tedy opravdu nevím. Ale doufám.

1.11.2023 v 9:47 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 1690 | Diskuse

Josef Prouza

Z elektromobility je elektroMo… -by Dick

Děva Evropa se zamilovala do černého galána a teď se diví, že ji veze do pekla? Jak se mohlo stát, že evropským automotive obchází strašidlo demotivace a i nejvýznamnější automobilky stahují kalhoty, když brod je ještě daleko?

30.10.2023 v 9:42 | Karma článku: 37.29 | Přečteno: 1121 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 261 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.60 | Přečteno: 314 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 380 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 277 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3397

Inženýr ekonom, choreograf, lektor tance a společenské výchovy. Příjemce kapesného od státu za celoživotní sociální a zdravotní pojištění proti přetížení peněženky. Docent spontánní dojmologie a rychlých polních soudů. Na hlavu vzatý odborník na mediální obluzování, mentor exekutorů ducha, travič politické blbé nálady a deratizátor zapouzdřených ideologií. Čtyři děti, pět vnoučat. Životní heslo: Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo (Kapka proráží kámen nikoli silou, ale opakovaným kapáním). Znamením štír. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...